TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT
priklady-pitomosti-mytus-lez-a-dalsi
Roger Weik, Private Myth, 2005, wikiart.org.

Příklady pitomosti: mýtus = lež a další

Nezavádějte předmět „mediální gramotnost“, čtěte klasiky!

Proud zpráv přicházejících z vnějšího světa, jímž je rozptylována naše pozornost, neustále mohutní. Příčiny jsou známy, otázka zní, jak odlišit podstatné od nepodstatného, jak rozpoznat zprávu od habaďůry, co přejít s úsměvem a nad čím se zneklidnit, nebo dokonce zamyslet. Existují problémy, které nelze popsat jednoduše, jsou rovněž projevy, které složitost pouze předstírají. Nesrozumitelnost může skrývat jak jedno, tak druhé. Ne vše si zasluhuje pozornost. Ne vše si ji nezasluhuje. Neb na výsledku zvažování závisí postoj, jenž k světu zaujmeme.

Zprávy bývají zpravidla dvousečné, mohou skrývat dobré i špatné. Obezřetnost je na místě, k odlišení užitečného od škodlivého bývají zkušenosti lepším pomocníkem než rady specialistů, o jejichž úmyslech a kompetenci je obtížné něco zjistit. Zkouška pamětí vyvolává duchy ze zapomnění. Kdo si po třech letech vzpomene na jméno ministra průmyslu, který po dobu několika týdnů plnil stránky deníků i hospodské hádky? Co po pár měsících zbyde z trapasu státníka, jenž málem ucpal toky na zpravodajských webech? Kam se poděl bestseler, jenž před dvěma lety šokoval veřejné mínění? Kam zmizel myslitel, jenž na počátku století zahýbal svědomím světa? Jakou stopu zanechal objev, o němž se psávalo jako o počátku nové éry?

Srovnání jsou dobrým nástrojem k výkladu složitých fenoménů, ale k pochopení jádra problému přispívají jen málokdy. Vyjadřovat se pomocí podobenství, vypomáhat si alegoriemi, ulehčovat si práci zjednodušujícími paralelami mívá často přízemnější účel než předávání vědomostí. Přesvědčit je obtížnější než konat zázraky, bez argumentů je šikovnější sáhnout po osvědčených kouzelnických tricích. K uchvácení moci je často výhodné poselství poněkud zamlžit, protože se tím počet příjemců nápadně zvýší. Věci tajemné, nesrozumitelné a příčící se rozumu probouzejí zájem dosti spolehlivě. Kombinace nepřípustných zjednodušení s iracionální úzkostí dávají adeptům možnost vzhlížet s obdivem k veleduchům, i když se za veleducha vydává očividný hňup. Přesně o to totiž v mnoha případech autorům projevů kráčí. Zaumnost snadno vítězí nad snahou o srozumitelnost nejen u prosťáčků, ale též u učenců. Úsilí o jasnost, stručnost a přesnost odpuzuje a činí pisatele podezřelým. Před působením biologie, tradic a prostředí, v němž probíhá jak boj o přežití, tak soupeření o místo na slunci, není v bezpečí nikdo z nás.

Zprávy lemující cestu blahoslaveného lidstva do neproniknutelné budoucnosti lze rozdělit zhruba do tří skupin. Do první patří zvěsti určené čtenářům a posluchačům, kteří se neobejdou bez útěchy. Zprávy musí být v souladu s jejich očekáváním. Vyvolat v čtenáři dojem, že ho považujeme za inteligentního, je oblíbená technika svůdců, lichocení se mine účinkem jen u lidí zbavených ješitnosti. Druhou množinu zpráv tvoří novinky ukájející domovnickou všetečnost a nepříliš hluboko ukryté sadistické sklony. Počet postižených si lze snadno zjistit z nákladů bulvárních plátků. Opatřování těchto informací je zdrojem obživy jistého druhu novinářů, k nimž se v posledních letech připojila ještě samoobsluha asociálních sítí. Třetí okruh informací tvoří střízlivá sdělení, která kolují v uzavřených okruzích nečetných zájemců, jejichž vliv je zcela zanedbatelný.

Dogma jakožto tvrzení, o němž je pod hrozbou trestu zakázáno pochybovat, se přesunulo do soukromé sféry, protože instituce, které mohly trest vymáhat, byly o tuto pravomoc pozvolna připraveny. Ani církve, ani politické strany momentálně nemají sílu posílat do vězení nebo na šibenici za odlišné názory. Mluvit o dogmatech v jiných než historických souvislostech, je tudíž projev účelového zneužívání zažitých asociací. Existují sice témata, o nichž hovořit třeba v televizi je technicky vyloučeno, ale o klasické cenzuře hovořit nelze – o to hůře pochopitelným fenoménem se stává autocenzura. Máme obrovské štěstí, že žijeme v době, kdy je dovoleno mluvit a psát prakticky o čemkoli. To se ovšem může, jak našeptává zkušenost, s nevídanou rychlostí změnit k převelikému údivu reptajících kritiků statu quo.

Na obranu duševní rovnováhy je vhodné se obeznámit s fungováním lidských společenství v měnících se podmínkách. Ten, kdo si chce udělat představu, jakým tlakům, silám a módám jsme vystaveni, udělá lépe, když upře větší díl pozornosti na způsob vyjadřování než na obsah sdělení. V jarmarečním, bombastickém, patetickém nebo sentimentálním stylu nelze řádně popsat ani krádež buřta v hokynářství. Od nebožáků typu Ovčáčka se o tom, co se děje a k čemu se schyluje, čtenář nedozví zhola nic, ale ze způsobu, jakým mlátí slámu a plní rozkazy, si můžeme udělat solidní představu o děních za pečlivě zalígrovanými dveřmi Pražského hradu. Slova jsou pochopitelně důležitá, ale jejich smysl se mění podle kontextu a způsobu, jímž jsou použita. Jsou slova, jako třeba „progresivní“, která mohou znamenat cokoli. Souhlas, nesouhlas, pokrok, úpadek, nebo třeba jen ochotu sdílet momentální polopravdy. Viz progresivní paralýza. Podceňovaná forma se ukazuje být v poslední instanci relativně spolehlivým měřítkem věrohodnosti obsahu. Jazyková a stylistická úroveň projevů prozradí cvičenému uchu, jestli se dá věřit údajům, které sdělení obsahuje. Často je zbytečné analyzovat projev řečníka, citát k znemožnění v očích sečtělých čtenářů bohatě stačí. Verbální nevynalézavost, neschopnost koherentního myšlení, zjevná neznalost souvislostí a dryáčnictví jsou dostatečným důvodem odložit noviny nebo vypnout přijímač. Hanobení novinářů, které se stalo nedílnou součástí projevů řady prezidentů, politiků a jejich mluvčích, je spolehlivým kukátkem do kuchyně držitelů moci. V tomto konkrétním případě byla k pokusům o diskreditaci použita technika zobecňování. Mnozí novináři skutečně dělají, co mohou, aby vlastní profesi zesměšnili a znemožnili svou devótností, prodejností a kulturní úrovní. Ale přidat se k štvanici, jež na novináře pořádají zjevy jako Zeman, Babiš, Trump, Berlusconi nebo Putin, znamená klesnout na jejich úroveň. Existují radovánky, které si člověk s chutí odepře čistě z estetických důvodů. Nikoli lež, ale polopravda je oblíbeným nástrojem záludných polovzdělanců.

Odsuneme-li ze zorného pole lidský odpad, zbydou novináři, kteří se v rámci svých možností více či méně upřímně snaží pomáhat v orientaci v zašmodrchaném světě. Na místě je občas úcta a obdiv, častěji bohužel spíš smutek a lítost. Snaha by tu byla, přesto výsledek bledý. Ochota, s níž četní novináři bezmyšlenkovitě přejímají slova, obraty, floskule i celé věty je dechvyrážející. Různé vlajkové lodě, hranice rozlišitelnosti, špičky ledovce, dlouhodobé horizonty, chození přes čáru, tahání za kratší konec a další ze zdomácnělých zhovadilostí jsou známkou nebezpečně vysoké míry konformismu. Výmluvy, že je k tomu nutí prostředí, se nepřijímají. Jestliže nemohu dělat práci podle svých představ, co jim brání si nalézt živobytí jinde? 

Po tomto dlouhém, ale nezbytném úvodu konečně k věci: Zkratkovité spojení „mýtus versus skutečnost“ už znehodnotilo nejen denní tisk, ale proniklo i do časopisů vyšší kvality. „Mýtus, kterého se musíme zbavit“ – i takové zvěrstvo lze nalézt v tiskovině považované za seriózní.

Začněme pojmem skutečnost. Pod tímto označením vystupují v článcích a reportážích doposud neznámá nebo málo známá fakta. „Komentáře mne nezajímají, chci znát fakta, názor si udělám sám,“ zaslechl jsem i z úst obvykle nikoli nehorázných. Dotyčného očividně nenapadlo, jak by reagoval Argentinec, který by se dozvěděl, že Josef Urválek odsoudil k smrti Miladu Horákovou. Co si počít se zprávou, že v Demokratické republice Kongo pokračuje občanská válka? Co je čtenáři platné se dozvědět, že kdysi kdesi došlo k zločinu, když nemá ponětí o zemi, v níž byl spáchán, když nezná pozadí ani oběti, ani zločince? Skutečnost není tvořena souborem faktů, které je možné libovolně překrucovat, utajovat nebo vytahovat jak králíky z cylindru. Skutečnost stojící za povšimnutí, je celek tvořený událostmi, kontextem a interpretacemi. Fakta ověřit lze, kontext je příliš rozlehlý, aby bylo možné ho popsat vyčerpávajícím způsobem, interpretace závisí na ustrojení interpreta. Výsledkem je pouze více či méně úplný obraz situovaný v určitém období. Na skutečnost lze nahlížet mnoha různými způsoby, pravděpodobnost výkladu si lze ověřit pouze pomocí vlastních zkušeností, vědomostí, citu a intuice.

A včil mýtus. Mýtus je vyprávění z dob před vynálezem písma. Tradovaný zprvu orálně, později zapsán. Jedná se o příběh, jenž byl opakováním vybroušen do podoby mající symbolickou sílu a přesahující časový rámec svého vzniku. Mýtus o Perseovi, Théseovi, Bellerefontovi nebo třeba mýty o postavách indiánských, polynéských, afrických nebo australských je vydestilovaná esence dlouholetých a bolestně nabytých zkušeností. Mýtus není v žádném případě lež, podvod, hanebnost, nepravost, je to pouze anonymní výtvor, který přežil až do současnosti. Kdyby Schliemann nespoléhal na pravdivé jádro mýtu, Tróju by neobjevil.

Důvodů, proč se matoucí chápání mýtu jakožto opaku pravdy uchytilo, je celá řada a to, co to vypovídá o fungování novinářské obce, vskutku není pohledné. Používat slova mýtus jako synonyma pro lež je přinejmenším projev nevzdělanosti. Kdyby pisatel znal alespoň mýtus o Ikarovi, k nehodě by nedošlo. Pokud o něm má alespoň mlhavé tušení, a přesto se nestydí zaměňovat mýtus se lží, je to zbabělost, což je o stupeň horší. Jsou zaměstnání, v nichž je podělanost nepřípustná. Vydávat mýtus za lež může být také pouhý trik, jak se vyhnout povinnosti nazvat lháře lhářem. K novinářským povinnostem patří informovat, který král je nahý, který oblečený a který jen vystrkuje holý zadek. Postavit do protikladu mýtus a skutečnost ovšem může být také prostředek, jak spláchnout do zapomnění omyly, faty morgány, chiméry i nepohodlná svědectví – tedy zametání stop. Záměnou slov odlišného významu dochází k posunu, jehož výsledkem je pomatení myslí.

Pokračování příště.

4 2 2019 obr1

Roger Weik, Private Myth, 2005, wikiart.org

Podporují nás:

  30 05 2018 KJ           Logo Nadace OF        bar.ces.poz logo-SFK 478607 1953 Praha logo      

Partneři:

PN logo sRGBlogo pozadi cervena Automediace2udalostiart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big   cze-logo    Peroutak logo1