TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT

Glosy

Zrušte embargo na výstavu Charta Story v Národní galerii!

Otevřený dopis Jiřímu Fajtovi

13. 3. 2017 se uskutečnila v Salmovském paláci Národní galerie vernisáž výstavy Charta Story, která byla původně plánovaná na dva roky. Z neoficiálních pramenů jsem se dozvěděla, že ji hodláte ukončit o dva měsíce dříve. Výstavu jsem na Váš podnět připravila se svým mužem, básníkem, filosofem a výtvarným umělcem Eugenem Brikciusem, malířem Ondřejem Kohoutem a malířkou Evou Vones. K projektu jsem přizvala rovněž historika Petra Blažka a profesorku Harvardské univerzity Veroniku Tuckerovou.

Zprvu jste byl neskonale nadšen a slíbil nám veškerou podporu, včetně finančního zabezpečení. Vše, co jste slíbil, jste nedodržel, ba naopak. Přiřadil jste nám jako kurátorku osobu, která sice pracuje

v Národní galerii od počátku osmdesátých let, o umělcích z prostředí Charty 77 však neměla pražádnou znalost, zato nám chtěla zakázat se zmínit o Antichartě a zveřejnit dokumentaci pronásledování členů VONSu. Kromě toho se vyznamenala naprostou liknavostí. O všem jste byl průběžně informován. Podklady máme k dispozici.

V nejobtížnějších a ponižujících podmínkách se mi podařilo zachovat žádoucí koncepci a výstavu dovést do zdárného konce. Ondřej Kohout a Eva Vones sehnali sponzora v podobě firmy Kapsch. Vy jste však odmítl sponzorský dar ve výši 120.000 Euro přijmout, pokud polovinu (60.000 Euro) nedostanete jako bezúčelový dar.

S jakým výsledkem? Získané prostředky nebyly řádně investovány do výstavy Charta Story. Národní galerie trestuhodně zanedbala práci se školami. Bez jakéhokoliv vysvětlení jste zatrhl náš původně dohodnutý a pečlivě připravený doprovodný program Oživlé exponáty. Katalog Charta Story dosud není v běžné knižní distribuci a jeho vznik byl provázen řadou netransparentních problémů.

Žádáme Vás o okamžitou nápravu! Zpřístupněte výstavu Charta Story školám!

Umožněte realizovat náš doprovodný program Oživlé exponáty!

Zařaďte katalog Charta Story do běžné knižní distribuce a začněte konečně výstavu řádně

propagovat!

Po převzetí funkce ředitele Národní galerie jste veřejnosti slíbil, že galerii zpřístupníte a zkvalitníte práci oproti svým předchůdcům. Generální ředitel příspěvkové organizace ministerstva kultury České republiky přece nemůže být třicet let po Sametové revoluci absolutistickým vládcem.

Zuzana Brikcius, signatářka Charty 77

Eugen Brikcius, signatář Charty 77

Ondřej Kohout, signatář Charty 77

Eva Vones

Veronika Tuckerová

Petr Blažek

Co bychom si měli zakázat

343 novin se ve čtvrtek svými úvodníky přidalo k výzvě The Boston Globe, která se ohrazuje proti nařčení prezidenta Donalda Trumpa. Ten opakuje jako mantru, že: „novináři jsou nepřáteli amerického lidu“.

Sami novináři se titulují „free press“ a dokládají, že nezávislá žurnalistika byla mnohokrát v dějinách USA (od Jeffersona po Regana) prohlášena za klíčovou pro život demokracie.

Za povšimnutí stojí několik věcí:

Jednak to, že o sobě kdokoli referuje tak sebejistě – co dělám je nepostradatelné a jsem nezávislý. Výzvu v Čechách bez problému referovaly Lidovky – taky se mají za nezávislé a všichni víme, jaké notičky dostává Babišova tisková divize.

Zadruhé, text výzvy z Globu obsahuje jeden významný argumentační faul: Trumpovu hlášku „nevěřte, co vidíte na těchhle fakenews... pamatujte si, že co tam vidíte a čtete, není to, co se děje“ staví vedle slavné Orwellovy věty z románu 1984: „Strana vám káže odmítnout, co evidentně ukazují vaše oči a uši. To je poslední a nezákladnější přikázání.“ Kdo umí číst, chápe, že Trump popírá pravdivost mediálního podání skutečnosti, ne realitu. Orwellova Strana žádá oslepení a hluchotu poddaných. To je něco docela jiného, tedy pokud se média sama nepovažují za oči a uši lidu – pokud se za ně považují, a to zjevně aspoň v Globe považují – měl by jim někdo vysvětlit, že uši i oči a nakonec i mozek máme každý svůj.

Kdybych měl formulovat výzvu proti nejvážnějšímu ohrožení, které vnímám, nejen z útoků proti novinářům a nejen v USA, ukázal bych na tohle:

Zakažme si odpovídat na číkoli kritiku útokem na osobu kritika. Odpovězme výhradně na kritiku. Demokracie je diskuse a tohle je její první podmínka. Nemusíme mít nepřítele ani v úctě, ale stačí dodržet tohle pravidlo a diskuse bude zachována. Porušením tohoto pravidla diskuse končí.

Okupovali nás Ukrajinci? Jo, a za protektorátu Endéráci

Místopředseda sněmovny Filip nedal rozhovor Guardianu, aby předvedl, jestli mu projde vlastizrada, ale na poslední chvíli se lekl a od ní odvedl pozornost a zahrál něco protiukrajinkého. Prý nás neokupovali Rusáci, ale ukrajinští mužíčci v sovětských mundůrech a tancích.

Jen právníku bez pověstného „Filipa“ připomeňme, že schvalování jakékoliv okupace vlastní země se nejen říká, ale i to je dokonaná vlastizrada. A je jedno jestli se jedná o okupaci německou, ruskou, ukrajinskou, marťanskou... To ještě nebylo zrušeno!

Jinak můžeme ovšem rozvést Filipovu logiku – okupovali nás Ukrajinci, protože Brežněv byl Ukrajinec – dovést k pokračování:

V květnu 1945 nás osvobodili Ukrajinci, protože to byl výhradně 1., 2. a 4. ukrajinský front. Prokazatelně byli ukrajinské národnosti velitelé celého osvobozování ČSR od Dukly až po Prahu: maršál Rodion Jakovlevič Malinovskij, Pavel Semjonovič Rybalko, velitel 3. gardové tankové armády, Dmitrij Danilovič Leljušenko, velitel 4. gardové tankové armády, Kirill Semjonovič Moskalenko, velitelé 38. armády a velitel 1. gardové armády Andrej Antonovič Grečko i generálmajor Sergej Kuzmič Buňačenko, velitel 1. pěší divize Ozbrojených sil Výboru pro osvobození národů Ruska (VS KONR)  neboli vlasovců (z textu Jaroslava Šajtara pro Reflex).

Endéráci nás nejvíc týrali za protektorátu, protože největší stvůry gestapa za okupace, generál SS Heidrich a šéf pražského gestapa, vyhladitel Lidic Geschke, pocházeli z měst v někdejší NDR.

A na závěr – co se podle docela jiné logiky píše jinde: Brežněv jako Rus narozený na Ukrajině, jak je uváděn všude krom Filipových interview, po okupaci naší země provedl i sovětskou okupaci Afghánistánu roku 1979, která tuto zemi po krvavém komunistickém puči přivedla k úplnému rozvratu. Při hašení tohoto požáru už neumírají ani Sověti ani Rusové, ale třeba i Češi z jednotek NATO.

Novináři nejsou nepřátelé lidu

Tento čtvrtek vyšlo v USA 343 novin s jednotným úvodníkem odsuzujícím útoky amerického prezidenta Donalda Trumpa na novináře.

Bezprecedentní je, že k The Boston Globe se přidali malé i velké, liberální i konzervativní listy. Každý z úvodníků zněl jinak, všechny ale měly tutéž myšlenku: prezident Trump lže, když tvrdí, že novináři jsou nepřátelé lidu.

The Boston Globe ve svém úvodníku argumentuje tím, že svoboda tisku, která je základním americkým principem již více než 200 let, se teď kvůli prezidentově kampani proti novinářům ocitá ve vážném ohrožení. „Z USA se nyní ke všem autokratickým vládcům od Ankary po Moskvu, od Pekingu po Bagdád, šíří signál, že s novináři se může zacházet jako s domácími nepřáteli,“ píše The Boston Globe[1].

Vyjádření Přítomnosti, v čem s touto kampaní souhlasíme a jakou vůči ní máme výhradu, přineseme čtenářům v pondělní glose na webu a na facebooku, aby se i čtenáři a novináři v Čechách mohli k této iniciativě vyjádřit nebo přidat.


Výstava

Filosofa L. Klímy nalézání aneb Vysočany, hotel Krása

Zveme na vernisáž, která se koná v den narozenin Ladislava Klímy, ve středu 22. 8. 2018 v 18 h. Výstavu můžete navštívit již od 21. 8., potrvá do 6. 9. 2018.

Adresa: Galerie 9, Sokolovská 324, Praha 9. Link G9[1].

Připravujeme do tisku katalog, který vyjde v omezeném nákladu číslovaných výtisků.

Zdroj: Sochařský zpravodaj



 

Pod tou samou střechou

Dne 14. 8. 2018 se konala oslava československých letců v Královském letectvu (v rámci RAF) u pomníku „okřídleného lva“ na Malé straně v Praze. Vedle generála Petra Pavla, vojáků a letců jak z RAF, tak i z našeho letectva, starosty MČP1 Oldřicha Lomeckého a kardinála Duky, nechyběli ani veteráni, tisk a veřejnost.

Naši letci sehráli naprosto klíčovou roli v bitvě o Británii, za což jsou dodnes považováni za hrdiny, bohužel však – jak upozornili někteří řečníci – mnohem víc tam, než u nás doma. 

V každém případě se jednalo o pietní akt na úrovni, přerušený nízkým a pomalým přeletem dvou stíhaček, které letěly ve formaci „padlého letce“, v níž chybí stíhačka na křídle. Na pilotech, kteří stáli vedle mě, bylo znát, jak (stejně jako já) potlačují slzy.

Po návratu z války byla odměna za hrdinství pilotů krutá. Není snad nic horšího, než zrada od vlastních. Komunistický režim je prohlásil za nepřátele státu, a tak si museli vybrat – buď odejít z vlasti, kterou zachránili, anebo se stát členy komunistické strany. Pokud odmítli, tak je čekal žalář.

Vzpomínám si, jak nás ve Spojených státech navštívila za totáče má teta se svým manželem. Na rozdíl od matky, která utekla, teta s manželem zůstali v Praze. Jakmile vystoupili z taxíku, který je přivezl z letiště, tak to začalo. Můj otec, který s Pavlem Tigridem založil Československý rozhlas Svobodné Evropy, je nechtěl vůbec pustit přes práh. Strýc byl totiž vysoce postaveným komunistou a jeho syn to dotáhl dokonce až tak daleko, že velel pohraniční stráži, která střílela spoluobčanům do zad.

Otec a strýc zůstali stát na zápraží a řvali jeden na druhého, zatímco sestry v předsíni brečely a čekaly, co bude.

„Vy se cítíte uražený proto, že jsem komunista?“ ptal se strýc otce a pokračoval. „A co jste dělal za války vy? Sloužil jste jako tajemník našemu předsedovi vlády v pohodlné kanceláři v Londýně, zatímco já – zatímco já – víte vy vůbec, co jsem dělal já?“

Otec neodpověděl.

„Já jsem bojoval jako pilot v RAF, abych vám zachránil život a nám vlast! Sestřelil jsem šest Němců! A za odměnu, abych vůbec po návratu přežil, tak jsem se musel všeho zříct a stát se členem strany!“

Otec mu odpověděl: „Tím členem jste se nemusel a neměl stát. Bez členů by komunistická strana neexistovala a ta zvěrstva, ve kterých pokračuje jak strana, tak váš syn, by se dnes neděla.“

Oba dva na sebe koukali a mlčeli. Poté vešli dovnitř. Nastalo nervózní příměří.

Na rozdíl od tehdejší doby, kdy skuteční hrdinové a složité důvody existovaly na obou stranách, dnes tomu tak není. Složité důvody odpadly, ale prohnilá morálka a překrucování dějin ze strany komunistů nikoliv. Semelová si stále myslí, že Milada Horáková měla viset, zatímco předseda Filip tvrdí, že ruská invaze v roce 68 vůbec nebyla ruská, ale ukrajinská. A nemalý počet lidí jim to věří. 

Čeští letci se v RAF zapsali do dějin, zatímco amorální a pokleslá strana, která (nejen) je odsoudila, stále žije. Je tu s námi, pod jednou a tou samou střechou, v nervózním příměří, udržována morální prohnilostí a neochotou části národa zbavit se jednou provždy hnisajícího vředu, který znesvěcuje sté výročí od jeho založení.     

 

Na Hradě to zas hoří

„Za spálení červených trenýrek hrozí Hradu pokuta. Inspekce zahájila přestupkové řízení.“[1]

Tak zní titul článku v Lidových novinách ze dne 13. 8. 2018, v němž se dozvídáme, že Zemanův úžasný „happening,“ na který v červnu přivolal hasiče, aby v rámci odvety za protest spálili obrovské červené trenýrky, se nyní vyšetřuje jako přestupek, protože při něm došlo k porušení zákona o ovzduší.

Nemají to snad hasiči vědět předem, než se něčeho takového zúčastní? A pokud tomu tak není, proč se to hned nedementuje?  

Zrovna když už si člověk říká, že míra idiotství na Hradu dosáhla svého absolutního vrcholu, tak ještě přidá na dort třešničku ředitel hradních hasičů Radek Stránský (žádný příbuzný prosím!) s neuvěřitelným tvrzením, že se k věci nebude vyjadřovat (!?).

Pro boha, kde to jsme, když se ředitel hasičů odmítá vyjádřit k požáru, který sám zapálil? 


Proč se o krajině a půdě moc nemluví?

Sucho doprovází současnou vlnu veder a všichni jej intenzivně zažíváme na vlastní kůži. Vedou se debaty o příčině sucha a hledá se způsob řešení tohoto závažného problému. Dnes jsem k tomu svůj názor ve zkratce vyjádřil deset minut po desáté ve vysílání Český rozhlas Plus[1]. Příčina veder a sucha je zcela jistě v globálních změnách klimatu, kde má lidstvo pravděpodobně poslední šanci tento proces zastavit.

Česká republika je malý hráč k řešení globálního problému. My nejsme jako stát schopni se, ani přizpůsobit vývoji a provádět opatření na zmírnění dopadů veder a následného sucha. Opatření na zmírnění dopadů sucha jsou v rukou a moci našich úřadů, ministerstev a vlády. Odpovědné instituce bohužel nepřicházejí s žádnými smysluplnými opatřeními, které by měly praktický dopad na zlepšení situace. Mluví se o budování přehrad, programu Dešťovka, komisích na kontrolování nakládání s vodou ve studnách. O krajině a půdě, kde máme největší dluh a kde si můžeme nejvíce pomoci, se moc nemluví.

Zemědělská půda zadržuje v současném stavu o 4 miliardy kubíků vody méně než by mohla v ideální kondici. Od začátku letošního července běží žně a člověku se naskýtá obrázek vyprahlých, obrovských lánů polí bez jediného kousku zeleně s degradovanou půdou bez organické hmoty a mikroorganismů. Taková půda neváže žádnou vodu a vyprahlé obrovské plochy působí po celé léto jako varná deska a znásobují tepelnou energii, která se odráží zpátky do ovzduší. Mokřady, meze, remízky, stromořadí, solitérní stromy chybí skoro úplně. V 19. století jsme měli na území Čech a Moravy 950 000 hektarů mokřadů, v současnosti máme 50 000 hektarů mokřadů. Současným způsobem hospodaření jsme zlikvidovali malý vodní cyklus.

Do zemědělství jdou prostředky v řádu miliard korun již hodnou řádku let a celou tu dobu se nám zhoršuje kvalita půdy a snižuje se množství a kvalita vody v krajině a zároveň s tím vymírá velké množství rostlinných a živočišných druhů. Je nejvyšší čas na razantní změnu zemědělské politiky.

Program Pestrá krajina Asociace soukromého zemědělství ČR[2] vznikl proto, abychom ukázali veřejnosti příklady zemědělských hospodářů, kteří hospodaří způsobem, kdy se přijatelně uživí a zároveň vytváří pestrou krajinu, která je schopna alespoň zčásti zmírňovat dopady klimatických změn, jako je sucho. Bohužel tito hospodáři jsou v menšině a na většině našeho území se hospodaří, tak jak je vidět na jednotlivých fotografiích. Velkým příkladem dobré praxe je například Rakousko. Nemusíme nic vymýšlet, stačí jen opisovat od souseda.

Letošní léto mě děsí, protože taková sucha jsem ve Středohoří ještě nikdy nezažil a ani mnohem starší pamětníci, kterých jsem se ptal. V lese na výsušných stanovištích usychají i listnaté stromy, výnosy sena jsou poloviční a u ostatních plodin to není o moc lepší. V supermarketech máme všeho dostatek a žijeme v blahobytu, ale v přírodě se podmínky v současnosti rychle mění. A od blahobytu k hladomoru je velice krátká cesta. Začněme urychleně pracovat na nápravě současného stavu. Bez vody není život, bez vody je smrt.

Zdroj: Daniel Pitek, sedlák pod Milešovkou (facebooková stránka)


Chráníme svou kulturu tím, že ji zrazujeme?

Karel Schwazenberg poskytl HN rozhovor, ve kterém pojmenoval tyhle základní problémy české politiky:

1) Uprchlíci a Evropané jako naši bližní

„Příkré odmítnutí přijmout jakéhokoli uprchlíka považuji zaprvé za blbou politiku, protože si všude jen uděláme nepřátele. Je to opravdu nerozumná politika.

A zadruhé, je to proti zásadám, na kterých je naše strana postavena... Pro mě je nepřijatelné říkat ne, ne, všechno odmítáme...

My jsme výslovně řekli, že naše politika, TOP 09, stojí na židovsko-křesťanských základech a k tomu patří milosrdenství. Když čtete Starý zákon, je to tam často zmiňováno, buď vlídný k přistěhovalci, ujmi se cizince a tak dále.

... Já jsem byl také proti kvótám. Když ale pan Babiš v Bruselu říká, že se sami dobrovolně rozhodneme, a pak zároveň řekne, že my beztak nechceme přijmout vůbec nikoho, tak to není seriózní politika. Stáváme se v Evropě nedůvěryhodnými.“

2) Uprchlíci jako zastírací manévr zlodějny

„Když jste na velkých třeboňských rybnících lovili kachny, mohlo to být těžké, protože kachny byly uprostřed rybníka. A tak se nechal pobíhat takový bílý psík, kachny ho pozorovaly, přiblížily se a pak se střelily.

Samozřejmě že pan Babiš ví stejně dobře jako já, že imigrace není náš velký problém. Ale ví, že tím může − a také zásluhou velké pomoci pana prezidenta − celou republiku krásně zaměstnat. Všichni koukají na bílého psíka a pan Babiš mezitím dělá své věci. Bohužel to platí i pro média, tady musím zahrát míč i do vaší novinářské brány. Abyste více mluvili o faktech, zabývali se opravdovými problémy Česka, a ne imigrací, protože to je klasický český ,neproblém̓, mám-li použít Klause.“

3) Polsko není Maďarsko

„Mně vadí, když se mezi Polsko a Maďarsko klade rovnítko, ty situace jsou totiž naprosto odlišné. Počínaje tím, že v Polsku se nekrade, zato v Maďarsku bezostyšně, v nejvyšších patrech. Za další, Kaczynski (předseda vládní strany Právo a spravedlnost) vždy zastával stejná stanoviska, zatímco pan Orbán (předseda vládní strany Fidész) založil liberální stranu a udělal z toho nacionalisty.

... Kaczynského národní demokraté byli v Polsku už od 19. století velmi silným proudem, jenže dlouho nebyli u moci, stáli vedle. Teď se konečně dostali k moci, a je to prostě TKM strana – Teraz, kurwa, my!“

Komunikace duchů dvojího druhu

Duchovní komunikace je „obcování svatých“, je komunikace, jejíž dráhy jdou jakýmsi duchovním éterem, spojujícím lidi i přes dálavy tisíců mil společným duchem Dobra a Slávy Boží na zemi, je komunikace, která rozváží a zvšudypřítomňuje neviditelně a nehmotně, ale zato tím rychleji a jistěji nejvlastnější reality: myšlenky, duchovní síly a která nepotřebuje drah, silnic a drátů...

A hmotné komunikace, dráhy, telegrafy atd. se svými stroji a dráty, všecko co se s třeskotem, vrčením, pískáním a prskáním, s ohlušujícím hlomozem řítí krajinami země dříve tak tichými? To je obcování ďáblů a otroků; tu hmota vrhá se z jednoho chaosu do druhého; tu služebníci hmoty se rozvážejí, aby utvrzovali a množili říši ďáblovu na zemi: říši procent, falitur, rubrik – „obchodu“ a násilí.

(Poznámky o technické kultuře.)

Jako když hezký holky začnou nosit umělý plnovousy

Bohumil Doležal v rozhovoru pro německou veřejnoprávní rozhlasovou stanici BR pravil k osmičkovým oslavám a výkladům:

„Pro generaci starší, než jsem já, byli niterným problémem Němci. Pro mě a pro mou generaci nejsou vůbec problém Němci. Pro mě a pro mou generaci jsou problém Rusové – tedy nemyslím ruský národ, ale ruskou imperialistickou politiku. A pak jsou tady mladší lidé. A jak se teď rozhlížím kolem sebe, zdá se mi, že pro ně není problém nic. Možná uprchlíci, kteří tu nejsou. Ale protože pro ně není zrovna problém nic, tak si budou muset holt pořádný problém zažít. A předtím si ten pořádný problém nechtě vytvořit. Mám skoro pocit, že už na tom mohutně pracují.

Dějinné zkušenosti se musejí obnovovat, zvlášť když je společnost svým způsobem nedbalá a nemá jasno o tom, co se tady vlastně v posledních desetiletích dělo. V rámci svých chabých sil jsem se snažil proti tomu něco dělat, ale takové masové falšování vlastních novodobých dějin, jaké dnes (tj. zejména v letošním osmičkovém roce a zejména v babišovských médiích) probíhá v Česku, to snad není nikde v Evropě. Zejména když tu ještě pořád je jakási svoboda. Je to vlastně posun jakoby jen maličký – tedy asi takový, jako kdyby hezké holky začaly nosit umělé plnovousy. Ale je to děsné. Aby si někdo z vlastní vůle a svobodně takovým nestydatým způsobem falšoval vlastní dějiny, to se hned tak nevidí.“

Celý rozhovor je na Bubínku Revolveru (http://www.bubinekrevolveru.cz/dejinne-zkusenosti-se-museji-obnovovat)

Končím s Facebookem, zachraňuji čas

„Věnovat se sociálním sítím je ztrátou času, marněním života a proto svoji stránku ruším. Zdravím naše bratry, naše syny a ty, kteří zaujali stejný postoj, respektujíce rozhodnutí mojí svaté církve,“  oznamuje hlava koptské církve v Egyptě patriarch Tawadrose II. na stránce Papež Tawadros II. ...„Čas je nejcennější dar, kterého se nám od Boha dostává, a je třeba jej umět užívat. Křesťané mají svůj čas posvěcovat,“  referuje dnešní vydání listu Italské biskupské konference Avvenire. Odchod patriarchy Tawadrose II. z tzv. sociálních sítí je výsledkem postoje, který přijala posvátná synoda koptské církve či přesněji její komise pro mnišský život a týká se všech mnichů a mnišek, kteří mají měsíc na to, aby zrušili své účty na Facebooku a Twitteru.

Římský papež facebookový účet nemá, spolupracuje však na formulaci tvítů, které na zmíněné sociální síti zveřejňuje vatikánský Úřad pro komunikaci.

Zdroj RadioVaticana.cz

 

 

Neptej se, cos udělal správně, ale ...

„Rodičovství nemá nic do činění s dokonalostí. Dokonalost dokonce není ani cílem – ani pro nás, ani pro naše děti. Učit se žít spolu dobře v nedokonalém světě, milovat se navzájem navzdory našim nedokonalostem a růst jako lidé, zatímco s námi rostou naši človíčkové, to jsou pravé cíle laskavého rodičovství. Proto se večer neptejte, zda jste přes den udělali všechno správně. Ptejte se, co jste se naučili a jak dobře jste milovali, ať můžete ze svých odpovědí růst. To je dokonalé rodičovství.“ 

Zdroj: SvobodaUčení.cz

 

Papežové proti trestu smrti

Papež František se rozhodl změnit učebnici katolické nauky – Katechismus v podstatném punktu – paragraf 2267 o trestu smrti.

Nedávno k dlouhému vývoji diskuse o tomto bodu podal svědectví kardinál a vídeňský arcibiskup Christoph Schönborn, který byl před dvaceti pěti lety sekretářem Komise biskupů a kardinálů, pověřené papežem Jan Pavel II. sestavením Katechismu pod vedením kardinála Ratzingera – pozdějšího papeže Benedikta XVI. Podle něj Jan Pavel II. nebyl spokojen s formulací paragrafu Katechismu katolické církve č. 2267[1], kterým se nevylučuje použití trestu smrti:

„Mohu dosvědčit, že si papež Jan Pavel II. přál rozhodnější formulaci, nakonec ale přijal toto znění, které mu komise předložila. Jistě z úcty k tomu, co se zde nazývá “tradičním učením církve....  čím více se v různých částech světa zvyšuje trend k jeho intenzivnějšímu použití. A to až ke znepokojivému jevu, že jsou dnes domnělí teroristé téměř pokaždé jednoduše zastřeleni. Je otázkou, kde se skutečně jedná o sebeobranu a kde nastupuje mimosoudní justice, která odporuje tomu, co páté přikázání všeobecně zakazuje, tedy onomu: Nezabiješ!”

Zdroj: RadioVaticana.cz



Nejlepší klient je matka samoživitelka..., na bohatých nevyděláte! - Babišův lichvář.

Jedničkou pražské kandidátky hnutí ANO je generální ředitel poradenské společnosti Fincentrum a investor firmy Fair Credit Petr Stuchlík.

Podle Člověka v tísni nabízí Fair Credit velmi drahé půjčky chudým lidem. RPSN těchto úvěrů, započteme-li všechny poplatky, vyjde na několik set procent, což je téměř desetinásobek legální sazby na Slovensku. V Indexu odpovědného úvěrování, který Člověk v tísni vydává, se Fair Credit umístil na 30. místě ze 42 hodnocených společností.

Index najdete zde: ️https://www.clovekvtisni.cz/co-delame/socialni-prace-v-cr/clovek-v-tisni-srovnal-mikropujcky-a-varuje-pred-naklady-na-prodluzovani-pujcky-5174gp

Podporují nás:

                                       30 05 2018 KJ                 30 05 2018 Uprazeno              LOGO 4Home CZ RGB

Partneři:

logo pozadi cervena udalostiart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big