TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT

Zabijáci mají jediný zájem: vlastní moc

„Prožil jsem v životě několik šťastných dnů. Byla to svatba, narození dětí, absolutorium konzervatoře. Ale na prvním místo bych přece jenom zařadil 21. srpen 1991, kdy jsem pochopil, že jsme konečně svobodní. Boris Jelcin tehdy z tribuny prohlásil, že se vydáváme na cestu demokracie. Netrvalo dlouho, a na té cestě se objevily překážky. Zkraje nezřetelné, a pak stále jasnější. Síly, které nás držely v žaláři 75 let, nabíraly na síle. Ti lidé měli obrovské zkušenosti. Dokázali znovu proniknout do všech sfér života. Vlastně bez větší námahy. To nebyli naši političtí oponenti – jsou to zabijáci, kteří mají jediný zájem: vlastní moc.

Lidé v mém okolí mi říkají: Jsi muzikant, do čeho se cpeš? Cpu se, protože se už nemůžu dívat na to, jak žijeme. Mám jediný zájem: život Ruska. Jsem totiž optimista a věřím ve skvělou budoucnost své vlasti. I když vím, že ti, kteří se postavili proti reformám, jsou ve střehu. Pomaloučku, polehoučku, kryti dokonalými mimikry se vetřeli do všech mocenských orgánů. Tam je spojuje neviditelné podhoubí a za chvíli se změní v monolitní sílu.

Žil jsem 16 let na Západě. Před mou první cestou do Ruska si mě pozvali na sovětské velvyslanectví ve Washingtonu. Zazvonil jsem u dveří, odkud vykoukl neholený chlap a zeptal se: What you want? Řekl jsem, že nic nechci, že mě požádali, abych přišel, tak jsem tady. Načež jsem uslyšel: Pojďte za mnou. Nejsem zbabělec, ale udělalo se mi mdlo. Jak teprve se musí cítit Rusko!

Svoboda pohybu by se měla stát pro naše lidi samozřejmostí. Sovětští umělci byli jako ptáci, kteří směli zpívat jen na jednom stromě. Lidé, kteří roznášejí dobro, by měli mít zelenou na cestu po celém světě. Rozdíl mezi posluchači v Rusku a na Západě je stejný, jako mezi naším národem a všemi ostatními. V našem systému se objevovaly takové mimořádné osobnosti, jako v hudbě Šostakovič, v literatuře Solženicyn a v oblasti svědomí Sacharov. Ti všichni šli proti totalitní moci, i když předem věděli, že musí prohrát. A přece nakonec neprohráli! Řekl bych, že tento systém pomohl vytříbit i citlivost vůči hudbě. Někteří lidé šli na koncert jako do chrámu.“

Mstislav Rostropovič se narodil 27. března 1927 v Baku a zemřel 27. dubna 2007 v Moskvě. Tento proslulý violoncellista, hudební skladatel, dirigent, hudební pedagog a klavírista, strávil vrchol své umělecké kariéry v emigraci v západní Evropě a ve Spojených státech. Ze Sovětského svazu musel odejít, když v roce 1970 otevřeným dopisem podpořil disidenty v čele se spisovatelem Alexanderem Solženicynem, a do Ruska se vrátil až za dvacet let.

Měl blízký vztah k Praze, konkrétně k houslistovi Ivanu Štrausovi, a k Československu. Letos od 27. března do 3. dubna se v Moskvě díky úsilí Rostropovičovy dcery Olgy Mstislavovny konal 9. mezinárodní festival na počest jejího světově proslulého otce. A nezávislý ruský deník Novaja gazeta při té příležitosti poprvé opublikoval interview, které mu Rostropovič poskytl v roce 1993.

Zdroj: Český rozhlas Vltava, pořad Mazaika (9. 4. 2018). Z interview se Mstislavem Rostropovičem vybírala Jana Klusáková.

Podporují nás:

                                                     30 05 2018 KJ                 30 05 2018 Uprazeno             

Partneři:

PN logo sRGBlogo pozadi cervena udalostiart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big   cze-logo    Peroutak logo1