TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT

„Děkuji za Vaši nabídku, ale rozhodl jsem se ji nevyužít.“

Filosof Julius Tomin (roč. 1938) se nedávno obrátil na dva reprezentanty University Karlovy (vedoucího Ústavu filozofie a děkanku fakulty), aby mu dopřáli možnost přednést argumentované výsledky svého mnohaletého bádání na katedře svého oboru. Byl odmítnut vedoucím katedry J. Jirsou.

Odmítnutí zamrzí, ale nepobuřuje. Ne tak už způsob – slovní znění – tohoto odmítnutí: „Děkuji za Vaši nabídku, ale rozhodl jsem se ji nevyužít.“ To je celé. Nic jako vysvětlení, nic jako žádost o podrobnější popis věci, nic jako lidský přístup – katedra i vedoucí se zabývají etikou.

Blazeovaná formulace a neochota říci, proč kvalifikovaného představitele jiného názoru odmítám, proč mu bráním vyjádřit se k zásadnímu tématu na půdě university – je bez nadsázky do nebe volající. Smrdí z toho papalášská nadřazenost říznutá cynickou (neplést s kyniky!) formálností. Rozmohlo se to jako plevel – sprostota bez sprostých slov, ale tím horší.

Mentální obezita funkcionářů projevovaná bezostyšným kamarádíčkováním a přezíráním těch mimo vlastní partičku je už běžná, stává se zvykem – tedy v původním smyslu slova etikou.

Z dřívější nejistoty o reálné hodnotě titulů a zdrženlivosti k moci a postům v 90. letech jsme se dostali do doby, kdy už se mnozí chytli svých židlí a budou se jich držet jako o život. Ostych a bázeň se vytratily, hanebnost neargumentovaných projevů moci málokoho přiměje ke spontánnímu zvracení. Patroni těchto způsobů Babiš a Zeman můžou spoléhat na to, že noví papaláši budou čím dál věrnější zaměstnanci kohokoli. Doba sympatické nejistoty a tím i otevřenosti je zdá se dnes pryč. Příklad z katedry zabývající se etikou na nejstarší universitě (normotvorná instituce) je něco jako důkaz o nových normách nové normalizace.

J. Tomin na svém webu píše o celé věci takto:

Jsem přesvědčen, že možnost co nejnáročnějšího vzdělání na Karlově univerzitě v každém oboru na Univerzitě přednášeném je v zájmu každého občana naší republiky. ‚K zamyšlení‘ je určeno těm, kdo jsou téhož přesvědčení.

Na pana Jirsu, ředitele ÚFaRu, jsem se obrátil s následující žádostí: „Včera jsem dal na svou webovou stránku www.juliustomin.org dvě stati: ‚Platonova obrana idejí v dialogu Parmenides‘ a ‚Platon a Dionysios‘. Jsou k nalezení pod kolonkou TEXTY V ČEŠTINĚ. V obou těchto statích přináším nový pohled na Platona; stati jsou tedy po výtce diskusního charakteru. Obracím se na Vás proto se žádostí, abyste mi umožnil tyto dvě stati na ÚFaRu k diskusi přednést. Bylo by skvělé, kdybyste Vy sám nebo jiný odborník na Platona mému podání Platona oponoval.“

Pan Jirsa promptně odpověděl: „Děkuji za Vaši nabídku, ale rozhodl jsem se ji nevyužít.“ Panu Jirsovi jsem odepsal: „Mohu Vás požádat, abyste své rozhodnutí zdůvodnil?“

S panem Jirsou mě pojí zájem o etiku. Pan Jirsa v tomto semestru přednáší následující kurzy: ‚Etika a politická filozofie‘, ‚Political philosophy of Central European dissidence‘, ‚Summer School in Ethics‘.

Pokud si dobře pamatuji, svou diplomovou práci jsem nazval ‚Úvod k vědeckému zkoumání morální oblasti‘. Vedoucím mé diplomní práce byl Milan Machovec, jako oponenta jsem si zvolil Jana Patočku. Nemýlím-li se, bylo to v roce 1965. Jak jsme s Milanem na Patočku čekali, prošel kolem nás Karel Mácha, který oponoval jinému Milanovu kandidátovi. Jak kolem nás procházel, procedil mezi zuby: „Milane, jak se mohlo stát, že tomu člověku (Patočkovi) bylo dovoleno překročit práh této budovy.“ – To jenom na dokreslení té doby.

V centru mé diplomní práce byl princip odpovědnosti a povinnost skládat ze svých rozhodnutí a ze svého jednání účty jak před sebou samým a vůči sobě samému, tak i před těmi a vůči těm, koho se rozhodnutí a jednání toho kterého člověka týká. Myslil jsem to vážně, otázku obhajoby mé diplomní práce nevyjímaje. S Janem Patočkou jsem se seznámil v rámci mé práce redaktora filozofie v Nakladatelství ČSAV. Patočka na Filozofickou fakultu patřil, proto jsem Milanu Machovcovi řekl, že svou práci budu obhajovat jen v případě, že Patočka bude mým oponentem. Milan věděl, že to myslím vážně; Patočkovu oponenturu prosadil.

Podíváte-li se na mou webovou stránku, zjistíte, že se Platonem a Aristotelem a celou tou kulturní oblastí starověkého Řecka zabývám řadu let. I naprostý laik, přečte-li si stati, které jsem panu Jirsovi nabídl, uvidí, že v nich přináším zcela nový obraz na Platona. Já chápu, že je svým způsobem ‚nefér‘ chtít po filozofech na Ústavu filozofie a religionistiky FF UK, kteří mají tolik jiné práce, starat se o granty, o stipendijní pobyty v zahraničí, o emaily, o svou kariéru, aby se střetli v otevřené diskusi nad Platonem a Aristotelem s někým, kdo se mohl těm věcem soustředěně věnovat takřka padesát let.

Uvedené stati jsou výsledkem mé usilovné práce posledního roku; dílčí výsledky jsem zveřejňoval v angličtině na svém blogu. Svým způsobem jsou však tyto stati výsledkem takřka čtyřiceti let mého studia Platona. Se základní myšlenkou – že je třeba vzít vážně Platonovo ujišťování o tom, že diskuse vedená v dialogu Parmenides mezi mladičkým Sokratem, Zenonem, a velmi starým Parmenidem je ve své podstatě autentická – jsem totiž přišel již ve své 'Vzpomínce na Patočku' z roku 1977 (též k otevření na mé webové stránce).

Proto jsem paní docentce Mirjam Friedové, děkance Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, napsal:

„Mohla byste požádat pana Jirsu o zdůvodnění jeho rozhodnutí?“

Paní děkanka odpověděla: „Děkan do záležitostí jednotlivých ústavů nezasahuje, a rozhodně už ne v tom, jaké nabídky k prezentaci mají či nemají přijímat a proč. Taková rozhodnutí jsou zcela v kompetenci ředitelů akademických pracovišť.“

Je však fér vůči studentům Univerzity Karlovy vzít jim možnost takového diskusního střetu, stát se jeho svědky a účastnit se ho?

Podporují nás:

                                                     30 05 2018 KJ                 30 05 2018 Uprazeno             

Partneři:

PN logo sRGBlogo pozadi cervena udalostiart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big   cze-logo    Peroutak logo1