TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT

Někdy divoká

Jakási paní dr. Vodňanská vydala v nakladatelství Torst[1] knihu o svém životě a o pocitech spíš než o myšlenkách. Figuruje v ní jako autorčin milenec Václav Havel a statují další slavní lidé. Autorka tím na chvíli zaujala všechna možná média, ale myslím, že v žádném se nenašel někdo schopný charakterizovat knihu, autorku, natož její milostná odhalení.

Pravda je přitom jednoduchá – Vodňanská se rozhovory prezentuje jako hloupá koketa. O jejím psaní platí, že „když je kniha blbá, je lepší ji nevydat, natož, když je celá pitomá“ (ECHT).

Dlouhý a sžíravý text Terezie Pokorné o Vodňanské[2] má tu chybu, že rozebíráním, vyvracením a vyčítáním – vůbec zabýváním se něčím takhle pitomým kritik asi spíš ztrácí.

Některé původně velmi ostré nástroje se holt na sračkoidních materiálech spíš ztupí.

Ukazovat dlouze a vypointovaně na zcela zjevný nevkus a svrchu se posmívat na tisíc způsobů kdejaké samožerné hlouposti (Vodňanská), stejně jako popravovat záznamy snobských řečí (I. Havel & J. Lukeš[3]) vyznívá nakonec vlastně taky jako zvláštní druh nevkusné exhibice.

Slovy Z. Vašíčka tedy vážnému, vášnivému a obšírnému kritikovi zjevné hlouposti hrozí, že „si ... o sobě víc myslí oprávněně mimochodem“, ale zachránit ho může, jen když „je si pak sám směšný, což jen prohlubuje pocit vlastní hlouposti. (Tertium datur)“.


 

Podporují nás:

                                                     30 05 2018 KJ                 30 05 2018 Uprazeno             

Partneři:

PN logo sRGBlogo pozadi cervena udalostiart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big   cze-logo    Peroutak logo1