TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT
ted-tady-sefuju-ja

Teď tady šéfuju já!

Ruiny mayských měst skryté tu v pralese, tu v národním parku jsou sice opuštěné minimálně už po šest století, neznamená to však, že by byly bez života. Naopak, velmi čile v nich bují vegetace i zvířectvo všeho druhu.

Procházíte-li ruinami měst, nemůžete si současných „vládců“ nevšimnout. Velmi rychle pocítíte, že z výšky vás má stále kdosi pod kontrolou. Buď nad vámi krouží dravci, nebo se nad vámi houpou opice, křídly klapou tukani (džungle Calakmul), nebo na vás z trámu u vchodu civí hned tři zvědaví leguáni (park Tulum). Na leguány tu narazíte vůbec často. Buď na vás shlíží z paláců, nebo šéfují pyramidám, potkáte se s nimi ale i v ulicích města. Mají bystrá očička a dávají vám najevo, že pány jsou na tomto území oni a vy jste u nich jenom na návštěvě. Přezdívá se jim tu „mayské kuře“. Od místních jsme se dozvěděli, že snad není zvířete, ze kterého by potomci Mayů nedokázali uvařit výborné jídlo.

Naštěstí už zůstává jen u zvířat... Aztékové totiž v době svého rozkvětu vařili při výjimečných příležitostech polévku „pozole“, jejímž základem bylo maso z lidských obětí[1]. Španělé tento zvyk zakázali a tak ji dnes vaří z vepřového. Její silný vývar s kukuřicí, zeleninou, nachos, salátem a ředkvičkami, ochucený limetkou a chilli vás spolehlivě zasytí na celý den.

Že místní mají ve skutečnosti zvířata ve velké úctě, to poznáte na příkladu toulavých psů. Tedy pokud se zrovna nevydáte tak jako já do úplného zapadákova jménem Santa Elena, kde byli psi zubožení tak, že se na ně nešlo ani podívat. Že jsme se ocitli v ne právě bohatém koutu Yucatanu nám došlo, jakmile nás v pět ráno probudilo po dvě hodiny neustávající mohutné kohoutí kokrhání. Majitel hotelu nás pohostil snídaní, výbornými vajíčky po mexicku, tedy s rajčaty a paprikou. Pochopili jsme, že na domácích vejcích tu obživa vlastně stojí. Ale i tak tu měli psi své jméno a místní věděli, ke komu který pes patří.

Zato toulaví psi ve městech, ti byli dobře živení a hlavně viditelně spokojení! Zpravidla se povalovali těsně u silnice, ocas často ležérně hozený do vozovky, spokojeně podřimovali, takže auta je s obezřetností objížděla. Nebo klusali jen tak středem silnice, aniž by autům vlastně překáželi. Anebo si sedli přímo do vozovky, počkali, až auta zpomalí a pak se líně přesadili opodál. Stará moudrost praví, že spěchat se má pomalu, což vám na Yucatanu dojde velmi rychle, právě i díky spokojeným psům.

5 1 2019 obr1

 Mayská „pavoučí opice". Má mimořádně dlouhé končetiny a jako pátá končetina jí slouží stejně nebo ještě o něco delší ocas. Opice se s pomocí svých dlouhých končetin pohybují nesmírně obratně po větvích, vypadají přitom tak trochu jako bizarní dlouhonozí pavouci. U nás se tyto opice nazývají chápani pavoučí. Džungle Calakmul.

5 1 2019 obr2

Dravec na nejvyšším paláci v Edzná.

5 1 2019 obr3

Dravci na vrcholu pyramidy v Chichén Itzá.

5 1 2019 obr4

Leguán u vchodu do národního parku Tulum.

5 1 2019 obr5

Šéfleguán na prvním podlaží paláce v Tulumu.

5 1 2019 obr6

Mahahual, odpoledne.

5 1 2019 obr7

Odlehlá pláž Río Indio poblíž Mahahualu.

5 1 2019 obr8

Tulum, brzy ráno.

5 1 2019 obr9

Provoz ve Valladolidu.

5 1 2019 obr10

Valladolid. Foto: Pavlína Havlová


Podporují nás:

                                                     30 05 2018 KJ                 30 05 2018 Uprazeno             

Partneři:

PN logo sRGBlogo pozadi cervena Automediace2udalostiart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big   cze-logo    Peroutak logo1