TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT
vlastenec-bez-vytetovaneho-lva
Andrea Mantegna. Saint Jerome reading with the Lion. 1500. wikiart.org

Vlastenec bez vytetovaného lva

Martin Jan Stránský: Když už jsme u těch voleb… Vyhrajete?

Jiří Drahoš: Jdu do toho, abych vyhrál, ano. Nejdu do voleb proto, abych si něco dokazoval tím, že jsem v pelotonu kandidátů. To v mé celoživotní kariéře nemám zapotřebí.

MJS: A vyhrajete?

JD: Vyhraju.

MJS: Co pro vás znamená být Čechem?

JD: Především hrdost na historii, na osobnosti, které českou historii utvářely, i na osobnosti historie současné nebo nedávno minulé. Vlastně je zajímavé, že v české historii byla drtivá většina osobností nějak spjata s kulturou nebo s duchovním rozměrem. Vynikajících lidí typu Jana Žižky, těch válečníků, jsme zase tolik neměli. Když si vezmete řadu od sv. Václava, pak Karel IV., Jan Hus, Komenský, TGM, Václav Havel, nakonec i Jan Palach atd. Když jsem do toho zahrnul i nejnovější dobu, tak jsou to vesměs lidé, kteří nebyli válečníci, nebyli to vojevůdci. Takže určitě hrdost. K tomu, abych byl vlastenec, nepotřebuji mít českého lva vytetovaného na těle; mně stačí, že ho mám tady, v srdci.

MJS: Tahle otázka je pro mě zajímavá, protože myslím, že spousta našich negativních charakteristik a problémů vyplývá z toho, že běžný občan nemá tušení, co pro něj znamená být Čechem. Když se zeptám deseti lidí na ulici, tak čtyři mi skoro dají facku, tři dají odpověď cynického typu a další tři odpoví podobně jako vy. Ale když se zeptám Poláka nebo Američana, tak ty odpovědi jsou jasnější a sobě podobnější.

JD: Proto mluvím o vlastenectví, což není vlastenštění za každou cenu, samozřejmě to není „nic než národ“. Ale určitě jedna z věcí, kterou bych jako prezident rád říkal nahlas, by bylo povzbuzení k národní hrdosti. My totiž od řady politiků slyšíme, jak se na nás valí tohle a tamto, ale skoro nikdy, že jsme dosud nežili v lepší době.

MJS: Jak byste tedy posílil národní hrdost?

JD: Už jen tím, že bych o ní hovořil. Že bych říkal, že se nemáme bát. Já mám takové motto, ne kampaně, ale jeden z takových výroků v odpovědi na to, co jsem si vzal z některých předchozích prezidentů, je: nebát se, nelhat a před nikým se nehrbit. Ty první dvě jsou modifikace známých výroků, a to před nikým se nehrbit je to, co bych lidem říkal. My nemáme důvod se před nikým hrbit. Žádným světovým směrem. Druhá věc je, že to z některých světových stran po nás nikdo nechce. Má-li člověk dostatečné svědomí, a ne v tom, že si myslí, že je pupek světa, tak je schopen řešit problémy, uvažovat tak, aby to svoje nejbližší okolí – stát, národ – posunul dále. Já neslyším, že by někdo o národní hrdosti mluvil jinak než jako o nacionalismu, kromě toho nejužšího a vlastně negativního vymezení – jsem Čech, tak jsem nejskvělejší a všichni ostatní jsou horší.

MJS: Jak bude vypadat tento národ za šest let poté, co vyhrajete volby,? Splnil se vám sen, vláda s vámi spolupracovala, nemožné se stalo. Jaká bude vaše zásluha, co jste splnil?

JD: Rád bych, aby český národ byl tou dobou v kreativním srdci Evropy. Abychom se konečně vrátili do pozice země, která je spolehlivým partnerem svých spojenců, která je ukotvena jasně v Evropě, která vydává jasné signály, co chce a co nechce. Jsem přesvědčen o tom, že to zdánlivé klišé zlaté české ruce a zlaté české hlavy a schopnost improvizace je sice částečně klišé, ale něco pravdy na tom je. Bohužel náš vzdělávací systém není v tomto smyslu zdaleka ideální, navíc se stále mění. Chci Českou republiku ukotvit z hlediska uspořádání politického, geopolitického i z hlediska toho, čemu říkám kreativní národ. Prostě posunout ji, kam patří.

MJS: Vy jste pro to, abychom zůstali v EU. Je to nadnárodní instituce. Jak se máme smířit s tím, že nám nařídili, abychom přijali 1600 uprchlíků, které odmítáme. Co je na tom za paradox?

JD: Já v tom paradox moc nevidím. Podívejte se, EU je živý organismus. Já EU považuji za úspěšný projekt, který poskytl 60 let stability, míru a prosperity, ale je to projekt lidí. Je to projekt, který nemůže být bez chyby. Ukazuje se, že nikdo není dokonalý, ani EU není dokonalá. Takže jedna z nedomyšlených věcí z roku 2015 jsou jakési kvóty, které se většinově odhlasovaly, i když my jsme s tím nesouhlasili – tedy s jakousi představou, že budeme posunovat lidi, kteří k nám přijdou, v rámci Evropy. Od té doby uběhly dva roky. Základní migrační problém útěku lidí z válečných konfliktů je dnes mnohem méně závažný, než problém ekonomické migrace ze subsaharské Afriky. Odtud hrozí, a nemám důvod německému ministru zahraničí nevěřit, migrace 100 milionů lidí. Evropa není schopna tenhle problém vyřešit systémově. A teď se nebavíme o kvótách. Navíc máme schengenský prostor, svobodu pohybu, ptejme se, kolik lidí, kteří k nám přišli z konfliktů, u nás zůstalo. Já vím o několika křesťanských rodinách. Jinak všichni skončili v zemích, kde se jim ekonomicky bude dařit lépe.

MJS: Ptám se na něco jiného. Jsme členy této organizace. Máme respektovat rezoluce této organizace a politicky bojujeme proti nim. Co s tím? Máme zaplatit pokutu? Máme trucovat?

JD: Evropská unie a některé členské státy – mluvme o ČR – se dostaly do nečekaného klinče. Připadá mi to, jako když si dva kluci na pískovišti rozbíjejí bábovičky nebo vymezují svou část pískoviště. Já z toho nejsem šťastný. Celá věc se dostala k soudu. Obě strany si uvědomují, že to je špatné řešení situace, ale nechtějí ustoupit. Pořád věřím, že se to dá diplomatickým jednáním zvrátit. Ale pokud vím, tak my pomáháme uprchlíkům. ČR per capita …

MJS: Mně jde o právní a morální charakter, co vy byste jako prezident udělal. My tu porušujeme rezoluci...

JD: Otevřeme jednání, vylezme ze zákopu. Bavme se o tom. Bylo to rozhodnutí přijaté za určité situace – ta se dramaticky změnila. Mezitím připlulo do Evropy dalších x tisíc uprchlíků. Nevidím tu věc černobíle. Jako prezident bych vyvolal rozumná jednání. Nedávno jsem byl v Bruselu na jednání Czech Fun Clubu. Já jako člověk, který jezdil do Bruselu poměrně často, byť v oblasti vědy, vím, že i komisaři či úředníci jsou lidé, kteří uvítají, když se s nimi lidé věcně baví.

MJS: Během posledních let po přijetí eura dohonilo Slovensko ČR v HDP na občana. Proč nemáme euro?

JD: Můj názor je, že jsme se sice zavázali k přijetí eura, ale náš problém je, že na přijetí eura jsou velmi rozporuplné názory v odborné komunitě ekonomů. Přijetí eura je politická záležitost – plníme maastrichtská kritéria. Já jsem pro přijetí eura. Ale vláda by měla, dříve než tuto věc rozhodne, provést masivní vzdělávací kampaň. Protože většina lidí nezná plusy a mínusy přijetí eura. I přesto, že vedle sebe máme Slovensko, které přijalo euro před 8 lety a srovnalo se s tím velmi dobře. Pokud vím, tak dynamika jejich rozvoje je teď trochu nižší, i když to s eurem nesouvisí...

MJS: Souhlasíte s tím, že by premiér a ministr zahraničí měli umět cizí řeč? Pokud ne, stavěl byste se proti jejich jmenování?

JD: Nevím, jestli by to bylo na veto, ale je nepředstavitelné, aby do Bruselu jel někdo, kdo neumí anglicky. O klíčových záležitostech se jedná v zákulisí. Co můžu čekat od ministra, který neumí anglicky?

Ještě k euru jednu důležitou věc. Důvod, proč přijmout euro a důvod, proč začít tu kampaň, není odborný, ale ekonomický. Po vystoupení VB z EU je jasné, že velmi oslabila pozice zemí, které jsou mimo eurozónu. Pokud chceme spolurozhodovat, musíme u tohoto stolu sedět.

MJS: Co je nejlepší charakteristika vaší osoby?

JD: Moje maminka vždy říkala, že samochvála smrdí. A já se tím řídím. O těch charakteristikách by proto měli mluvit lidé zvenku – moji kolegové nebo odpůrci. Nebudu ale brát jako samochválu, když řeknu, že moje profese mne naučila racionálnímu uvažování. Mozek a srdce vědce nezapřu a nejsem člověk, který by se nechal unést čistě emočním rozhodnutím v důležitých věcech. Vždy se snažím zvažovat racionálně – argumenty a fakta. Nevím, jestli to mohu označit za dobrou vlastnost.

MJS: A vaše nejhorší vlastnost, kterou byste chtěl změnit?

JD: To si nechám pro sebe. Nevím, jestli je dobré před volbami o sobě prozrazovat špatné věci. Já chápu, že to je novinářská otázka. Ano, jsem si vědom věcí, na kterých bych měl pracovat a pracuji, ale rád bych je zde nejmenoval.

MJS: Poslední otázka: Nedávno vydali v Anglii studii o zdraví ve všech vyspělých i nevyspělých zemích. Konkrétně se jednalo o kouření, obezitu a alkohol. Češi dopadli nejhůř. Souhlasíte, že co národ, to prezident, a opačně?

JD: Nesouhlasím. Já věřím, že i tento národ může mít prezidenta, jehož fyzička je na dobré úrovni. Samozřejmě rostoucí věk zdraví nepřidá. Pokud jde o mě, jsem člověk, který se snaží udržovat v dobré fyzické kondici. Nekouřím. V žertu říkám, že jsem přestal kouřit ve třinácti. Musím připustit, že nejsem abstinent, ale piji s mírou.

MJS: 2–4 dl vína denně, zejména červeného, jsou zdravé?

JD: To ne. Slyšel jsem ale na toto téma mnoho debat.

MJS: Děkuji vám za rozhovor.

 

 

Podporují nás:

                                                     30 05 2018 KJ                 30 05 2018 Uprazeno             

Partneři:

logo pozadi cervena udalostiart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big   cze-logo    Peroutak logo1