TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT
pravni-stat-jako-predmet-spoluvlastnictvi-obcanu
Oleksandr Bogomazov, Electrician, 1915, výřez, wikiart.org

Právní stát jako předmět spoluvlastnictví občanů

Návrh změny výkonu našich práv pomocí nových technologií.

Návrh pana inženýra Pauka vychází z jeho špatné zkušenosti se stávajícím stavem zastupitelské demokracie a politických stran v ČR, jak sám píše. Považuje jej za nenapravitelný. Jeho návrh uveřejňujeme s přesvědčením, že je důležité promýšlet zapojení technologií do výkonu občanských práv i obavou, že usnadnění výkonu svého práva nemění nic na tom, že člověk je bytost náchylná ke stejně špatnosti jako k dobrému (DB).

Nemám ambice ani chuť zakládat žádnou novou mesiášskou filozofii či ideologii, ani napravovat či vylepšovat stávající politický systém – neboť ten je neopravitelný, procedurálně zastaralý a odsouzený k nevyhnutnému – leč příliš pomalému – a tím i nákladnému zániku. A to nejen v naší zemi. Mám v úmyslu iniciovat, případně i materiálně napomoci založit:

„Univerzální projekt konsenzuální správy sdíleného vlastnictví (majetku) na bázi občanského zákoníku.“

Výkon spoluvlastnických práv (hospodaření se společnou věcí) je u malých či přirozeně vzniklých skupin (např. spoludědicové) relativně jednoduchý a přehledný (byť často nikoli bezkonfliktní), protože se mohou a musejí mezi sebou domluvit nemnozí jednotlivci a dosažení konsenzu hlasováním či dohodou, případně rozhodnutím soudu, je relativně snadné, stejně jako je poměrně snadné vyhodnocení následných ekonomických dopadů takto přijatého rozhodnutí.

U větších celků – tzv. právnických osob – je situace pochopitelně tím složitější, čím větším počtem fyzických osob je tato tvořena a čím větší je frekvence a závažnost (cena) rozhodování v této právnické osobě; (nelze svolávat hlasování všech členů i několikrát za den).

Hlavní problém je tudíž informačně-technologický.

V malých společenstvích, např. rodinách, se problémy řeší osobně nebo prostřednictvím zástupce či zmocněnce (advokát při rozvodu, dědictví, při kupní smlouvě apod.). Vztah mezi zmocněncem a zmocnitelem je jasný a přímočarý a i zákonem dostatečně upravený. Jinak je tomu u množiny zmocnitelů (např. občanů) a množiny jejich zmocněnců – (poslanců). Proto je nutno tento dosud zcela nepřehledný svazek a nepřehlednou spleť zájmových vazeb mezi oběma množinami nahradit s pomocí software (podobného bankovnímu) tak, aby i každá individuální a časově vymezená oboustranná vazba mezi voličem a jím zmocněným zmocněncem byla dohledatelná a její výsledky vyčíslitelné a podle různých účelných třídících hledisek kumulovatelné a porovnatelné.

Ve výsledné fázi to vypadá tak, že občan si vybere z rejstříku akreditovaných zmocněnců (politiků) několik jemu blízkých, převede jim ze svého „účtu důvěry“ hodnotu +1 (nebo naopak hodnotu -1 či 0) – tj. aritmetický výraz hlasování „pro“, „proti“ a „zdržel se“ resp. 1= udělení své plné moci, 0= odvolání své plné moci, -1= vyjádření nedůvěry. To může učinit kdykoliv průběžně vůči kterémukoliv registrovanému politikovi – bez ohledu na nějaké „volební období“ – které tím pádem zanikne a stane se obdobím průběžným a trvalým. Software pohlídá nárůst či úbytek na „kontě důvěry“ jednotlivých politiků a permanentně bude aktualizovat jejich pořadí. Prvních 200 se dostane do parlamentu a každý z nich se tam udrží jen tak dlouho, dokud stav jeho konta neklesne pod úroveň posledního (dvoustého) v pořadí a nebude nahrazen tím politikem z registru, který dosáhne lepšího výsledku.

Každé hlasování parlamentu bude označeno číslem „veřejné zakázky“, před hlasováním ekonomicky vyhodnocené nezávislým ústavním orgánem a tímtéž orgánem nadále sledované až do jejího „umoření“. Zisk či naopak ztráta z každého jednotlivého rozhodnutí politiků se průběžně zaúčtuje nejen příslušným hlasujícím politikům v závislosti na jejich pozitivním či negativním postoji, ale zejména alikvotně i jejich konkrétním zmocnitelům (voličům), kteří tak budou muset zodpovědněji sledovat, koho, kdy, na jak dlouho a k čemu zmocnili, neboť jestliže se dostanou „do mínusu“ budou v duchu občanského zákoníku (podobně jako v hokeji) vyloučeni ze hry na tak dlouho, než se jimi způsobená ztráta „umoří“. Umořit se může dvěma způsoby: 1) dlužník svůj dílčí dluh vyrovná do státní pokladny a okamžitě může opět volit 2) dlužník vyčká, až se propad státní pokladny vyrovná zásluhou moudřejších spoluobčanů a pak budou dlužníci „amnestováni“ a doufejme i náležitě ponaučeni. A ve hře zůstanou jen ti zmocnitelé (a jejich zmocněnci), kteří hlasovali moudře a neškodně pro státní rozpočet, aniž by parazitovali na zbylých občanech - resp. ti voliči, kteří se od svých plýtvavých poslanců zavčas odvrátili a svou plnou moc jim odebrali.

Relevantní hlasy jsou pouze hlasy „oprávněných voličů“ tj. voličů nezatížených jejich poslaneckým dluhem, hlasy dlužníků jsou systémem ignorovány. Hlasy záporné se zohledňují teprve v případě rovnosti hlasů kladných, takže rozhodující pro poslance je počet jeho oprávněných zmocnitelů a nikoli samotný počet případných odpůrců a kverulantů, pokud tito nedokážou kladně přečíslit nežádoucího poslance poslancem (zmocněncem) jiným.

Výsledný model je univerzálně použitelný pro správu jakékoliv právnické osoby, řízené z tohoto okruhu volbou vybranými osobami fyzickými. Tedy např. větší akciové společnosti, sportovní svazy, zájmové organizace s větším majetkem, a samozřejmě obce, kraje, země i státy.

Ten projekt nebude snadný, bude to týmová práce právníků legislativců, ekonomů, informatiků a programátorů, jejichž hlavní (a snad i jedinou) motivací bude zápal pro věc. Výsledek bude vybaven parametrickými regulátory a tlumiči, aby se systém příliš nerozkmital.

Nelze očekávat podporu žádné stávající ani budoucí politické strany – byť by se sebevíc zaklínala přímou demokracií a péčí o věci veřejné – protože jí v tom brání elementární parazitický pud sebezáchovy.

Proto je třeba funkčnost modelu vyzkoušet na menším, leč dostatečně velkém i dlouhodobém vzorku – např. na paralelním „cvičném“ akademickém senátu či jiném útvaru studentské, akcionářské nebo jiné volené samosprávy – pokud se je podaří pro myšlenku získat.

Takto zmocněným úspěšným politikům se to bohatě vyplatí, když uvážíme, že státní peníze, připadající až dosud politickým stranám, si rozdělí pouze aktivně činní poslanci. Pak i z tohoto důvodu ztratí motivaci k vlastní korupci a „lobbistům“ se jejich snažení nesmírně prodraží, protože by namísto několika politiků museli získat (či uplatit) většinu voličů, kteří by si navíc jistě rozmysleli, za jakou cenu a na jak dlouho by mohli či chtěli pozbýt účast na další hře o osud své země.

Pro účely správy státu se ze stávající právní úpravy vyloučí některé přežívající nesmyslné a očividné nepravosti a bude nutno upravit právní řád, počínaje ústavou včetně listiny základních lidských práv, a to na základě těchto tezí:

1) Primárním subjektem práva je osoba fyzická. Osoba právnická je až odvozená od osob fyzických (je jejich účelovou a dočasnou kumulací, tudíž principiálně nemůže mít nikdy přednost - např. před soudem - před trvající a autentickou osobou fyzickou).

2) Každý člověk, který má být podroben výkonu pravomoci voleného zástupce, musí mít možnost takového zástupce volit či aktivně nevolit (hlasovat proti jeho zvolení). To znamená, že zaniknou mj. i všechny účelově vymezené a rozdrobené volební obvody a budou nahrazeny obvodem jediným – tak vymezeným, aby obsáhl celou jurisdikci voleného orgánu.

Volebním obvodem obecní samosprávy je území (katastr) obce, volebním obvodem státního orgánu je celý stát.

3) Volební právo a jeho výkon nesmí zůstat (a vůbec být) tajné či anonymní (podobně jako účty v bankách) a musí se přizpůsobit právu občanskému; může být pouze neveřejné, ale vždy dohledatelné a dokumentovatelné. Jak zmocněnec, tak zmocnitel musí znát (resp. mít možnost zjistit) svého partnera ve vzájemném vztahu po celou dobu trvání tohoto vztahu.

Politické strany tím ztratí svoje výsadní, parazitické a diskriminující postavení ve společnosti a mohou se účastnit rovné a rovnoprávné soutěže s jinými akreditovanými a státem povolenými společenskými organizacemi. Mohou např. podporovat vybrané politiky, ovšem pouze za vlastní – nikoli státní prostředky. Snadno proveditelným se stane adresné referendum o čemkoli i adresná přímá volba kohokoli.

Epilog:

Před zveřejněním textu (formou privátní inzerce) oslovil jsem – na straně jedné řadu známých politiků a jejich asistentů – na straně druhé řadu angažovaných politologů, politických komentátorů, ba i teologů. Odpovědí je moudrý a uvážlivý „postoj mrtvého brouka“ obou navzájem provázaných, symbiotických táborů, nerozlučně těžících z kapes občanů i ze zaběhnuté a oboustranně výnosné politické tradice.

Vždyť co by si ti chudáci počali, kdyby se z nich museli stát kvalifikovaní a kompetentní advokáti svých voličů, podřízení stejným kriteriím a normám jako každé jiné ctihodné a svobodné povolání a nemohli už lovit v kalných vodách stávajícího systému.

Jako bývalý informatik jsem tento návrh naštvaně vyplodil již v roce 2011. Jsem ročník 1945 a nikdy jsem neměl a nemám žádné vlastní politické ani jiné mocenské ambice, jsem pouhým řešitelem logických problémů, které i v minulosti museli realizovat jiní.

Podobný zájem jako Petr Pithart, dosud projevil pouze pan Prof. Dr. Jan Filip (tehdy z MU, nyní ÚS) který si vyžádal můj souhlas k tomu, aby to mohl využít u svých studentů (což jsem potěšen učinil). Studenti jsou tedy jedna pěšinka k dalekému cíli, zejména pokud by si to vzali za své, naprogramovali by to a odzkoušeli cvičně třeba na vzorku akademické samosprávy či jiné studentské organizace.

Že se o to stávající politikové nepoperou, víme dobře. Další akademik, který mi to blahosklonně pochválil, byl Prof. Ing Ivo Vondrák, který dal však přednost „vrabci v hrsti“ jako hejtman za ANO, byť kdysi chlubně nakoupil pro VŠB jakýsi superpočítač (samozřejmě nikoli za své peníze), na jehož praktické využití se už dnes nikdo taktně neptá. Bylo by snad možné to nějaké obci či spolku osvíceně nařídit, aby se stala pokusným králíkem - ovšem proti Čapímu hnízdu či kanálu Dunaj - Odra - Labe to nemá šanci.

Pokud by se výše uvedené zázrakem povedlo, vlastní realizaci by mohl zajišťovat Český statistický úřad (namísto otrockého sčítání anonymních hlasů při volbách), a to prostřednictvím četných poštovních úřadoven a spořitelen, které dnes skomírají na úbytě.

7 2 2019

Oleksandr Bogomazov, Electrician, 1915, wikiart.org

Podporují nás:

  30 05 2018 KJ           Logo Nadace OF        bar.ces.poz logo-SFK 478607 1953 Praha logo      

Partneři:

PN logo sRGBlogo pozadi cervena Automediace2udalostiart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big   cze-logo    Peroutak logo1