TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT
pomoci-hry-chceme-zrcadlit-realitu
Carloluigi Colombo, Zátiší s autoportrétem. 2001. výřez. wikiart.org

Pomocí her chceme zrcadlit realitu

Dne 10. 3. 2017 probíhaly na Hradčanském náměstí paralelně vedle sebe dvě události. Zatímco na jednom konci náměstí oznamoval Miloš Zeman svou kandidaturu do prezidentských voleb v lednu 2018, u sochy T. G. M. se konal happening, jehož cílem bylo propagovat občanskou hru Prezident 21, v níž každý volič může podpořit až tři kandidáty a zároveň jednomu udělit záporný hlas.

Pomyslně tu tak střetlo Zemanovo notoricky známé heslo „Přijďte mne zvolit, protože já jsem váš“ s Janečkovou výzvou „Přijďte si svobodně vybrat“.

Pavlína Havlová: Před dvěma roky jsme spolu hovořili na téma Demokracie 21 (na Přítomnosti zde). Prošel váš volební systém za tu dobu nějakými změnami? Upravil jste poměr hlasů?

Karel Janeček: Na Demokracii 21 se nic nemění, zde není co nového řešit. Parametry jsou různé – v závislosti na situaci může být různý počet hlasů pro a proti. V případě volby do parlamentu počítáme stále se čtyřmi hlasy pro a jedním proti. Tam jsou dvoumandátové obvody, dva vítězové, proto čtyři hlasy.

P.H.: S velkým odhodláním jste se pustil do dalšího projektu...

K.J.: Teď vytváříme hru Prezident 21 (viz www.prezident21.cz), kterou jsme odstartovali v symbolický datum a čas: 21. 12. ve 12:21 h.

P.H.: Tam bude poměr hlasů nastaven jak?

K.J.: V případě prezidentské volby máme jednoho vítěze. Mohly by být tedy dva hlasy pro, ale z důvodu hledání většího konsenzu a i proto, že máme jeden hlas proti, je lepší poměr tři hlasy pro a jeden proti.

P.H.: Vy tu hru ukončíte dřív, než se rozjede volební kolotoč?

K.J.: Upřesním, my ji neukončíme. Šedesát šest dní před vyhlášením prezidentské kandidatury, kdy končí možnost nominovat kandidáta, se vyhlásí vítěz. Hra bude pokračovat, ale už jen s oficiálními prezidentskými kandidáty.

P.H.: Co nastane, až zůstanou jenom dva? I tehdy bude hra dál pokračovat? Já váš záměr pochopila tak, že když je na výběr pouze ze dvou možností, tak tam už pokračovat nechcete, ani nemůžete?

K.J.: Když už jsou jenom dva kandidáti, což je volba ano/ne, tam už neexistuje lepší volební algoritmus a žádná hra nemůže pomoct. To je jedna z vad dvoukolových systémů, že jsou na konci jenom dva. To není vyhovující. Nicméně to není již ta podstatná fáze pro naši hru. Klíčové je, že šedesát šest dní před volbami se vyhlásí vítěz a je velká šance, že pokud budeme úspěšní a bude hlasovat opravdu hodně lidí (milion by byl obrovský úspěch), tak člověk, kterého hra určí jako vítěze, bude mít velkou výhodu: předvolební kampaň zadarmo. A fakticky to bude člověk, který dokáže lidi sjednotit.

P.H.: Co kdyby pak vítěz hry ale vůbec na prezidenta nekandidoval?

K.J.: Je velmi pravděpodobné, že vítěz hry kandidovat bude. Proč? Protože kdyby nechtěl kandidovat, tak to řekne předem a hodně lidí bude mít tu zodpovědnost, že když o někom vědí, že na sto procent kandidovat nebude, dají hlas někomu jinému. I kdyby teoreticky vyhrál někdo, kdo kandidovat nebude, tak se může za vítěze vzít druhý v pořadí. Každopádně vítěz hry bude mít šedesát šest dní na to, aby vše zúročil. Bude moct argumentovat tím, že když pro něj ve férovém volebním systému tolik lidí hlasovalo, tak že je opravdu konsenzuelním a sjednocujícím kandidátem.

P.H.: Co když vítěz hry pak u voleb nadobro propadne?

K.J.: I kdyby se nám nepodařilo, že vítěz hry bude zvolen prezidentem, tak v případě velké účasti bude hra katalyzátorem v tom smyslu, že bude ve světě o podobná zrcadla (hry) zájem. Budu o tom mluvit ve čtvrtek 6.4.2017 na TEDx Talksi (www.TED.com) ve Varšavě. Vyvíjím teorii, filosofický koncept, který jsem nazval H21. Podstatou života je H2O, matérie, fyzikální podstata. A H21 je další krok. Je to propojení mentální energie s technologiemi. Takže H21 je informace, která je v éteru. Na H21 lze také pohlížet jako na novou strunu vesmíru. Jde o mentální energii, která je spojena s našimi mozky, s naším racionálním myšlením a citem. H21 je nový koncept, jehož součástí jsou hry jako zrcadla společnosti, a hra Prezident 21 je prvním takovým příkladem. Pomocí hry chceme zrcadlit realitu.

P.H.: Co tím máte přesně na mysli?

K.J.: Lidé mají teď poprvé v historii možnost být informačně spojeni. A mají-li navíc možnost vyjádřit se, tak mohou nastavovat zrcadla realitě. V případě úspěchu hry Prezident 21 se podobné hry mohou rozjet všude na světě, a to na nejrůznější témata. V současné době máme vymyšleny dva typy her. Jedním z nich je volba. Hra může pomoci například tehdy, když se lidem zdá, že volby neprobíhají tak, jak by měly. Nebo v případě, že je podezření, že volby jsou zmanipulované. Nebo když je špatný volební systém. Tak v těchto případech lze udělat volby zrcadlové. Lidé si mohou zahrát hru a ukázat tak politikům: Podívejte se, kdyby se volilo transparentním způsobem (použitím Demokracie 21), tak férové výsledky by byly tak a tak. Politici, kteří blokují změny, tomuhle zrcadlu nezabrání. To zrcadlo tam bude a řekne: Takhle by to mělo vypadat, udělejte s tím něco.

P.H.: A ten druhý typ her?

K.J.: Druhý typ her je hodnocení. Hodnocení čehokoliv. Lidé mohou hodnotit například skupinu, komunitu, stát nebo i firmu. Cokoliv, co se vás týká, můžete hodnotit. Příkladem je otázka „Jste spokojení/šťastní ve své zemi?“. Je klíčové, aby lidé neměli na výběr pouze ano/ne, ale aby mohli hodnotit na škále minimálně tří možností (rozhodně ne, spíše ne, ano). Nazývám to Referendum 21. V něm je obvykle na výběr i více možností než jen tři. Kdokoliv bude mít pocit, že je něco špatně, tak může říct: Pojďme si „zahrát hru“, ohodnotit danou věc. Máme pak možnost nastavit zrcadlo, objektivně vyjádřit své hodnocení, a to jen tím, že vezmeme svůj mobil a strávíme nad ním několik minut.

P.H.: Hra je tedy podmíněna mobilem?

K.J.: V případě hry Prezident 21 se člověk zaregistruje použitím telefonního čísla.

P.H.: Když má člověk víc těch mobilů, je to problém?

K.J.: Teoreticky ano, ale je potřeba si uvědomit, že je to hra. Aby si kvůli tomu někdo koupil hodně mobilů? Tu hru tak stejně neovlivní, bude-li dostatečný počet lidí. Výhledově můžeme vidět potenciál takového hlasování, které bude objektivní a anonymní, bez mobilu.

P.H.: Už disponujeme technologiemi, které toto umožňují?

K.J.: Ano. Díky technologii blockchainuii máme možnost dosáhnout na úplně nový stupeň transparentnosti.

P.H.: A to funguje jak?

K.J.: To se v informačním prostoru spustí decentralizovaně program, tzv. Open Source. Anonymity a objektivity lze dosáhnout použitím tzv. private and public keys. Jen se zatím technologie takto nikdy nepoužily, pokud je mi známo.

P.H.: Můžete to vysvětlit trochu víc?

K.J.: Zhruba řečeno je to tak: Open Sourceiii je otevřený zdrojový kód, kde každý může spustit program, něco nabídnout (příkladem je bitcoiniv). A to, co nabídne, tak běží na internetu. Je to na mnoha serverech, tedy decentralizované. Není to tak, že by to někdo měl a kontroloval to. Tím pádem je to objektivní. Lze zařídit, aby k tomu měli přístup pouze ti, co na to mají nárok, tzv. stakeholders (zainteresovaná osoba, pozn. PH), tzn. třeba občané daného státu, který je hodnocen. A každý, kdo k tomu má přístup, bude jednou mít svůj (ono už to existuje, jen to není rozšířené) tzv. privátní klíč, kterým přistoupí, a nikdo nemůže vědět, že tam ten člověk hlasoval nebo že tam vůbec byl. Ví to jenom on a díky svému privátnímu klíči se může podívat na to, co zvolil. Existuje ještě tzv. public key a to znamená, že aplikace, kde se hlasuje, zobrazí výsledky a objektivní statistiky. Ale kdo a jak hlasoval, to vidět nebude. To uvidí jen každý sám za sebe. Je úžasné, že taková technologie už existuje. Je to objektivní nástroj, který nelze nijakým způsobem zfalšovat a zmanipulovat.

P.H.: Takže tohle je váš výhled?

K.J.: Přesně tak. Výhledově lze podobné hry udělat objektivní a decentralizované. Je to samozřejmě nějaká cesta vývoje, takže na začátku to nemusí být stoprocentní. Ale do budoucna to může být v principu stoprocentně objektivní. To je cílem.

P.H.: V technologiích tedy spatřujete hybnou sílu budoucnosti?

K.J.: Já jsem přesvědčen, že se blížíme tzv. singularitě (výjimečnému bodu, pozn. PH). Nastane globální změna, kdy na jedné straně je riziko, že si zničíme úplně všechno, ale věřím, že mnohem pravděpodobnější je změna k pozitivnímu. Protože my máme nástroje, které dosud nebyly a ani nemohly být. V době před sto lety by současná podoba světa pravděpodobně vedla ke světové válce, ale dnes je nesrovnatelně větší pravděpodobnost, že právě díky technologiím přijde změna k jinému světu, který lidem umožní jiný druh existence. Lidé žijí ve velmi negativním světě, ale jakmile se jim otevřou možnosti a oni získají vědomí, že něco můžou, například že díky hře na volbu mohou něco vytvářet nebo dokonce navrhovat, anebo jakmile zjistí, že díky hře na hodnocení mají vliv, tak jim to umožní otevřít se hodnotám. Tak tohle může být pro lidi globální změna. Ne třeba pro všechny najednou, ale pro drtivou většinu velmi rychle. Vždy existuje nějaké procento lidí, kteří jsou angažovaní a vědomí – a hry a implementace Demokracie 21 mohou tuto hranici posouvat dál, a to velmi rychle.

P.H.: Hranice našich možností dosud posouvala věda. Neocitne se věda najednou ve stínu her?

K.J.: Určitě se nebojím toho, že by se hry staly konkurencí vědy. I ta nejhlubší věda je v tom nejlepším smyslu nádherná hra. Jde o to ukázat vědu lidem jako dobrodružství. Vždyť my také ve své hlavě vytváříme modely reality a realitu svým myšlením ovlivňujeme a tvoříme. Je to vlastně kolektivní tvorba. Někdo to může chápat jako umělecké dílo, někdo jako hru. Takže v tomto smyslu je věda kompatibilní. Já to vnímám tak, že na jedné straně je hra zábavou a na straně druhé přechází až do té nejvážnější vědy. Vše je propojené.

P.H.: Martin Jan Stránský zastává názor (na Přítomnosti zde), že technologie nám pravdu víc deformují, než zpřesňují.

K.J.: To je jednostranný pohled. Technologie se samozřejmě dají zneužívat, ale jde to na obě strany. Ano, technologie deformují pravdu. Lidé čtou jenom titulky, nezajímá je obsah. To je špatné, to je pravda. Za to mohou technologie druhořadě. Protože v první řadě přinášejí technologie informace, které lze zneužívat proto, že lidé nemají čas je vstřebávat. Ale na druhou stranu, když je nějaká skupina nebo komunita nespokojená, tak může nastavit zrcadlo (příkladem jsou hry typu Prezident 21 nebo hry na hodnocení) a tady je potenciál absolutní transparence. A navíc, i v běžném životě přinášejí technologie obrovskou informační hodnotu. Příkladem jsou naše participační rozpočty pro města a obce, kdy se lidé angažují právě díky technologiím. Kupříkladu patnáct set aktivních lidí rozhoduje a dává impulsy k tomu, co by si přáli udělat s daným prostorem ve městě, atp. Takže co je potřeba? Zabránit tomu negativnímu, co technologie také umožňují, a to jsou manipulace. Na to už existují přístupy, jak ověřovat informace. Dokonce naše ministerstvo připravuje seznam lživých serverů, atp. K tomu je potřeba takto systematicky přistoupit. Stejně v realitě nějaká manipulace zůstane, ale už na jiné úrovni. Tím, že se aplikace racionálně uchopí, tak pozitivní strana převáží. Kdyby se vývoj nechal chaoticky, pak bych souhlasil s negativním hodnocením. Ale to se chaoticky nenechá. Jakmile lidé uvidí, že je problém, tak alespoň někteří jej začnou řešit. A k řešení máme díky technologiím nástroje.

Tím nechci říct, že je všechno stoprocentně pojištěné. Není. Může se stát, že kdyby lidé byli ve velké míře nezodpovědní, celý systém skutečně zkrachuje. Ale já myslím, že těch zodpovědných lidí je dost a ty nástroje jsou.

P.H.: Před dvěma lety jste mi říkal, že zodpovědnost lidí pro vás není tak důležitá.

K.J.: Zodpovědnost je klíčová, nicméně jsem asi říkal, že nemusí být každý stoprocentně zodpovědný. Pro úspěch Demokracie 21 není nutné předpokládat, že jsou všichni racionální a zodpovědní. Důležité je, aby to lidi bavilo – demokracie hrou. Nepotřebujeme předpokládat, že velká většina společnosti je zodpovědná. Je důležité, aby tomu tak bylo u jistého procenta lidí (třeba 12%), a to se postupně zvyšovalo.

P.H.: A na ty lze vsadit?

K.J.: Na ty lze vsadit. Jakmile budeme mít systém, v němž bude lidi motivovat hra, která je bude bavit, a budou vidět, že to má skutečně smysl, tak těch zodpovědných lidí bude přibývat. Dnes lidé nechodí volit, protože se volbou menšího zla nechtějí ani zabývat. Ale hra může zaujmout i například esotericky založené lidi natolik, že i oni budou chtít vyjádřit svůj názor na pro ně jinak odtažité téma. Takže zodpovědnost se dá posouvat – ona se musí umožnit. Pokud je příležitost a nabídka, tak zodpovědných lidí bude víc a víc. Můj plán teď je, že budu jezdit po městech a budu přesvědčovat lidi o tom, aby si šli zahrát hru Prezident 21. Budu dělat “prezidentskou kampaň za prázdné křeslo“.

P.H.: Ještě bych se chtěla vrátit ke stavu tohoto světa. Věříte, že kdybychom chtěli, tak že se dokážeme podívat na zeměkouli a uzpůsobit si naše globální hospodaření tak, aby bylo celosvětově udržitelné, komplexně?

K.J.: Ano, už teď máme technologie na to, abychom hospodařili udržitelně a dokázali všichni žít relativně v komfortu. Navíc díky technologiím je člověk schopen komunikovat hlouběji než slovy. Máme přístroje, které jsou schopny snímat obličej, vyhodnocovat emoce a tyto informace komunikovat. To všechno je samozřejmě na začátku, je to složitý proces. Věřím tomu, že časem se rozvine až telepatická komunikace. Mám představu planety jako globálního mozku, kde mozky jednotlivých lidí jsou jako neurony tohoto “globálního organismu”.

P.H.: To věříte, že vznikne?

K.J.: Ano. Takový Centrální Mozek Lidstva. (smích) Ale ne jako ten přístroj ze seriálu Návštěvníci, ale jako mozky jednotlivých lidí jako jeho stavební kameny. To je kompatibilní i s fyzikou. Znám se s jedním špičkovým fyzikem z CERNu a s ním se plně shodujeme v tom, že k takovému propojení mozků dojde.

P.H.: A k čemu nám to bude dobré?

K.J.: No tak v první řadě si spravíme své problémy, protože globální pohled bude lépe vidět. Bude schopen lépe vyhodnotit, co je špatně a co je dobře, a budeme schopni efektivně a významně zlepšovat náš svět. A pak v dalším sledu pocestujeme dál. (smích)

P.H.: Kam dál?

K.J.: (smích) Je mi jasné, že kdo si to nepromyslel, tak mu to zní jako pohádka. Ale on reálný svět je ještě lepší než pohádka.

P.H.: Martin Jan Stránský upozorňuje (na Přítomnosti zde) ještě na to, že technologie nás dotlačily do kultury nárokování, a dochází tak k deformaci původních hodnot.

K.J.: Vždyť hodnoty se už deformovaly díky konzumu. Věřím, že vědomý člověk dokáže nahlédnout, co mu přináší štěstí. Rozhodně to není konzum. Nakupovat věci za účelem vlastnit je, to je úplný nesmysl. V minulosti byli lidé manipulováni k tomu, že musí hromadit materiální statky, aby přežili. Dnes jsme v situaci, kdy může být materiální nadbytek (díky technologiím) už brzy realitou. Jenom si musíme nastavit procesy. Nikdo nemusí hladovět. Už stačí jenom krok k tomu, aby lidé ve velké většině pochopili, co jim přináší štěstí. Nejde o to zabývat se tím, co kdo má nebo nemá, ale tvořit. Zabývat se také sami sebou. Osobní kreativita, ta přináší člověku největší radost. Takže je to naopak: technologie a moderní doba přináší odklon od materiálního. A koneckonců i mladá generace to tak vnímá. Ti už nejsou tolik konzumní...

P.H.: ...taky už vyrostli v blahobytu...

K.J.: ...a to je dobře. Tím, že mají blahobyt, tak už je pro ně něčím automatickým a není pro ně zásadní hodnotou materiální spotřeba. Mohou být v něčem třeba povrchnější, ale je možné je motivovat a odvést jejich pozornost k tomu zajímavějšímu, například ke vědě. Takže problém toho, že by upadaly hodnoty kvůli konzumu, to je minulost. Hodnoty díky konzumu už upadly a teď je možnost je přijmout zpět.

P.H.: Takže sázíte na člověka a na jeho mozek?

K.J.: Sázím na propojení racionálního myšlení s empatií a dalšími emocemi. Myšlení a cit dohromady. Ne že se škrtne myšlení proto, že se všechno musí dělat pouze „srdcem“. Takový přístup by zkrachoval. A ne že se zahodí intuice proto, že všechno musí být jenom strojově promyšlené. Takový svět by byl chudý a smutný. Jde mi o propojení racionálního myšlení s naším citem, empatií a intuicí. To přináší sílu. Já věřím, že mně se intuici a racio daří propojovat. Člověk může mít z něčeho dobrý pocit, ale neměl by jednat čistě impulzivně, bez zamyšlení. Zamyslí se, a pokud mu to dává smysl, tak do toho jde. A naopak. I když něco vypadá zdánlivě logicky dobře, ale člověk z toho nemá dobrý pocit, tak ať si to raději promyslí znovu a mnohem lépe. Je důležité umět oba pohledy, racionální myšlení a cit, propojit. To je můj návod na to, co se mi osvědčilo jako klíč k úspěchu.

i

 TED (původní zkratka tří slov "Technology, Entertainment, Design", dnes někdy vykládaná jako "Thinkers, Enablers, Doers") je každoroční konference a platforma postavená kolem hesla „myšlenky hodné šíření“ (ideas worth spreading). Jádrem a nejznámějším výstupem TEDu jsou tzv. TED Talks, záznamy z vystoupení, ke kterým jsou zváni hosté z různorodých oblastí vědy, techniky, umění, designu, politiky, vzdělání, kultury, byznysu, ale i občanští aktivisté a lidé, jejichž životní příběh může ostatní inspirovat. Mezi přednášející dosud byli mj. i laureáti Nobelovy ceny, významné osobnosti z korporátního světa, ale i politiky jako Bill Clinton nebo Al Gore. Někteří vystupující se naopak stali slavnými po svém vystoupení na konferenci TED, jako například spisovatelka Susan Cain nebo socioložka Brené Brown. (Zdroj: Wikipedie)

ii

 Blockchain je v informatice speciální druh distribuované decentralizované databáze uchovávající neustále se rozšiřující počet záznamů, které jsou chráněny proti neoprávněnému zásahu jak z vnější strany, tak i ze strany samotných uzlů peer-to-peer sítě. Nejčastější aplikací technologie blockchainu je použití jako účetní kniha kryptoměn (např. bitcoinu), jenž uchovává transakce provedené uživateli. Kombinace s kryptografií umožňuje zajistit atomicitu operací a zamezit neoprávněným transakcím. Jednoslovný český ekvivalent pro anglický termín „blockchain“ zatím chybí. Od začátku roku 2017 běží na stránkách https://www.blockchain.cz projekt, který si klade za cíl takové slovo vybrat. Zatím je ve stádiu, kdy jsou navrženy slova blokčejn, bloksíť, bloknet apod. (Zdroj: Wikipedie)

iii

 Otevřený software (anglicky open-source software nebo open software, zkratka OSS) je počítačový software s otevřeným zdrojovým kódem. Otevřenost zde znamená jak technickou dostupnost kódu, tak legální (ne)dostupnost – licenci software. Licence je velmi důležitá, jelikož specifikuje, jaká práva k otevřenému kódu získá a jak s nim může nakládat jeho uživatel. Některé licence (ku příkladu GNU) například dovolují uživatelům zdrojový kód upravovat a distribuovat (na rozdíl od proprietárního software). (Zdroj: Wikipedie)

iv

 Bitcoin je internetová open-source P2P platební síť a také v této síti používaná kryptoměna. Hlavní unikátností Bitcoinu je jeho plná decentralizace; je navržen tak, aby nikdo, ani autor nebo jiní jednotlivci, skupiny či vlády, nemohl měnu ovlivňovat, padělat, zabavovat účty, ovládat peněžní toky nebo způsobovat inflaci. V síti neexistuje žádný centrální bod, ani nikdo, kdo by mohl o síti rozhodovat. Konečné množství bitcoinů je předem známo a uvolňování bitcoinů do oběhu je definováno ve zdrojovém kódu sítě. V síti probíhají platby za minimální nebo žádné náklady. (Zdroj: Wikipedie)

 

Podporují nás:

  30 05 2018 KJ           Logo Nadace OF        bar.ces.poz logo-SFK 478607 1953 Praha logo      

Partneři:

PN logo sRGBlogo pozadi cervena Automediace2udalostiart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big   cze-logo    Peroutak logo1