TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT
pravidla-festy
Anna Macková, Korčula, 1923. Zdroj: 7fousatychpiratu.blogspot.com

Pravidla festy

Tradice je od toho, aby jednoho dne přežila vesnici.

Pravidla festy

Když vám někdo poví, že lidé od Jadranu mají „jižanskou povahu“, co si představíte? Než jsem se vdala do Dalmácie, myslela jsem, že to znamená temperament, vznětlivost a vůbec jedince, kteří nemají od slov daleko k činům. Po několika letech života v Dubrovníku mohu spolehlivě prohlásit, že všechno je jinak, resp. přesně naopak: jižanská povaha ve zdejším provedení znamená shovívavé dobráctví, zpomalenou lenost, stavění vzdušných zámků, a hlavně – přirozenou tendenci ke sdružování: do hloučků, skrumáží a hroznů, které obsazují dlouhé stoly na všelijakých oslavách. Stejných několik let mi trvalo, než jsem pronikla do logiky a železných pravidel oslavy – festy, coby instituce a základní stavební jednotky společenského života v Dalmácii.

Co se slaví?

Skoro všechno. Kromě narozenin (přesněji: narozenin mužů – o narozeninové oslavě dospělé ženy jsem tu jaktěživa neslyšela), svateb, jmenin a základních křesťanských svátků a svátostí i odchod do důchodu, kapitální rybářský úlovek, řidičský průkaz (prvorozeného) syna, vítězství ve volbách (strany, kterou volila i většina sousedů ve vsi – anebo se tak alespoň tvářili), vítězství Hajduku Split nebo národního týmu prakticky v jakékoli fotbalové soutěži, a kromě toho i veškerá výročí spojená s válkou. Pohřby (dobře; neslaví se, ale počet účastníků a objem pohoštění v domě zesnulého trumfne většinu českých svateb). Občas i rozvody. Prostě všechno, co invence a tolerantní hranice základního vkusu dovolí.

Kdy se slaví?

Skoro pořád. Zjistila jsem to záhy poté, co mi můj muž, který má sklon k otylosti, oznámil, že nebude jíst večeře, a to ve všechny dny, kromě – samo sebou – nedělí a svátků, případně dnů, kdy je nějaká festa. Připadalo mi to dobrý nápad, až na to, že už za první měsíc diety muž přibral šest kilo. Jak to? Kromě čtyř nedělí připadlo na daný měsíc i osm svateb a číchsi narozenin, mužův vlastní svátek, naše výročí seznámení, vesnická festa neboli oslava patronky vesnice, Den chorvatské nezávislosti, úplněk a tedy den, kdy muž tradičně vyráží čekat na divočáka (trefil sedmdesátikilový kus, který mu pomáhali dovléct a vyvrhnout čtyři kolegové myslivci –„tak jsem jim musel za odměnu slíbit festu od gulaša, gulášovou párty!“), začátek turistické sezony a mohutná oslava dokončení stavby „plastenika“ neboli skleníku ve tchánově zahradě (bez ohledu na to, že šlo o akci pro dva lidi na tři hodiny, resp. o potažení samoskladné konstrukce kusem plastu – tchyně sezvala sousedstvo a udělala vynikající „hobotnicu ispod peke“ čili chobotnici pečenou v širokém placatém hrnci pod vrstvou popela.

Jak se slaví?

Vždycky přijdou všichni a většinou ještě pár lidí navíc, takže při vaření a nákupu proviantu musíte počítat s nášupy pro extra třetinu osazenstva.  Jste-li uzvanik, tedy jste-li pozváni, nedorazit nelze. Neexistuje omluva – jedině snad účast na pohřbu (svém vlastním) nebo první doba porodní. Ba, tradiční dalmatské rodiny dodržují také roční „korot“ neboli smutek v případě, že zemřel někdo z obyvatel společné domácnosti – znamená to, že se po tu dobu žádné oslavy nekonají a na cizí festy se nedochází (v nejtradičnějších rodinách se dokonce nepouští ani rozhlas nebo televize). Jídelní lístek a harmonogram oslavy bývá na každé oslavě stejný: předkrm, který se skládá z pršutu, domácího sýra a bramborového salátu, čirá silná polévka, „lešo meso“ neboli vařené maso, „pečeno“ neboli pečené jehněčí a telecí v doprovodu sezonní zeleniny (kdo nepěstuje domácí rajčata a cibuli, není Dalmatinec) a „torta i sitni kolači“, tedy dort a čajové pečivo. Kdo si přišel na festu popovídat, má smůlu: jakmile se dojí poslední sousto, začne se zpívat – buď za doprovodu kytary a harmoniky (při významnějších příležitostech jde o naprostou nutnost, která obvykle vyjde na mnoho tisíc), a zpívá se do ochraptění. Když muzika dobře hraje, je zvykem „kitit harmoniku“, tedy, vkládat bankovky různých měn a hodnot do spár mezi měchy akordeonu.

Co vzít s sebou?

Nic zvláštního: láhev alkoholu, sladkosti pro děti nebo vnoučata hostitele, a při některých příležitostech, jako jsou oslavy světců, zásnuby nebo pohřby, také půl kila kávy značky Jubilarna a kilogram cukru krystal, což je pozůstatek z dob, kdy tyto komodity byly vzácností. Především se počítá s tím, že při nejbližší možné příležitosti pozvání oplatíte, a to přinejmenším stejně opulentní hostinou. Zvláštní kategorii darů tvoří oslavy narození dítěte a poporodní návštěvy, tzv. „babine“: kromě oblečení s co největším objemem třpytek, pentlí a barevných motivů, se nosí tradičně také vyšší obnos pro miminko pod polštářek. Zvláště starší obyvatelé s radostí cpou štos ušmudlaných bankovek pod naškrobenou a dezinfikovanou podušku novorozence a tradičně prsknou do postýlky fráze „Tfuuuj – ništa ni nevaljaš!“ případně „A što si ružna!“, což znamená „Fuj – ty jsi, teda, k ničemu!“ a „Ty jsi ale ošklivá!“, jde-li o holčičku. Před několika lety jsem coby prvorodička a matka lvice neznalá tradic, s křikem vyprovodila z domu několik návštěvních družstev, hartusíc „Sama jsi vošklivá ko babaroga – jako ježibaba, tak mi tu neprskej na dítě síru a tyfus!“, dokud mě muž neuchlácholil a neobjasnil, že těmito slogany se má od dítěte odvrátit nebezpečí a má se mu zajistit zdraví a krása. Dodnes to tak docela nechápu; pravdou je, že v případě druhorozené dcery si k nám už téměř nikdo netroufl přijít, protože se v okolí proslechlo, že Jadranská snoubenka z Čech nechápe, že tradice je od toho, aby jednoho dne přežila vesnici.

Text pro Přítomnost napsala spisovatelka žijící na Balkáně a autorka knihy „Totál Balkán“.

Dokončení příště.

18 9 2018 obr1

Anna Macková, Korčula, 1923.

Podporují nás:

                                                     30 05 2018 KJ                 30 05 2018 Uprazeno             

Partneři:

PN logo sRGBlogo pozadi cervena udalostiart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big   cze-logo    Peroutak logo1