TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT
jste-zkazene-nebo-zdrave-mysli
Oleksandr Bogomazov, Tuning saws, 1927, výřez, wikiart.org

Jste zkažené, nebo zdravé mysli?

Proč a co to komunista dělá dnes?

Všechny vás zdravím – myslím ty, co o mně aspoň něco vědí – ne ty, co mě znají jen ze spisů StB a občas mi pošlou anonym, že tenkrát na začátku 60. let, kdy nás nějak museli pustit, nás radši měli pověsit. A podepisují se jako spravedliví.

Začal jsem radši takto, aby všem bylo od začátku jasno, že pro mě jsou papaláši komunistů, a nejen papaláši, stejně zločinní jako jejich ideologie označená naší (po dvaačtyřiceti lidově demokratických letech) až naivní a křehkou demokracií za ideologii hodnou trestu stejně, jako ona ideologie Hitlerova. A nikoho při té euforii nenapadlo, že by se měl trest týkat i těch, kdo ji prováděli. Nestalo se to vlivem těch, kteří s nimi celá ta léta spolupracovali i proto, že mohli dostat výjezdní doložku na Západ. Nebo s nimi měli podepsanou udávací spolupráci, aby se jejich děti dostaly na vysokou.

Pár zkušených se sice pokoušelo uplatnit návrh, aby tahle zločinná strana byla postavena mimo zákon, ale jiní zkušení připomínali, že by se z nich mohla stát ona rudá brigáda, co nedlouho předtím vraždila v Západním Německu. Kvůli jiným starostem jsem tehdy netušil, že mí spoluobčané měli – a pořád mají – podle nebožtíka Ludvíka Vaculíka (ač dlouholetého člena KSČ) za těch dvaačtyřicet let navždy zkažené mysli.

Vlastně v té nově narozené demokracii byla takzvaná demokratická většina svým způsobem ráda, že se hodně důležitých bývalých komunistů stalo členy pravicových stran. A dokonce to dotáhli až na ministry. Takže jsou komunisti už pár let parlamentní stranou a hotovo. Sice s éčkem, jak zní dánská zkratka pro extremismus – možná je tak značená ve spisech i u nás, ale o tom vlastně nikdo neví, jelikož to patří do seznamů komunistických utajení. A pan kancléř pana prezidenta nepochopil, že do toho ne že měl, ale neměl, či spíš nesměl šťourat a radši měl nechat slova tiskovému mluvčímu, který předtím byl komunistickým redaktorem komunistických HALÓ NOVIN a jako správný komunista a ještě k tomu redaktor to všechno ví mnohem líp.

Teď konečně můžu říct, proč tohle všechno píšu a zrovna v glose, i když své glosy mnohem radši říkám – naučen a poučen Karlem Čapkem – s vědomím, že můžou být ostré, někdy ironické, jindy satirické či sarkastické, ale pokaždé laskavé, aby si i čtenář (v mém případě i posluchač) byl jistý, že laskavost je jednou z nejlepších vlastností našich srdcí, hlav, duší.

Která však nefunguje na půdě zloby a vydírání a nenávisti ke všem, kdo jsou jiní díky krutým sestrám nenávisti – ZÁVISTI a ZLOBĚ.

Už brzy bude končit sedmé desetiletí od mého zatčení na začátku padesátých let minulého století. V té době dokončoval svůj trest na lágru Všebořice můj otec za to, že byl tak fikaný právník (jako třeba jeden doktor Filip), že vůbec nebylo možno mu něco dokázat, a proto byl odsouzen (bohužel pro soudruhy) jen na dva roky. A na další dva roky jako dřevorubec určen na kácení lesa tam, kde později byla proti Západu vybudována železná opona plná ostnatých drátů a mnohdy i nabitá elektrickým proudem. Který zabíjel.

Celá naše rodina (jako dalších pět tisíc rodin) nesměla tehdy pobývat v Praze, i když z ní zbyla jen maminka a nejmladší bratr. Veškerý majetek nám zabavili. V létě jsem narukoval k PTP (pomocným technickým praporům) a do Janovic nad Úhlavou si pro mě třiadvacet dní po Štědrém večeru přijeli armádní vyšetřovatelé, ale hned za Janovicemi na mě čekal tatraplán se soudruhy estébáky…

Pokouším se to říct co nejstručněji, aby mě soudruzi nevyčítali nepravdivé emoce. Než jsem narukoval, pracoval jsem ve znárodňované reklamě, kde vesměs jmenovali dočasnými řediteli bývalé majitele. A majitel jedné veliké inzertní kanceláře, co byl jejím ředitelem, na mě nastoupil s oznámením, že chystají únos za hranice nesvobody celého vlaku, že jim ale chybí nějaká výživná jména, aby do ilegální skupiny přilákala dostatečný počet ilegálistů. Vlak skutečně ujel na Západ a tamodtud ho vrátili s těmi, co na Západě zůstat nechtěli (byl mezi nimi i velitel jednoho uranového lágru, který se další léta mstil každému, kdo měl s únosem údajné spojení). Komunisté z toho měli velikou ostudu po celém svobodném světě – Američaně o tom natočili film, strojvůdce Konvalinka, který prorazil lokomotivou hraniční závoru, dostal píseň, která se dlouho držela na horních místech hitparád) a mstili se všem, kteří s tím měli něco společného. Včetně mě. Bývalý majitel inzerce za to dostal trest smrti, požádal o milost, ale řekli mu, že ji nedostane, jelikož nic neprozradil. Mezi neprozrazenými jsem byl i já, i když historka, kterou o mě řekl, ani nemohla být pravda – podle ní jsem byl poslán do Západního Německa, kde mě naučili tichému vraždění a zacházení s vysílačkou, již jsem ukryl na neznámém místě, ale mělo to háček: celou tu dobu jsem byl zaměstnán v oné znárodněné reklamě (Čedok Propag se to jmenovalo) a nevynechal ani hodinu pracovní doby. Ale jen co si mě půjčili, bylo jasné, že je mé alibi nezajímá. Ale šéfovi to zachránilo život.

Brzy jsem zjistil (neměl mi to kdo říct), že o žádné vyšetřování vůbec nejde – bušili do mě (a samozřejmě nejen do mě), jelikož jsem byl jejich třídní nepřítel. Zřejmě měli nějakou soutěž, kdo si vymyslí nejlepší důvody pro tento druh ničivého a sadistického nepřátelství, aby vyšetřované opravdu bolel. V tom jsem byl bez konkurence: dědečka coby dlouholetého předsedu Národního shromáždění (do jeho rukou skládali svůj slib všichni prezidenti), přítel T. G. Masaryka, několikaletý premiér. Čestný kmotr Jan Masaryk. Šlechtický původ (i když zchudlý), můj sokolský táta byl leta právníkem Vždy věrné kapituly svatovítské, žena zakladatele skautingu Svojsíka měla stejné příjmení jako já, majitelé Lidovek taky. A k tomu ještě byli Židi. Až konečně soudruzi zjistili, že dvě tátovy sestry byly jeptišky a k tomu řádu Anglických panen. Ta starší byla dokonce něčeho šéfka (mě se ti svalnatci na nic neptali, jen do mě bušili a bušili). A já se bál, že se přiznám, že mladší tetu, která uměla hrát i fotbal a jazzovat na klavíru, jsem miloval.

K tomu mučení mám historku: většina muklů neboli mužů určených k likvidaci (teď už jich je jen pár) neslyší na levé ucho, jelikož ti, co je bili, byli praváci, mě tedy nejspíš mlátil levák. Píšu a mluvím o tom především proto, že nás stejně nenaučili nenávidět. Ač se tolik, tolik snažili.

Když ale komunisti znovu přišli s tím, že církevní restituce se musí zdanit a nějaký Bureš jim to pochválil, nenávist se mě sice nezmocnila, ale rozhodnutí, že jim tu jejich třídní nenávist (kvůli které dovedli s laskavým slovem soudruha Gottwalda pověsit i mládence na invalidním vozíku) budu připomínat a připomínat. A mým jménem další a další. Aby neustále věděli, že jejich moc teď znamená jen nenažranost a touhu se mstít za to, že… Že. Oni si to neradi doplní.

A vy, co mě posloucháte, rádi.

Doufám, že na slyšenou…

ČRo Plus.

10 2 2019 obr1

Oleksandr Bogomazov, Tuning saws, 1927, wikiart.org

Podporují nás:

  30 05 2018 KJ           Logo Nadace OF        bar.ces.poz logo-SFK 478607 1953 Praha logo      

Partneři:

PN logo sRGBlogo pozadi cervena Automediace2udalostiart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big   cze-logo    Peroutak logo1