Hlavní informace
ziti-v-historii
2-kopějková sovětská poštovní známka z r. 1964. 100 let moskevské zoo. Wikimedia Commons.

Žití v historii

V uplynulých měsících a letech Česká republika v mnoha ohledech mění svou dosavadní zahraniční politiku vůči řadě především asijských (post)komunistických zemí. Jde o uvědomělou rezignaci na kritiku tamních nedemokratických poměrů a o navazování bližší ekonomické spolupráce. Posledním případem tohoto trendu je článek o Taiwanu v partnerské smlouvě mezi Prahou a Pekingem (plné znění smlouvy zde).

Opuštění starosti o lidská práva je vysvětlováno různě, většina odůvodnění nicméně má společný motiv - jakýsi realismus, praktický až pragmatický pohled na svět oproti předchozímu idealismu. Prý jsme stejně nebyli schopni demokratické opozici hmatatelně pomoci, bylo to vlastně vměšování se do vnitřních záležitostí suverénního státu, boj za lidská práva je prázdný a falešný – a to peníze nejsou. Je otázkou, nakolik změna pevného mravního postoje na morální hokynaření skutečně prospívá naší zemi, a nakolik jen několika málo zainteresovaným osobám. Rád bych se ale zaměřil ještě na něco jiného, a to na častý motiv v kritice této současné parodie na reálpolitik.

Tímto motivem je osoba a odkaz Václava Havla, jehož velikost i nejhorší vinu mnozí vidí v jeho „neprofesionálním,“ lidském a morálním přístupu k politice a společnosti. Pod jeho nepopiratelně silným vlivem, přesahujícím pravomoci odvozené z jeho úřadu, zaujímala Česká republika postoje, které možná nepomáhaly vymáčknout z každé situace všechny peníze co se nabízely, avšak vzbuzovaly u mravně smýšlejících lidí po celém světě obdiv a úctu. Nakolik bylo například stažení ČSFR a následně ČR ze zbrojních trhů podpořeno pod záminkou onoho obdivu našimi obchodními konkurenty, je otázka pro jiný článek.

Podstatné je, že Václav Havel, na rozdíl od svého předchůdce Gustáva Husáka, nezapomněl na to, jaké to bylo být politickým vězněm, a celá země nezapomněla na to, jaké to bylo žít v násilnickém totalitním režimu, zavedeném cizí, mocnější zemí. Jakkoliv se naděje, že obrozené demokratické Československo celému světu ukáže nesmyslnost marxistických modelů ekonomiky a cestu k humánnější politice ukázaly být naivní a nerealistické, bezprostřední historická zkušenost každopádně pomohla alespoň na čas alespoň některým otevřít srdce „nepraktickým,“ ale mravním postojům.

Tento přístup by se dal označit za určité žití v minulosti, či, lépe, žití v historii. Ten, kdo žije v historii, hledí za horizont přítomného dne oběma směry. Uvědomuje si, co dovedlo svět kolem něj i jeho samotného do stavu a situace v níž se nachází, a při rozvažování o tom, jak má vytvářet budoucnost, se snaží vyvarovat se minulých chyb. Čech žijící v historii je schopen rozpoznat paralely v současnosti, a tak nepodléhá extrémistické propagandě ani jednoho křídla, a cítí soucit s Tibeťany, i když ví, že ČR Tibet jen těžko osvobodí, a tak by ji klidně mohl úplně přestat zajímat. Člověk žijící v historii proniká skrz banální zmatek a vyprázdněnost krátkodobých politických či ekonomických cílů, stanovených manažery, zvolenými či najatými na čtyři nebo pět let.

Ovládnutí historie je proto jedním z významných cílů každého režimu, který usiluje o sebezachování a rozvoj. Ať už jde o reinterpretaci dějin ve světle zápasu o výrobní prostředky, střetávání vyvolené rasy se záludnými untermenschen, nebo věčný boj obklíčeného národa Českoslovanského s germánskými hordami, pocit ukotvenosti v historii je vždy naprosto zásadní. Stejně zásadní je jeho absence v Orwellově dystopické Oceánii, kde přepisování historie neslouží pouze ke zpětnému ospravedlnění jakéhokoli činu vládnoucí strany, ale i ke zmatení a relativisaci reality vnímané oceánskými občany. Stejně tak manažerská státofirma, kterou se snaží vybudovat Andrej Babiš, člověk s velmi výraznou minulostí, musí historii ovládnout, aby ji mohla zničit – protože ten, jehož časový obzor sahá dále než k nejbližší výplatě, nemůže Babišovi z důvodů historicky bližších i vzdálenějších důvěřovat, a nemůže souhlasit s jeho „nepolitickou“ politikou manažerství a prachů.

Žití v historii a neustálé si uvědomování jejích vlivů na dnešek je jediným prostředkem k nenahodilé kultivaci lidstva, přesahující rozsah jednotlivých životů. Nemožnost objektivně posoudit historickou „skutečnost,“ zapříčiněná nevyhnutelnými dobovými deformacemi vnímání, by nám neměla být překážkou. Že jsou tytéž události či trendy jsou v různých dobách interpretovány různě a za různými cíli, je přirozené. Historickou zkušenost s komunismem a s kapitulací tváří v tvář násilí můžeme přetavit do nekonečného cynického postoje rezignované a záštiplné slabosti, nebo do morálního postoje důstojné síly a milosrdenství. Nejen historické skutečnosti samotné, ale i jejich následné zpracovávání formují budoucnost.

Jde o svého druhu boj, často jistě únavný. Ale bez žití v historii jsme ztraceni a redukováni na pouhé jednotlivce, osamělé v prostoru a v čase. Nesmíme si tedy historii nikdy nechat brát, protože, ať už je jakákoliv, její moudrá interpretace a vztažení k dnešku je vždy klíčem k naší budoucnosti. Nyní na svou historii lehkomyslně zapomínáme výměnou za obchodní příležitosti a pandu do pražské ZOO. Jakou budoucnost nám takový přístup asi přinese?

 

Další informace

Glosy

  • Kam se to řítíme? Viděno z Ameriky

    Jsem na druhé straně zeměkoule a přemýšlím, někdy jako romantik, někdy cynik, ale také jako optimista (u vás se říká „sluníčkář“), jak to s námi na této ze­mičce dopadá. V roce 1975 jsem se...

  • Nemáme architekturu, jenom „konstrukce“

    Mně by vlastně ani v zásadě nevadilo, kdyby se tu a tam bouralo něco historicky cenného (s logickým omezením samozřejmě), ale vadí mi, že dnešní doba není schopna ničím adekvátně cenným to...

  • Kavárna POTMĚ s nevidomými kavárníky vyráží na turné po Česku

    Unikátní mobilní Kavárna POTMĚ, ve které obsluhují nevidomí kavárníci na palubě zatemněného autobusu, zaparkuje už v sobotu v sobotu 19. května před budovou Českého rozhlasu na Vinohradské ulici v...

  • Potřebujeme idejí,

    živých a velikých idejí a nebudeme malí (TGM) Cituji z článku prof. Dvořákové Myslet kriticky a v souvislostech, který vyšel v posledních Listech: „…Chci upozornit na zajímavý přístup k uchopení...

  • Koprofil v demisi na postu ministra kultury

    Reakce na reakci D. Bartoně[1] na článek J. Čulíka v Britských listech o grantové komisi ministerstva kultury.[2] Půjčit a přečíst si Obratník raka počátkem sedmdesátých let, ještě k tomu ve...

  • Rehabilitace Vlasovců?

    Foldyna se Semelovou oslavili tradičně 7.5., s obchodními dealery firmy Harley & Davidson pro Asii, osvobození Prahy armádou generála Vlasova. Symbolicky vykonali tryznu za padlé Vlasovce na...

  • Nebuďme jako malí Marxové

    V Trevíru vztyčili pětimetrovou sochu svého slavného rodáka Karla Marxe. Dostali ji darem z komunistické Číny. Pietní akt jejího odhalení oslavil svou přítomností předseda EK Jean-Claude Juncker....

  • Svatojánské slavnosti NAVALIS

    „Svatojánské NAVALIS jsou slavnosti svatého Jana Nepomuckého, které se konají každoročně 15. května v Praze, v předvečer svátku světce.“ Tak pro revue Babylon pan Vojtěch Pokorný[1], předseda...

Další informace

Nový život výstav

    krizek

Podporují nás:

2018-01-30 Logo KJ font-numbers-colour

Partneři:

logo pozadi cervena Puvodni-staticke-logo-bile-pozadi casablanca logoudalostireflexespolecnost-j-chart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big