TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT
individualni-logika-a-kolektivni-iracionalita
PARIS - GUERRE - LA MORT ET LES STATUES, messynessychic.com via pinterest.com

Individuální logika a kolektivní iracionalita

Jak napsal minulý víkend v New York Times Justin Wolfers, letošní republikánské primárky v USA by mohly otřást důvěrou v demokracii, jelikož se v rozhodujícím souboji o nominaci na prezidenta utkají dva kandidáti (z původních 17), kteří mají nejnepříznivější preference ve veřejných průzkumech. V mnoha ohledech byl Donald Trump méně konzervativní než ostatní kandidáti a Ted Cruz naopak. Tudíž ani jeden z nich nezapadal do republikánského hlavního proudu.

Většina lidí předpokládá, že v demokratickém systému automaticky vystoupá vzhůru kandidát, který je všeobecně přijatelný. To se ale nestalo. Mnoho Republikánů se obává, že tento výsledek je způsoben jakousi chorobou mezi republikánskými voliči. Možná ano, ale spíše to může ukazovat na nedokonalosti demokratických institucí. Selhání demokracie při poskytování jasného žebříčku politických kandidátů je známa z ekonomie a politických věd jako teorie sociální volby. Tuto problematiku přehledně ilustruje Condorcetův paradox, který ukazuje, že složení koalic může způsobit dojem, že většina nemá tušení, co vlastně chce.

Příklad tohoto paradoxu: Zamysleme se na chvilku nad Republikánskou stranou jako nad aliancí konzervativců, populistů a umírněných politiků. Koalice složená z populistů a umírněných bude volit tak, aby zaručila vítězství populistů nad konzervativci. Zatímco spojenectví konzervativců a populistů se bude snažit o to, aby konzervativci porazili umírněné. A poslední možností je, že se umírnění spojí s konzervativci a budou usilovat o porážku populistů.

Paradoxem je, že volba preferencí je kruh, ve kterém mají postupně populisté navrch před konzervativci, ti zase před umírněnými, a ti nakonec zase před populisty, a to i přesto, že populisté jsou preferováni před konzervativci, kteří předchází umírněným. Je to stejné, jako když voliči upřednostňují čokoládovou zmrzlinu před jahodovou, jahodovou před vanilkovou a vanilkovou před čokoládovou. Zvláštní kolotoč, který napovídá, že voliči uvažují o každém kandidátovi jako o lepším či horším, spíše než o alternativě. Ve výsledku to vypadá, že lidská mysl je nesrozumitelná.

To neznamená, že jsou voliči bezradní. Přestože vědí, co chtějí, ve výsledku může chování voličů vypadat jako bezradné. Individuální racionální volba nemusí nezbytně znamenat kolektivní racionální volbu. Problém je ve skutečnosti ještě větší, než se zdá. Markýz Condorcet, francouzský matematik druhé poloviny 18. století, ukázal, jak rozhodnutí většiny může vést k nesourodému společnému výběru. Kenneth Arrow, držitel Nobelovy ceny za ekonomii, ve své doktorandské práci z roku 1951 uvádí, že kořeny této problematiky sahají hlouběji, než si kdo představoval. Ve své „teorii o nemožném“ tvrdí, že neexistuje žádný mechanismus, pomocí kterého by se dala vyjádřit vůle lidí. Volně řečeno, tento neobvyklý výsledek dokládá, že jakýkoli mechanismus, který má za cíl mluvit za lidi (za předpokladu, že se nejedná o diktaturu), bude poznamenán přinejmenším jednou ze tří vad.

První možností je problematika již nastíněná markýzem Condorcetem – rozložení preferencí. Druhou možnou vadou je, že voliči při volbě změní názor s přihlédnutím na bezvýznamnou alternativu. Toto je ekvivalentem příkladu se zmrzlinami, kdy si vybereme čokoládovou před vanilkovou, ale postup otočíme, pokud se přidá do menu jahodová. Třetí, co by se mohlo stát je, že i když každý jednotlivec si dá raději čokoládovou zmrzlinu než vanilkovou, nakonec nějakým způsobem si společně všichni vyberou vanilkovou. (Vřelé díky ekonomovi Alexi Tabarrokovi za tuto zmrzlinovou analogii.)

Ale nejsou všechny zprávy jen špatné. To, že pravidla volby jsou ovlivnitelná jedním ze tří možných nedostatků neznamená, že se voliči pokaždé zachovají nepředvídatelně. (A možná se právě stalo.)

„Teorie nemožného“ pana Arrowa předkládá, že výsledky republikánských primárek možná vypovídají méně o tužbách republikánských voličů a více o napětí a touze se společnou volbou cosi udělat. Pokud neshoda mezi voliči dostoupí určité míry, například že jedni chtějí liberálnější a druzí konzervativnější politiku, jednoduché pravidlo většiny nebude ovlivněno ani jedním defektem zmíněným Kennethem Arrowem. Možná, že neshody mezi Demokraty jsou stejné.

Ale Republikáni se neshodnou ani na vhodnosti konzervativní vs. umírněné politiky, ani na potřebě outsiderů nebo na ustavení vůdce. Tato komplikace navíc znovu přináší možnost kolektivní iracionality navzdory individuální logice.

Smyslem není to, že demokracie je špatná, spíše je nedokonalá. A jestliže tento teorém poukazuje na nemožnost pravé racionální demokracie, neznamená to, že alternativy jsou lepší. Winston Churchill jednou řekl: „Demokracie je špatná forma vlády, lepší ovšem než všechny ostatní.“

Originál: http://www.nytimes.com/2016/05/09/upshot/unusual-flavor-of-gop-primary-illustrates-a-famous-paradox.html?_r=0

 

TPL_ESW_EASYPEASY_ADDITIONAL_INFORMATION

Glosy

Podporují nás:

                                       30 05 2018 KJ                 30 05 2018 Uprazeno              LOGO 4Home CZ RGB

Partneři:

logo pozadi cervena udalostiart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big