Hlavní informace
jako-sicilskou-firmu
Eric Gill, Eva, 1929, výřez. Wikimedia Commons.

Jako sicilskou firmu

Městský soud v Praze minulý čtvrtek vynesl rozsudek nad bývalými vedoucími činiteli pražského magistrátu. Není zatím pravomocný (odsouzení se odvolali) a vzbudil velký rozruch. Zaslouženě.

Dva bývalí primátoři z období Starých pořádků, Bohuslav Svoboda a Tomáš Hudeček, dva bývalí radní a jeden magistrátní úředník byli shledáni vinnými v tom, že při prodloužení smlouvy s firmou Haguess ohledně karty Opencard nevypsali veřejnou soutěž, tím firmu zvýhodnili a porušili předpisy o hospodářské soutěži a povinnosti při správě cizího majetku. Neměli zjevně dostatek kvalifikovaných podkladů a hlasováním rozhodli, přestože existovaly pochybnosti o účelnosti a zákonnosti zakázky. K inkriminovanému hlasování došlo 3. dubna 2012, případ posléze vyšetřoval ÚOOZ. Obvinění bylo vzneseno v březnu 2013, v době vrcholící protikorupční hysterie. Soud začal před rokem.

Obviněno bylo původně všech deset radních, kteří se hlasování ohledně Opencard v dubnu 2012 zúčastnili. Nakonec byli odsouzeni jen čtyři (z toho oba primátorští předchůdci Adriany Krnáčové). Soud nakonec zdůraznil, že do nevýhodného postavení vůči společnosti Haguess se hlavní město Praha nedostalo ani kvůli jednomu z obžalovaných; že obžalovaní nejednali cíleně s úmyslem město poškodit a že byli vedeni snahou vyřešit danou záležitost tak, aby šlo o řešení pro město co nejlepší. Vypadá to trochu jako nějaká nepřímá omluva. Proto stanovil tresty na spodní hranici trestní sazby.

Proces i rozsudek jsou samozřejmě politicky citlivá záležitost a budou taky v tomto kontextu posuzovány. Od roku 2013, kdy bylo obvinění vzneseno, ovšem celá záležitost ztratila na politické ostrosti: panu Babišovi a jeho lidem se mezitím podařilo ve spolupráci s dalšími Prahu ovládnout. I tak budou pravomocná odsouzení znamenat pro zasažené konec politické kariéry.

Předmětem obvinění je akt hlasování. Soud zkoumá, zda měli hlasující dost kvalifikovaných podkladů (pokud proběhne až po konečné odsouzení proces s expremiérem Nečasem, bude možné navíc zkoumat, zda hlasovali v souladu se svým svědomím). Přehrává vlastně rozhodování politiků, dospívá k závěru, že on by rozhodl jinak, a vyvozuje z toho trestněprávní důsledky. Tento Damoklův meč se nyní bude vznášet nade všemi zvolenými politiky, kteří budou o něčem rozhodovat. Poukaz na to, že obžalovaní v tomto případě rozhodli přesto, že tu byly pochyby, mi připadá neuvěřitelný.

Jistě, ještě není všem dnům konec. Obžalovaní se odvolali a závěr pana poslance (a exprimátora) Svobody, že v téhle zemi skončí demokracie, mi i proto připadá zatím pořád ještě předčasný. Přesto je situace, kdy se rozhodování volených orgánů stává snadno a často předmětem kriminalizace, byť i je kryta třeba patosem morální obrody společnosti, svým způsobem povážlivá. Pokud by se rozhodující volení zástupci začali čím dál víc starat místo toho, zda rozhodují správně, například o to, zda mají dostatečné mocenské krytí, pak demokracie opravdu skončí a nakonec se octneme rovnýma nohama v autoritativním státu.

Babišovské Nové pořádky jsou zaštítěny jednoduchoučkou, ale atraktivní ideologií: posledních 25 let nám vládli politici, kteří nemakali a kradli. Teď přicházíme my, obyčejní lidé, abychom udělali pořádek. Prakticky totéž si daly do štítu všechny velké evropské autoritativní režimy v minulém století. Všechny také chtěly své státy řídit jako firmy. Pragmatické zásady řízení státu jako firmy jsou v našem případě dvě:

Za prvé, každý se dá koupit, a všichni jsou tedy na prodej. A za druhé: každý je v něčem namočený, a každý se tedy dá skřípnout. Firma, postavená na těchto pilířích, je ovšem firma sui generis, firma se sicilskými a chicagskými kořeny. Její fungování (zejména ve vztahu k zákonnosti) se dá nejlíp vysvětlit na názorném příkladě z doby dávno minulé: na vojenské buzeraci za totáče.

Nejprve se stanoví přísná pravidla, která nikdo nedokáže dodržovat. Vojsko je tedy nedodržuje, a velitelé (tehdy se říkalo lampasáci) to velkoryse přehlížejí: a to až do té chvíle, kdy ten či onen voják začne dělat potíže: pak okamžitě v jeho případě tolerance skončí, je jen otázkou času, kdy bude přichycen, a pak, jak by řekl Andrej Babiš, šup s ním do Sabinova (známý vojenský kárný tábor z dob před listopadem 1989).

Dá se předpokládat, že „přesné a přísné dodržování zákonů“ velmi snadno sklouzne do nechutně korumpujícího vydírání. To je odvrácená stránka patosu protikorupční revoluce. Dá se taky předpokládat, že i když si třeba soudy pořád ještě ve větší či menší míře dokážou obhájit jakousi autonomii svého rozhodování, soustředěnému tlaku Nových pořádků se nemohou natrvalo ubránit. Novým pořádkům je třeba vzdorovat politicky – a to mimo jiné znamená také chránit svobodu rozhodování zastupitelských orgánů od parlamentu po obce před sekýrováním, krytým falešnou morálkou.

Další nebezpečí, které s sebou nástup Nových pořádků nese, jsou „koncepční procesy“. Tento termín (koncepciós perek) používají v Maďarsku v úzkém slova smyslu pro politické procesy z padesátých let minulého století, ale v širším slova smyslu pro každý proces, který je veden s nějakým plánem konkrétnějším než je pouze dobrat se spravedlnosti (např. tiszaeszlárský proces z osmdesátých let 19. století, jakási maďarská hisneriáda). Je nutné, aby veřejnost a zejména média pečlivě sledovaly neuzavřené procesy toho typu, jako je nynější s pražskými politiky nebo proces s expremiérem Nečasem ve věci „poslaneckých trafik“, i z tohoto hlediska. Jinak se na skluzavce z demokracie do autokracie a oligarchie hned tak nezastavíme.

Psáno pro Svobodné fórum.

 

Další informace

Glosy

  • Politická situace: Kolik je vlastně hodin?

    Jaký čas vlastně ukazuje politický orloj České republiky? Obvyklá odpověď zní: „Je za pět minut dvanáct“. Naposled s ní přišli aktivisté z „Milionu chvilek pro demokracii“. Není to nic...

  • 6. DODATEK ÚSTAVY ČESKÉ REPUBLIKY

    Předseda Ústavního soudu Rychetský oživil dosud zatím nepoužitý 6. dodatek Ústavy české republiky. Tento dodatek může být aktivován jen za určitého kritického vývojového stupně státního...

  • Komokřesťanství – komunistická verze křesťanství v Číně

    V zemi, kam se náš prezident „jezdí učit, jak stabilizovat společnost“, už zas „zítra znamená včera“. Komunisté po století krvavých represí dovolí vyznávání i jiných kultů a náboženství na území své...

  • Ďáblové ve SMEČKÁCH

    Papež nedávno vyhlásil, že Peklo neexistuje. Novopečení bezdomovci našli briskně dočasný azyl v Galerii Smečky v Praze na výstavě manželů Preclíkových. Zdeněk Preclík, sochař, jeden z posledních vládnoucích...

  • I stromy mají vztahy

    Kdybyste si v tyto dny vzali na procházku do lesa stetoskop a přiložili jej k jakémukoliv stromu, uslyšíte křehké, leč nepřetržité šumění. Po zimním spánku se totiž probouzejí i ti největší velikáni...

  • Nejsem srnka

    Nepřestává mě šokovat nepřítomnost svatých Evangelií v životě, myšlenkách a četbě zřejmě zdrcující většiny lidí. Co jiného najít? Co jiného hledat? Lidé „milují přírodu“, nadchýnají se Vesmírem a...

  • Demošky na Václaváku aneb vzpomínka na Láďu Kantora

    Víte, jaký je rozdíl mezi listopadem 89 a dubnem 2018? Tehdy jsme mohli svobodu získat a dnes ji můžeme ztratit! Dějinné zvraty, kterým se někdy až eufemisticky říká revoluce, mají vždy své výrazné...

  • Nejdůležitější vzkaz Miloše Formana

    V neděli ráno mi volala má „kdysi milovaná“ žena: „Honem si pusť televizi… je tam úžasný pořad o Formanovi!“. Televizi jsem si nepustil, protože jednak jsem měl rozdělanou práci, kterou jsem nemohl...

Další informace

Nový život výstav

    krizek

Podporují nás:

2018-01-30 Logo KJ font-numbers-colour

Partneři:

logo pozadi cervena Puvodni-staticke-logo-bile-pozadi casablanca logoudalostireflexespolecnost-j-chart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big