TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT
zeman-dela-ostudu-komu-a-pro-koho
Bernard Buffet, Le Clown Jojo, Printed in Paris in 1968 by the Mourlot Freres, affordableart101.com

Zeman dělá ostudu… Komu a pro koho?

je to na první pohled obvyklá věc. Zdá se, že to považuje za své poslání. Že byl za tím účelem zvolen. A má v tom podporu nezanedbatelné části na veřejnosti – i když si nejsem jistý, zda by mu jen to samo vydalo na znovuzvolení. Taky to není důležité, už byl jednou zvolen a jeho termín právoplatně běží. Lid si zvolil prezidenta, který mu dělá ostudu. Jistě, i lid se může zmýlit. Za rok a půl to může napravit.

Za zaznamenání stojí tři události: dvě z nich se týkají velkého politického světa, my Čecháčci to s hrůzou sledujeme přikrčeni mezi své kopečky. První věc je podpora Donaldu Trumpovi. Prezident ji vyjádřil jen tak mimochodem, před českými novináři před odletem do USA. Byla taky podmíněná („kdybych byl americkým občanem…“) Že by to nějak ovlivnilo americké volby, je z podstaty věci samozřejmě vyloučené. Protože si toho všimly renomované mezinárodní agentury, je naproti tomu pravděpodobné, že to ovlivní pověst ČR v USA. Že by to získalo panu Zemanovi nové stoupence v ČR, se mi nezdá – jen to utvrdí ty, kteří by ho volili i bez toho (je jich beztak dost). Sympatie pana prezidenta k americkému kandidátovi jsou přitom zcela spontánní a přirozené: jsou typově spřízněni.

Další „americká“ prezidentova akce: dosazení Hynka Kmoníčka za českého velvyslance ve Washingtonu. S tím, že nechápe, co by proti panu Kmoníčkovi mohli Američané namítat. Člověk by měl být rád, že pan Zeman nejmenoval pana Kmoníčka přímo americkým prezidentem.

Standardní postup při jmenování velvyslanců je tento: návrh podá ministr zahraničí a vláda prezidentovi, ten jej jmenuje a údaje po něm zašle přijímající zemi, která vysloví souhlas („agrément“) – nebo taky ne. Teprve po odsouhlasení se jméno velvyslance zveřejní. To je diplomatická zvyklost. V české hospodě si na formality nehrajeme.

Miloš Zeman je zjevně přesvědčen, že USA jsou papírový tygr. Měl v tom v Evropě a ve světě řadu předchůdců. Pravdu má ve dvou věcech: USA proti němu nepodniknou zjevně žádné odvetné akce (nestojí jim za to). A jeho reputace v USA je dlouhodobá, setrvalá, a už s ní nikdo nehne.

Třetí záležitost je tuzemská: další vývoj případu Peroutka. Hrad po vynesení pravomocného rozsudku vyjádřil nadšení: žalující strana uspěla jen v jednom bodě (autorství článku Hitler je gentleman). Článek neexistuje a Zeman se musí omluvit. Prezident ovšem místo toho jen podal dovolání k Nejvyššímu soudu, které nemá odkladný účinek. Jeho advokáti namítají, že je nelogické, aby se někdo napřed natvrdo omluvil, i když NS třeba rozhodne, že se omlouvat nemusí (mám dojem, že se už tak minimálně jednou stalo). Ta námitka by ovšem měla směřovat k zákonodárcům a jejich rozhodnutí nebude mít retroaktivní platnost. Podložená je jistě taky obava, že na sebe tímto precedentem vezme Česká republika odpovědnost za všechny prezidentovy výroky. Důsledky by byly zajisté strašlivé a k vyřizování omluv by se musel nejspíš zřídit zvláštní úřad. Nicméně ústavní odborník Jan Kysela k problému celkem věcně poznamenal: „Nechce-li někdo, aby byly podávány žaloby na ČR, tak je docela snadné toho docílit tím, že bude zdrženlivější.“

Problém je tu ovšem jeden, zcela obecný: je velmi snadné napsat o Zemanovi takovýhle článek. Lze se taky spolehnout na to, že se bude líbit: prezident Zeman je pro intelektuální elitu jakýsi hromosvod. Je to konverzační téma, u něhož nehrozí, že vznikne nějaký konflikt. Prezident Zeman funguje jako politický clown, který dává našemu politickému uspořádání, které se už pár let plíživě přesunuje od demokracie k autokracii, oligrachii a buranokracii, jakýsi zemitě folklorní ráz. V nadávání na Zemana vzniká pohodlná a laciná národní jednota, je to často (jen, také) opiát,který dává snadno a lehce zapomenout na zásadní věci, které nás rozdělují, Zeman nezeman.

Zeman je jen tou menší (a zároveň nejhlučnější) součástí konglomerátu „Nových pořádků“. Zafungoval jako dveřník, který svým vítězstvím v přímé volbě (za níž logicky následovalo zhroucení vlády a parlamentu, tedy PS) otevřel vrata Andreji Babišovi a jeho konglomerátu - koncernu, politické organizaci, která se (jistě demokratickou cestou) zmocnila velké části výkonné moci v ČR , a mediálnímu ohonu toho všeho. Zeman představuje jistě velké nebezpečí pro demokracii v České republice. Zároveň nepředstavuje prakticky žádné riziko pro Andreje Babiše. A toho zase de facto podporuje řada intelektuálů, osobností, představitelů „nezávislých iniciativ“ a médií, kteří nadáváním na Zemana zastírají své skryté sympatie pro Babišovu „firmu“ a občas, obávám se, i tichou spolupráci s ní. Role Miloše Zemana je pak to, co se německy řekne „Sündenbock“, tedy „hříšný kozel“, přesněji řečeno kozel, který se stává zástupným terčem, na němž se mohou odreagovat a přenést na něho své viny hříšníci tohoto světa, zvláště někteří.

Psáno pro Echo24

 

TPL_ESW_EASYPEASY_ADDITIONAL_INFORMATION

Glosy

  • Spalovač trenýrek se mýlí

    Petr Havlík

    Společnost, kde „nejhlasitější“ formou komunikace je mlčení mlčící většiny, již není demokracií. Základním předpokladem plnohodnotné demokracie je totiž otevřený prostor pro svobodnou diskusi....

  • Červené trenky v Bílině

    Veronika Vendlová

    Úryvek z textu Veroniky Vendlové, členky iniciativy „Společně to dáme“. Jde o reportáž z protestu této iniciativy proti prezidentu Zemanovi v Bílině. Vybraný text je ze závěru článku, kdy jsou oponenti...

  • Tajemstvím smíření je vzpomínka

    Michal Kadleček

    Mohlo by se zdát, že zbytečně vytahuji věci zapomenuté, nebo dokonce promlčené. Jenže česká xenofobie, předsudky a komplexy stejně jako občasná nepodložená halasná namyšlenost a hysterické reakce...

  • Pomník Milady Horákové

    Redakce Přítomnosti

    V roce 2015 byl díky finanční pomoci Nadačního fondu Stránský odhalen na pražském Pětikostelním náměstí pomník Milady Horákové. V místech mezi Senátem a Poslaneckou sněmovnou připomíná boj proti totalitě....

  • Urážka státu do hlavy

    Martin Jan Stránský

    Vydavatel Přítomnosti Martin Jan Stránský komentuje pohoršení, které svým textem vzbudil v několika čtenářích, těmito slovy:  Moje poslední glosa,[1] která souvisela s první,[2] naštěstí splnila mé...

  • Pan Žáček je možná trochu cvok, ale je to cvok hezký!

    Jan Cigler

    Lidé si ovšem rozhodně nechtějí kazit dojem o konopí nějakými mozoly, když mohou lenošit s brčkem ve stínu věkovité lípy a smát se jako „normální šílenci“... I tak je pan Žáček inspirativní. Třeba...

  • Učešte mi uši

    David Bartoň

    V době, kdy je lidské slovo vzácné, mi zní až neuvěřitelně inspirativně, co pověděl A. Mitrofanovovi jeden z hrdých Rusů a nemnoha přátel naší země Viktor Fajnberg[1]: „Jste-li v bezvýchodné...

  • Lid může hýkat, konečně se zbavil elit

    Jaroslav Erik Frič

    Od své nominace (nevím, kým vůbec podané) na Cenu Magnesia Litera za mé „blogové“ psaní v loňském roce a která se předává pod egidou pro mne zcela nepřijatelných sponzorů, jsem se distancoval...

Podporují nás:

                                                      30 05 2018 KJ                 30 05 2018 Uprazeno

Partneři:

logo pozadi cervena udalostiart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big