Hlavní informace
houellebecqovo-podvoleni-v-realite
Ignacio Gárate Martínez, Sigmund Freud, portrait d'Emilio Zaldivar. 2012. výřez. Wikimedia Commons.

Houellebecqovo Podvolení v realitě

Michel Houellebecq si ve svém exploatačním bestselleru Podvolení (Soumission) z roku 2015 představoval, jak se z Francie stane islámská republika. Do druhého kola prezidentských voleb postoupí kandidát krajní pravice a kandidát islamistů a většina voličů zvolí islamistu, aby zabránila nástupu krajní pravice k moci. (Ano, jde možná o přílišné zjednodušení a zkreslení románu.) Proč takovou knihu Houellebecq (vlastním jménem Michel Thomas) napsal je pochopitelné, i když spíše smutné, jakkoliv je sám nápad vlastně chytrý a vtipný. V realitě mimo román totiž vlastní rodiče malého Michela opustili, rozvedli se a jeho matka následně konvertovala k islámu. Na jedno ale Houellebecq při svém vyřizování účtů s vlastním dětstvím a nočními běsy zapomněl, jedno vytěsnil. Osoba, která ho nakonec vychovávala a jejíž rodné příjmení přijal jako literární pseudonym, nebyla Marine Le Pen, ale jeho babička, pravověrná stalinistka.

Opakem a zároveň skutečností Houellebecqovy noční můry, Podvolení, je Nepodrobená Francie (France insoumise). Nejen gramaticky. A ne proto, že by nebyla děsivá, ale proto, že je mnohem reálnější.

-

Francie zažívá jeden politický zvrat za druhým. Nejdřív pravicové primárky, ve kterých naprosto zmizel Nicolas Sarkozy, aby jeho bývalý premiér jako původně třetí kandidát v řadě favoritů porazil svého protivníka a sám se konečně dostal do politické první řady a také na první stránky s bezprostředně následující korupční aférou.

Potom primárky socialistů, ve kterých nad předsedou vlády zvítězil kandidát nové levice. Místo aby voliči, kteří ho socialistickým kandidátem udělali s tím, že jejich strana v posledních letech dělala středovou a nikoliv levicovou politiku, a právě proto prý ztratila jejich podporu, teď tedy volili, koho si vítězoslavně zvolili, rozpadla se kampaň socialistického kandidáta Hamona natolik, že kdyby prezidentští kandidáti usilovali alespoň o křeslo v parlamentu, ani to by neměl se svými současnými sedmi až osmi procenty dále klesající podpory úplně jisté.

Paradoxně, morálně opovrhovaný republikán Fillon se tak trochu ze své aféry otřepal a v televizních diskusích nepochybně ukázal přehled, nadhled i schopnosti, takže má přes vše sympatie dobrých 20-ti procent voličů a mnohem lepší šance než socialista Hamon, který přece naplňuje vše, co voliči strany od svého kandidáta údajně chtěli, a zbavuje se všeho, co jim prý na straně vadilo. Hamon je zkrátka z klání venku, Fillon nejspíš ne zcela, ale stejně se skoro zdá, jako by si to Francie hodlala vyřídit s každým, kdo by jí vlastně vyhovoval, kdo by nakonec mohl být prezidentem.

Od vedoucího kandidáta Emmanuela Macrona (23 procent) a druhé Marine Le Pen (22 procent) Fillona podle posledních průzkumů dělí jen velmi malé množství hlasů. Co je ale děsivější než druhé kolo, ve kterém by se eventuálně střetl Fillon s kandidátkou krajní pravice, což by představovalo asi jedinou (i když i tak nepravděpodobou) možnost případného úspěchu Národní fronty, je skutečnost, že ještě menší, pokud vůbec nějaký, počet podporovatelů dělí Fillona od komunisty Mélenchona, předáka hnutí Nepodrobená Francie (France insoumise) z jehož nápadů se ježí vlasy na hlavě každému, kdo slova jako ekonomika nebo bezpečnost v životě slyšel aspoň z televize. A komunista se může podle všeho stát prezidentem mnohem spíše než nacionalistická kandidátka. Stačí, aby se dostal do druhého kola právě proti ní (nebo aspoň proti nešťastnému Fillonovi).

Ne islamista, ale komunista, tak může být tím, kdo „zastaví krajní pravici“, která žádné volby nikdy nevyhrála.

Skutečnost, že jediným vážným kandidátem na prezidenta je Emmanuel Macron, trvá. Jen je zase mnohem představitelnější, že by si Francouzi nakonec přece dokázali sami zabouchnout dveře volebních místností a z blbosti, dětinského protestu nebo snad z důvodů, které nemají úplně pod kontrolou, způsobili katastrofu zvolením dvou kandidátů dokonale nevážných a pro většinu z nich i vlastně nevolitelných. I když by to nakonec bylo asi pochopitelné, když už o tom mají docela nedávný bestseller.

A když ten bestseller i celý vztah podvolení-nepodvolení křičí do světa: Houstone, ve Francii máme jeden velký psychoanalytický problém.

 

Další informace

Glosy

  • Politická situace: Kolik je vlastně hodin?

    Jaký čas vlastně ukazuje politický orloj České republiky? Obvyklá odpověď zní: „Je za pět minut dvanáct“. Naposled s ní přišli aktivisté z „Milionu chvilek pro demokracii“. Není to nic...

  • 6. DODATEK ÚSTAVY ČESKÉ REPUBLIKY

    Předseda Ústavního soudu Rychetský oživil dosud zatím nepoužitý 6. dodatek Ústavy české republiky. Tento dodatek může být aktivován jen za určitého kritického vývojového stupně státního...

  • Komokřesťanství – komunistická verze křesťanství v Číně

    V zemi, kam se náš prezident „jezdí učit, jak stabilizovat společnost“, už zas „zítra znamená včera“. Komunisté po století krvavých represí dovolí vyznávání i jiných kultů a náboženství na území své...

  • Ďáblové ve SMEČKÁCH

    Papež nedávno vyhlásil, že Peklo neexistuje. Novopečení bezdomovci našli briskně dočasný azyl v Galerii Smečky v Praze na výstavě manželů Preclíkových. Zdeněk Preclík, sochař, jeden z posledních vládnoucích...

  • I stromy mají vztahy

    Kdybyste si v tyto dny vzali na procházku do lesa stetoskop a přiložili jej k jakémukoliv stromu, uslyšíte křehké, leč nepřetržité šumění. Po zimním spánku se totiž probouzejí i ti největší velikáni...

  • Nejsem srnka

    Nepřestává mě šokovat nepřítomnost svatých Evangelií v životě, myšlenkách a četbě zřejmě zdrcující většiny lidí. Co jiného najít? Co jiného hledat? Lidé „milují přírodu“, nadchýnají se Vesmírem a...

  • Demošky na Václaváku aneb vzpomínka na Láďu Kantora

    Víte, jaký je rozdíl mezi listopadem 89 a dubnem 2018? Tehdy jsme mohli svobodu získat a dnes ji můžeme ztratit! Dějinné zvraty, kterým se někdy až eufemisticky říká revoluce, mají vždy své výrazné...

  • Nejdůležitější vzkaz Miloše Formana

    V neděli ráno mi volala má „kdysi milovaná“ žena: „Honem si pusť televizi… je tam úžasný pořad o Formanovi!“. Televizi jsem si nepustil, protože jednak jsem měl rozdělanou práci, kterou jsem nemohl...

Další informace

Nový život výstav

    krizek

Podporují nás:

2018-01-30 Logo KJ font-numbers-colour

Partneři:

logo pozadi cervena Puvodni-staticke-logo-bile-pozadi casablanca logoudalostireflexespolecnost-j-chart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big