TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT
cesti-politici-svorne-proti-masarykovi-a-evrope
Pavel Filonov. The Hog. 1912–1913. wikiart.org

Svorně všichni proti Masarykovi

V letošním roce, po necelých třiceti letech od Listopadu 89 a v roce stoletého výročí založení „Masarykova“ Československa, se to jeví jako obzvlášť nepochopitelné: stýskáme si, že našim politickým stranám i celé společnosti chybějí nosné ideje, vize a hodnoty. Není to pravda. Jsou zde, jen jsme na ně „zapomněli“.

Zapomínání Masaryka bylo postupné. Bylo zapříčiněno převážně vnějšími vlivy a za ta desetiletí se nám vnořilo pod kůži. To nás ovšem neomlouvá, neboť jsme si hodně zavinili a stále dál si zaviňujeme i sami. Začal s tím bohužel už Edvard Beneš, přesto, že nad Masarykovým hrobem tvrdil, že „věrni zůstaneme“. Jako vyhraněný socialista opustil jeho nadstranickost a zdůrazňování etiky, po Mnichovu přehnaně zanevřel na Evropu a na Němce, naletěl komunistům a Stalinovi a „odkrojil“ demokracii 3. republiky, která pak zašla na úbytě. Ničeho podobného by se Masaryk nedopustil. O evropských politicích si žádné iluze nedělal, a proto nemohl být tak zklamán. Nemyslel si, že my Češi jsme lepší či odolnější vůči manipulaci než Němci a neuznával princip kolektivní viny. Už vůbec si žádné iluze nedělal o Rusech, a zvláště ne o komunistech (ruských i českých).

Na Benešovy omyly jsme tragicky doplatili a doplácíme dodnes. Masarykovi byly humanistická demokracie a Evropa – obojí i se všemi svými nedostatky – „svaté“ a etika mu byla nade vše: „Potřebujeme politiku rozumnou a poctivou… Problém dneška není jen hospodářský a politický, nýbrž především mravní.“ Stačilo by jen dodat: problém dnešního dneška...

K Masarykovi jsme se nevrátili ani po Listopadu 89. Jeho ideový systém je přitom univerzalistický, platný a zasahuje do všech humanitních oborů, i do makroekonomiky a umění, a dnes mu chybí jen environmentalistika. Hospodářsky jsme se po Listopadu sice pozvedli, avšak zdaleka ne tak, jak jsme mohli, a co se týče civilizovanosti, morálky a kriticko-realistického myšlení jsme jen dál upadali. Projevilo se to mimo jiné narůstajícími statistikami negativních jevů, poklesem obecné soudnosti a kultury myšlení a ztrátou dřívější mezinárodní prestiže. Vrcholem byl náš sobecký přístup k imigrantům. Nikoli realistický a umírněný, ale barbarský – vyjádřený ministrem vnitra Chovancem, že Česká republika v budoucnu nepřijme ani jednoho uprchlíka. To všechno má jistě i ekonomické důsledky: naše lidská práce i její výsledky se kvůli naší malé prestiži a nespolehlivosti prodávají nepřiměřeně lacino.

A dostáváme se do vyslovených absurdit. Jako „národ Komenského“ si dodnes nevíme rady s pedagogikou. Pomíjíme Havlíčkovo kategorické dělení politických stran na ty, co pečují nebo naopak potlačují všeobecné a integrované vzdělávání veřejnosti. Vážně diskutujeme o vystoupení z Evropské unie, aniž bychom měli jakoukoli jinou alternativu. Přes katastrofální historické zkušenosti se nedostatečně bráníme příklonu našich komunistů, prezidenta a jiných živlů k Rusku. Podléháme hysterii hrůzy z uprchlíků, přestože ti potřební pomoc vyžadují, a přestože se jedná o málo. Nevymezujeme se vůči nacionalismům a nediskutujeme s Maďary a Poláky. Po vzoru totalitních komunistů odsuzujeme a zesměšňujeme vzdělance a ostatní intelektuální elity. Jakýkoli politik či aktivista zasazující se o lidská práva (a)nebo o ochranu přírody je nevybíravě ostrakizován. I na to budeme v blízké budoucnosti doplácet.

ČSSD, která by měla mít vedle Zelených k Masarykovi nejblíže, opustila své ideály a je prorostlá klientelismem a korupcí. To stejné platí pro ODS, jen to v současné době není tak vidět. Její lídr Petr Fiala není nadstranickým politologem, ale tendenčním demagogem. ANO je politické hnutí, v jehož čele stojí trestně stíhaný a v minulosti s StB spolupracující oligarcha. „Září“ též extremistická SPD. Komunisté dodnes neopustili řadu zcela nepřijatelných postojů a jejich dnešní ideologie je rozporuplná a nadále zavrženíhodná. V přímé volbě jsme si zvolili bezcharakterního a počínající demencí trpícího prezidenta.

Jestliže Masaryk tvrdil, že 1. republika potřebovala – za příznivých vnějších okolností – padesát let k tomu, aby se stala zdravou demokracií, od Listopadu jsme časově už za polovinou. Přestože příznivé vnější podmínky jsme měli, v pomyslném součtu vývojových kladů a záporů jsme se téměř nikam neposunuli.

Neoddělujeme se od nyní již evidentně depravovaného Maďarska a Polska. Podle mého názoru bychom se měli pokusit vyjednat „Středoevropskou čtyřku“ – s Rakouskem, Slovenskem a Slovinskem, tedy se státy pamatujícími a v případě Rakouska i dnes uskutečňujícími demokracii. Toto uskupení by bylo přirozenější a perspektivnější než V4, volně by navázalo na bývalé Předlitavsko, a nejen geograficky, ale též politicky a kulturně, by nás vrátilo tam, kam jsme vždy patřili, tj. do střední Evropy. Rakušanům by mohlo vyhovovat, protože by se stali víceméně samozřejmými lídry, na rozdíl od minulosti ovšem nevynucenými. Vytvořil by se blok, doplňující a vyvažující Německo a Francii, částečně snad i v Evropské unii nahrazující Velkou Británii. Naši suverenitu by to neohrozilo – volají po ní jen autoritáři snící o „vládneme, nerušit“.

„Tož demokracii bychom měli, ještě nějaké ty demokraty,“ říkal Masaryk. Bez nich to k lepšímu nepůjde. Vzdát se nikdy nesmějí, protože boj dobra se zlem je věčný.

Potřebujeme nové obrození. Nezbývá než věřit, že Jiří Drahoš věděl, co říká, když prohlásil, že on a jeho stoupenci neprohráli, že se nevzdají a že budou pokračovat. Určitě tu máme i mnoho dalších.

TPL_ESW_EASYPEASY_ADDITIONAL_INFORMATION

Glosy

Přihlásit odběr novinek

Podporují nás:

                                                     30 05 2018 KJ                 30 05 2018 Uprazeno             

Partneři:

PN logo sRGBlogo pozadi cervena udalostiart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big   cze-logo    Peroutak logo1