Hlavní informace
soci-a-eurovolby-na-ruske-sachovnici

Soči a eurovolby na ruské šachovnici

Za necelý týden začnou zimní olympijské hry v Soči. Tak jako vždy i tyto poskytnou příležitost nejvýkonnějším a často nezdravě přetrénovaným sportovcům celého světa poměřit síly – a také povinně připomenout mírovou spolupráci mezi národy. Kromě toho, jak se již stalo tradicí vlád bohatých i chudých zemí, se hry musejí furiantsky blýsknout před ostatními národy takovou velkolepostí, která má diváky omráčit. Nic nevadí, když to pořádně oslabí a často nevratně zadluží státní kasy – většinou na úkor těch nejpotřebnějších.

Budete koukat, holoubkové siví

Letošní zimní olympiáda v Rusku má vykázat několik velkých super. Soči má být superareálem, jehož provoz v  supernevhodných klimatických podmínkách a nechtěně i za superohrožení ze strany islámských teroristů bude natolik perfektně klapat, že každému doma i v zahraniční musí být nad slunce jasné, že Rusko bylo, je a navždy zůstane supervelmocí.

To je celkem pochopitelné. I jiné velké země viděly a vidí v olympiádách příležitost vytáhnout se, ohromit svět. Putinem ovládané Rusko má však pro to zvlášť silné důvody. V poslední době se totiž znovu vyhrocují geopolitické hry velkých ekonomických a vojenských kolosů. Právě komplex Ruska vůči dvěma největším hráčům, Spojeným státům a Číně, jej přirozeně svádí k dlouhodobému oslabování Evropské unie. Ta je sice pro osud západní svobodomyslné civilizace životně důležitá, avšak pro svou pomalou a neobratnou integraci pořád ještě není dost akceschopným hráčem. Místo toho působí jako rozpačitý a zranitelný konglomerát států.

Evropa si o to koleduje

Rusku se nelze z mnoha důvodů divit, že v mátožné Unii vidí jedinečnou příležitost pro posílení svého vlivu a moci. A nemá pro to jen širší mezinárodně nebo čistě vnitropolitické a ekonomické důvody. Velmocenská hra se pro jeho silné a v machiavellistické taktice zběhlé vůdce stává hluboce zakořeněnou náruživostí, která dosud čerpá z tradic a návyků jeho silových institucí.

Však ji také hrají od začátku rozpadu Varšavské smlouvy i samotného Sovětského svazu tu s menším, ale bohužel i s větším úspěchem. Hrají ji většinou tichými prostředky postupného ekonomického pronikání a vlivového obsazování, obratného politického ovlivňování i připoutávajícího energetického sevření.

A umějí ji hrát i tvrději. Energetickým vydíráním, a když to jinak nejde, i přímou vojenskou intervencí – jako v případě prozápadně se orientující Gruzie.

Jak ji nakonec budou hrát v případě Ukrajiny ještě nevíme, ale je nabíledni, že by Rusko rádo Ukrajinu dostalo dříve či později opět do svého láskyplného objetí.

Velká euroasijská hra

V průběhu posledních tří let dostala tato velmocenská hra nový organizační rámec i nově přibroušenou ideologii. Tímto rámcem se stává postupně budovaná Euroasijská hospodářská unie, jejíž zakládající členy tvoří vedle Ruska další dvě diktátorsky řízené země –  Bělorusko a Kazachstán. Organizační systém tohoto spolku, včetně názvů, je odvozen právě od struktury orgánů Evropské unie.

Zamýšlenou velikost by tomuto územně největšímu ekonomickému a zřejmě i mocenskému kolosu mělo dodat zapojení států, jež byly kdysi v té či oné formě součástí sovětského safari. Za hranicemi tohoto nikoliv nemožného cíle lze tušit i nevyřčený sen o ještě pokornější západní Evropě i o těsnější integraci s dalšími státy kontinentu Eurasie a z toho vyplývajících výhod Ruska vůči zbývajícím velmocenským hráčům.

Jistě lze z mnoha důvodů o rozsáhlém naplnění tohoto megalomanského snu lze vážně pochybovat. Bylo by však velkou chybou jej podceňovat. Vážné vnitřní problémy Ruska i obavy jeho bývalých vazalských států mohou tento sen narušovat až blokovat. Dlouhodobě a za určitých okolností se však plán zdařit může.

Například případný kolaps Evropské unie, ba i jen částečné oslabení její soudržnosti, by mohlo Rusku situaci notně usnadnit. Pokud k němu ve větší míře dojde, získá Rusko velkou šanci udělat si i z Unie pohodlnou euroasijskou předložku.

Putin, jediný obhájce křesťanství

Prozatím jen Rusko ústy Vladimíra Putina necitlivě vyzvalo západní civilizaci a zejména právě Unii na souboj hodnot. Stalo se tak v září minulého roku na jubilejním desátém setkání účastníků Ruskem vedeného Valdajského klubu, který sdružuje ruské a zahraniční experty a politiky. Putin zde přednesl nacionálně nadnesený a historicky velmi problematický úvodní projev, v němž představil svou vizi upevňování sebestředné ruské státnosti. Na adresu západních zemí řekl něco, co nelze necitovat:

Další vážná výzva pro identitu Ruska je spojena s událostmi, které probíhají ve světě. Jsou zde vnější politické a morální aspekty. Vidíme, jak většina euroatlantických zemí fakticky jde cestou odmítání svých kořenů, včetně křesťanských hodnot, které tvoří základ západní civilizace. Popírají se morální zásady a jakákoli tradiční identita: národní, kulturní, náboženská, nebo dokonce pohlavní. Provádí se politika, která řadí na stejnou úroveň velkou mnohodětnou rodinu a partnerství osob stejného pohlaví, víru v Boha a víru v Satana. Výstřelky politické korektnosti jdou tak daleko, že už se vážně mluví o registraci stran, jejichž cílem je podpora pedofilie. Lidé v mnoha evropských zemích se bojí nebo stydí mluvit o své náboženské příslušnosti. Ruší se tam a přejmenovávají svátky, aby se stydlivě schovala podstata těchto svátků – jejich morální základ. A tento model se agresivně snaží vnutit celému světu. Jsem přesvědčen, že to je přímá cesta k degradaci a primitivismu, k hluboké demografické a morální krizi.“

Právě v kontextu tohoto mazaného projevu, jenž by mohl sloužit na evropských školách jako příklad neférové politické řeči a nízké ohleduplnosti k národům bolestně poznamenaným peklem stalinské národnostní politiky, jdou tato slova bezostyšně za hranice „základní slušnosti“, kterou se Putin tak rád ohání. Mávnout rukou nad tím, že tento projev byl určen především ruské veřejnosti, by bylo krajně pošetilé a nebezpečné. Ano, každá velmoc má různé slabiny a Rusko jich má víc než dost. Ale jeho současná vládnoucí garnitura svou velmocenskou roli hrát umí, chce – a navzdory všem potížím také bude.

Hrozí velký euromalér

Nelze si proto nic namlouvat. Evropská unie – náš nový širší domov – balancuje na pokraji ekonomického, morálního, organizačního a zahraničně-politického maléru. Ten může skončit nejen závažným oslabením její síly, civilizační a morální přitažlivosti, ale také vážným územním smrštěním. Podle řady analytiků totiž mohou být současné slabé náznaky hospodářského oživení z dlouhodobého hlediska jen nedostatečným nadechnutím před propuknutím ještě vážnějších bezpečnostních, ekonomických i sociálních problémů a hrozeb. Do značné míry za ně bohužel může sobeckost některých států i málo realističtí a pro evropskou veřejnost nepříliš přesvědčiví unijní politici.

Každopádně pokud evropští voliči v květnu nepošlou do evropského parlamentu realisticky a na základě solidního světového rozhledu uvažující politiky a pokud se jim nepodaří co nejvíce omezit vstup extrémistických – jedno zda levicových či pravicových – a separatistických či přehnaně unifikujících evropských stran, může toto obrovité těleso čítající 751 hlav budoucí vývoj a stabilizaci Evropské unie mnohem více komplikovat než mu napomáhat.

Ve volbách půjde o hodně

I my máme svou odpovědnost. V prvé řadě si musíme v plném rozsahu uvědomit, že silná a racionální Evropská unie je pro nás coby konečně znovu svobodný euroatlantický národ jediná možnost, jak můžeme účinně čelit dalšímu ruskému tlaku. Že tedy nesmíme rezignovat na současné problémy a slabiny Unie, zejména jejích institucionálních struktur a jejich personálního obsazení a že nesmíme podlehnout nacionalistické vábničce řady domácích politiků. Že musíme tlačit na české sdělovací prostředky, aby se těmto tématům seriózně a bez strachu mnohem více věnovaly.

A také že my, čeští voliči, musíme právě do Evropského parlamentu z dosud nevalných stranických kandidátek vybrat pomocí preferenčních hlasů nejen všestranně vzdělané a jazykově vybavené poslance, ale především osobnosti s jasnou geopolitickou a civilizační orientací, s klidnou a důvěryhodnou povahou a pevnou vůlí přispět ke stabilizaci a posílení Evropské unie.

Možná se to nepovede, ale pokusit se o to musíme. A to včas a rozhodně, protože za pět let, až budou nové evropské volby, už může být zatraceně pozdě.

Článek původněě vyšel v MfD dne 1. 2. 2014.

Ivan Fišera

Sociolog, poradce a lektor v Graduate School of Business a Academy of Health Management oblasti strategického managementu. Autor metody „Dynamická strategická rozvaha“ aplikované v řadě podniků a  organizací. Byl představitelem Občanského fóra a poslancem Federálního shromáždění.  

 

Další informace

Glosy

  • Kam se to řítíme? Viděno z Ameriky

    Jsem na druhé straně zeměkoule a přemýšlím, někdy jako romantik, někdy cynik, ale také jako optimista (u vás se říká „sluníčkář“), jak to s námi na této ze­mičce dopadá. V roce 1975 jsem se...

  • Nemáme architekturu, jenom „konstrukce“

    Mně by vlastně ani v zásadě nevadilo, kdyby se tu a tam bouralo něco historicky cenného (s logickým omezením samozřejmě), ale vadí mi, že dnešní doba není schopna ničím adekvátně cenným to...

  • Kavárna POTMĚ s nevidomými kavárníky vyráží na turné po Česku

    Unikátní mobilní Kavárna POTMĚ, ve které obsluhují nevidomí kavárníci na palubě zatemněného autobusu, zaparkuje už v sobotu v sobotu 19. května před budovou Českého rozhlasu na Vinohradské ulici v...

  • Potřebujeme idejí,

    živých a velikých idejí a nebudeme malí (TGM) Cituji z článku prof. Dvořákové Myslet kriticky a v souvislostech, který vyšel v posledních Listech: „…Chci upozornit na zajímavý přístup k uchopení...

  • Koprofil v demisi na postu ministra kultury

    Reakce na reakci D. Bartoně[1] na článek J. Čulíka v Britských listech o grantové komisi ministerstva kultury.[2] Půjčit a přečíst si Obratník raka počátkem sedmdesátých let, ještě k tomu ve...

  • Rehabilitace Vlasovců?

    Foldyna se Semelovou oslavili tradičně 7.5., s obchodními dealery firmy Harley & Davidson pro Asii, osvobození Prahy armádou generála Vlasova. Symbolicky vykonali tryznu za padlé Vlasovce na...

  • Nebuďme jako malí Marxové

    V Trevíru vztyčili pětimetrovou sochu svého slavného rodáka Karla Marxe. Dostali ji darem z komunistické Číny. Pietní akt jejího odhalení oslavil svou přítomností předseda EK Jean-Claude Juncker....

  • Svatojánské slavnosti NAVALIS

    „Svatojánské NAVALIS jsou slavnosti svatého Jana Nepomuckého, které se konají každoročně 15. května v Praze, v předvečer svátku světce.“ Tak pro revue Babylon pan Vojtěch Pokorný[1], předseda...

Další informace

Nový život výstav

    krizek

Podporují nás:

2018-01-30 Logo KJ font-numbers-colour

Partneři:

logo pozadi cervena Puvodni-staticke-logo-bile-pozadi casablanca logoudalostireflexespolecnost-j-chart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big