TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT
restaurater-putin-maka-neni-politik
polowki.pl

Restauratér Putin maká, není politik

Putin, údajný „autoritativní modernizátor“ - a jako takový hrdina mnoha amerických „realistů“, ve skutečnosti předsedal demodernizaci všech aspektů existence své země. Pokles ve všech faktorech, které určují politický, sociální a hospodářský pokrok v 21. století: občanské a politické svobody, demokratická samospráva, nezávislost medií a tržní ekonomika. Postaral se jen klasickou reakcionářskou polo-restauraci.
Putin si vybral plyn a ropu za klíče k rozvoji Ruska po příští polovinu století. Rusko se stalo největším světovým producentem ropy, čerpající více než 10 milionů barelů denně. Cena tohoto „černého zlata“ vystřelila z $18 za barel na počátku Putinovy éry na $147 za barel v roce 2008. HDP Ruska sledovalo trajektorii této komodity. Reálný příjem země je dvoj a půl násobný. Chudoba je poloviční. Průzkum veřejného mínění od 2000 do 2008 ukazuje pro Putina astronomické výsledky a je skálopevný – zrcadlí dynamiku růstu ruského bohatství.

Ale jako vždy, něco se musí zaplatit. Rusko pod Putinem začíná vypadat stále více a více jako petro-stát, se všemi delikátnostmi spojenými s touto politikou: autoritářská konsolidace, obrovský nárůst vojenského a policejního rozpočtu, zmrazení možností společenského vzestupu a emigrace mladých a vzdělaných.

Přitom kvalita vzdělání stále klesá, právě tak jako výdaje na zdravotní péči, které jsou v poměru k HDP nemravně nízké. Dnes výdaje na vědu a technologie stále klesají a to dokonce i v oblastech jako obrana, oblasti, kde se Sovětský svaz usilovně snažil zůstat moderní. Ruské námořnictvo nyní kupuje francouzské mateřské lodi pro helikoptéry za 600 milionů dolarů za loď, přitom testování nových generací balistických raket stíhá jedno selhání za druhým. V roce 2012 spadl ruský satelit.

A potom je tu korupce. Rusové konzistentně odpovídají tazatelům šetření, že sprostota a úplatnost jsou daleko horší nyní, než tomu bylo v bývalém Sovětském svazu nebo v „mizerných“ 1990. letech. (V roce 1997, Jelcin vyhodil několik vrcholových poradců a potom svobodná media objevila, že každý z nich dostal 15 000 $ jako honorář za nepublikovanou knihu, ve které měli být spoluautory. Putinovi ministři pravděpodobně utrácejí totéž, ne-li větší množství jen za víno v mnoha moskevských ultra drahých restauracích). V minulém roce Rusko bylo na 133. místě ze 176 zemí v korupčním indexu Transparency International, stejné místo jako Irán, Kazachstán, Honduras. Země se již téměř ocitá v bodě, ve kterém korupce nejen omezuje, ale dokonce paralyzuje hospodářské a sociální instituce. Přes vnitřní omezení Gorbačov a Jelcin se snažili dovolávat se nejlepších vlastností ruského lidu. Putin v něm hledá to nejprimitivnější. Od shora dolů je Rusko zasviněno takovým cynismem, jaký nebyl znám dokonce ani za Brežněva.

Už to nejsou jen jednotliví funkcionáři, co kradou. Celá odvětví nebo dokonce ministerstva byla „privatizována“. V minulém listopadu, ruské vedení oznámilo odhad, že bylo ukradeno 200 milionů $ z kosmického programu, zatímco další vyšetřování odhalilo 100 milionový $ podvod na ministerstvu obrany. V roce 2009 odhalil president Dimitrij Medvěděv, že z rozpočtu je ukraden ročně trilion rublů (kolem 30 miliard $). O tři roky později Nejvyšší kontrolní úřad došel ke stejnému odhadu.

Gessenová vypráví historii snad nepodezřelejšího podvodu: V roce 2007 ministerstvo financí a daní vyvedlo 230 milionů $ z ruské pokladny v propracovaném schématu, který obsahoval několik rozhodnutí soudu a fiktivní společnosti. Daňový účetní, jménem Sergej Magnitskij, který odkryl toto schéma, byl ve skutečnosti zavražděn v žaláři potom, co byl denně bit a byla mu odmítnuta lékařská péče - měl srdeční potíže a zánět slinivky. Jediná osoba souzená pro tuto vraždu byl doktor, který byl zproštěn viny. Ve vzácném výlevu morální zodpovědnosti Kongres U. S. dne 26. listopadu minulého roku schválil zákonné opatření „Sergej Magnitskij“, které odpírá víza ruským představitelům zapletených do Magnitského vraždy (a zmrazení jejich účtů v U. S.), právě tak jako dalším pachatelům korupce a těm, co porušují lidská práva.

Ryba portitsja s golovy“ říká ruské přísloví; ryba hnije od hlavy dolů (česky-„ryba smrdí od hlavy“). Ve snaze vystopovat cestu k hlavě, Gessenová věnuje jeden z nejdelších úseků své knihy Putinově práci v St. Petersburgu. Údajně podepsal tucet smluv, v hodnotě 92 milionů $ pro dodávky potravin z Německa pro strádající město výměnou za ropu, dřevo, kovy a další komodity. Platba tohoto druhu byla provedena, ale maso nikdy nebylo dodáno. Představitel demokraticky zvolené rady města St. Petersburg, Marina Salyeová, prohlásila, že Putinova vina je nepopiratelná a předala dokumenty do Moskvy. Nic se nestalo. (K smrti vystrašená z Putinovy odvety, se Salyeová ukryla na vzdálené samotě, kde ji nalezla Gessenová a pokusila se o interview.)

Dnes, Putinovi přátelé a známí (většinou ze St. Peterburgu a téměř všichni z FSB, nebo jeho judo-klubu) vlastní nebo kontrolují několik nejlukrativnějších aktivit země: banky, mediální konglomeráty, monopol na vývoz zbraní, mobilní sítě, Ruskou železnici, na světě největšího producenta plynu - Gazprom, a podle výkonu největší veřejně obchodovatelnou ropnou společnost, Rosněft. Čtvrtá největší ropná obchodní společnost - Gunvor, která exportuje nejméně jednu třetinu ruské nafty a generuje odhadovaný výnos 80 miliard $ ročně, je vlastněna Putinovým dlouholetým partnerem z juda Gennadijem Timčenkem. To, co ruský badatel Nikolas Gvosdev nazval „Russia, Inc.“, tedy fúze moci a vlastnictví dosáhla takové úrovně, že ti „kdo vládnou dnes Rusi, ji vlastní“, říká ředitel moskevského Carnegie Centra, Dimitrij Trenin.

Ze svého oficiálního platu 120000 $ Putin zvládl shromáždit sbírku luxusních hodinek o hodnotě 700 000 $. Říká se, že si obzvláště cení hodinek Patek Philippe z bílého zlata o hodnotě 60 000 $. Odhaduje se, „že má přístup“ k 20 palácům a vilám, 58 letadlům, a 4 jachtám. Putinovo osobní bohatství můžeme jen odhadovat. Opoziční experti odhadují, že je mezi 40 a 70 miliardami $, což by z něj dělalo jednoho ze tří nejbohatších mužů světa. (Toto téměř neuvěřitelné množství se stane uvěřitelnější, když si připomeneme, že Forbes odhaduje majetek Gennadije Timchenka na více než 9 miliard $. Další Putinův judo-partner, Arkadij Rotenberg, jehož firma dodává trubky velkých průměrů pro státem vlastněný Gazprom, má, podle odhadu, osobní majetek alespoň jednu miliardu $).

Jak říká Gessenová, Putinova miliardová (109 $) vila na břehu Černého moře, spolu s 16 budovami, několika plaveckými bazény a heliporty, je vzorový příklad toho, jak „Russia Inc.“, pracuje. Krátce potom, co byl v roce 2000 Putin zvolen presidentem, bylo několik z nejbohatších ruských „oligarchů“ požádáno, aby věnovali stovky milionů $ na charitu, na nákup zdravotnického zřízení. Byli pak požádáni navíc ještě asi o třetinu s tím, že rozdíl bude investován „do ruské ekonomiky“ společností, jejíž akcie vlastní z 94 % Putin. A podle Sergeje Kolesnikova, který tuto skutečnost publikoval před několika lety (a s nímž dělala Gessenová interview), méně a méně peněz bylo možno použít pro zdravotnická zařízení, protože fondy „byly odkláněny“ na “malé osobní projekty“, včetně „Putinova domu“. Nakonec bylo Kolesnikovi přikázáno, aby uzavřel všechny účty.

Gessenová usuzuje, že je rozdíl mezi kleptomanií - patologickou touhou vlastnit věci, dokonce takové věci, pro které nemá člověk použití, a pleonexií, kterou popisuje jako neukojitelné nutkání vlastnit věci, které právoplatně patří jiným. Putinovi diagnostikuje tu druhou nemoc.

Nejangažovanější stránky této depresivní ságy jsou v epilogu, který popisuje anti-Putinovské demonstrace v Moskvě, které propukly po nanejvýš nestydatě zmanipulovaných volbách v Rusku. Po volbách do Dumy v prosinci 2011.

Zimní Revoluce“ od první demonstrace 5. prosince 2011, kdy Gessenová náhle ucítila „nárůst strachu“ až k té nádherné sobotě 10. prosince na náměstí Bolotnaja, kde post – sovětská střední třída politicky uzrála. Když dosáhla dosud nevídaně dobré ekonomické situace a osobní svobody, její příslušníci začali volat po důstojném demokratickém občanství. To bylo druhé národní morální probuzení Ruska – první představovala revoluce glasnosť v letech 1987-91.

Jako její přátelé, Gessenová přišla na náměstí Bolotnaja aniž tušila, co se může stát. Najednou se ocitla mezi desetitisíci spoluobčanů (i 100 000 je častý odhad) a to po letech, kdy se domnívala, že pouze několik tuctů sdílí její názory. Mnozí nesli bílé balónky a měli bílé šátky a dokonce v mrazivé ruské zimě měli bílé kalhoty, O těchto nových symbolech protestu byli informováni na Facebooku, Twitteru a LiveJournalu. „Slyšel jsem milion vtipů a všechny byly dobré!“ odposlechla mladého muže křičícího do svého mobilu. „To, že byli obklopení desítkami tisíc lidí stejného smýšlení, skutečně působilo podobně jako poslouchat miliony vtipů najednou“, píše Gessenová. Náhle i policie byla slušná a televize i rádia pravdivě popsali tento protest. „Poznala jsem něco, co jsem pozorovala v jiných zemích, když jsem informovala o jejich revoluci“, píše Gessenová. „Přijde den, kdy zapnete televizi a ti samí blbci, kteří na vás vyřvávali propagandu ještě včera, sedí v těch samých studiích se stejným pozadím, a začali mluvit lidsky.“

Vítězství mělo krátký život, ovšem. Jakmile byl Putin o tři měsíce později znovu zvolen, dal jasně najevo, že tento režim se nevzdá bez zdlouhavého a brutálního boje. Zrežíroval vypočítaný a efektivní protiútok navržený tak, aby ignoroval, zastrašoval a pronásledoval opozici. Jako pečlivě kalibrované otáčky šroubu, zákony utáhl okovy. Rozsudky do vězení nebo obrovské pokuty jsou vyměřovány za účast na „neschválených demonstracích“. Definice „zrady“ byla rozšířena k bodu, kdy obdržení informace od organizace považované za „nepřátelskou“ Rusku může znamenat 20ti - letý žalář. Internet je cenzurován a kulturní paměť teroru a donašečství byla reaktivována prohlášením, že organizace zabývající se lidskými právy a organizace občanské podporované ze zahraničí jsou zahraniční agenti. Ve vedlejších prohlášeních kremelští papaláši osočovali velvyslance U. S., Michaela Mc Faula a Kreml vyhostil americkou agenturu pro mezinárodní rozvoj (U. S. Agency for International Development) a to po 20 letech a miliardách dolarů od daňových poplatníků U. S., které byly utraceny, aby byla podpořena demokracie a občanská společnost – vše bez jediného byť i ubohého protestu Bílého domu.

Protože ruský režim nezaznamenal žádný mezinárodní protest při uvalení domácího vězení a následujícím soudu dvou opozičních lídrů, Sergeje Udaltsova a Alexeje Navalného, je pravděpodobné, že budou souzeni a téměř je jisté, že dostanou dlouhé žaláře. Navalnyj může dostat 10 let (je obviněn z krádeže 13 000 kubických stop tj. 370 m3 dřeva ze státního podniku). Jen Bůh ví, kolik let dostane Udaltsov, který je obviněn z přípravy masového povstání s cílem svrhnou vládu a z hledání finanční pomoci od gruzínských vládců. V říjnu, byl Udaltsovův spolupracovník unesen ruskou státní policií z Kyjeva do Moskvy, kde byl držen v poutech bez vody, jídla a přístupu k toaletnímu zařízení dokud neudal Udaltseva. Brzo se dozvíme, jestli tyto známky represe naznačují odklon režimu od relativně měkkého autoritářství typu Franco nebo Salazar k těm typu Marcos, Mugabe, a Duvalier – a pokud ano, zda to zapříčiní reakci oposice, která dosud tvrdohlavě lpěla na nenásilných akcích.

Ale během toho magického prosince, volné, prosperující a stabilní Rusko, v dlouhodobém míru s vlastními lidmi a světem bylo na dosah, tak se alespoň zdálo Gessenové a desetitisícům jejích spoluobčanů. Ačkoliv tento sen byl zdecimován, stojí historicky na pevných základech. Ukradené volby jsou velmi špatným a osudovým znamením pro ty, kdo toto zvěrstvo spáchali. Tato urážka nebude nikdy zcela zapomenuta a nakonec zničí tento režim – zda to bude v týdnech, jako v Gruzii 2003. Nebo v měsících jako na Ukrajině v 2004 nebo po čtyřech letech jako v Miloševičově Srbsku v roce 2000, nebo téměř po půldruhé dekádě, jako v Marcosových Filipínách v roce 1986 nebo dokonce po dvou dekádách jako v Myanmaru.

Nenastane-li další světová krize a následné snížení cen ropy, Putin může vydržet do 2018. Ale pokud bude trvat na pokračování své vlády s podporou obyvatel, která byla (před anexí Krymu- pozn. překl.) na svém 12 – letém minimu, a s miliony Rusů, kteří nyní říkají tazatelům zjišťujícím veřejné mínění, že jsou proti jeho vládě na další šestileté období (což by v celku znamenalo stejně dlouhé období, jako vládnul Stalin – 24 let), je pravděpodobné, že se mu podaří vykřesat politickou krizi, která položí tento režim.

Bez ohledu na to, co se ještě stane, prosincové protesty uspěly v něčem velice významném. Bezpečně ukázaly, že Putinův ruský příběh již není plně v jeho rukou.

Leon Aron je ředitel Ruských studií na Americkém podnikatelském institutu (Russian studies at the American Enterprise). Jeho poslední knihu: Roads to the Temple: Truth, Memory, Ideas, and Ideals in the Making of the Russian Revolution, 1987-1991, vydal Yale University Press.

Masha Gessen(nar. 13 ledna 1967), je ruská a americká / novinářka a spisovatelka, která publikovala svou knihu roku 2012. pod názvem: The Man Without a Face: The Unlikely Rise of Vladimir Putin. Riverhead Hardcover. p. 304. ISBN978-1-59448-842-9.

Více o ní: http://en.wikipedia.org/wiki/Masha_Gessen

 

TPL_ESW_EASYPEASY_ADDITIONAL_INFORMATION

Glosy

Podporují nás:

                                                     30 05 2018 KJ                 30 05 2018 Uprazeno             

Partneři:

logo pozadi cervena udalostiart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big   cze-logo    Peroutak logo1