TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT
cim-se-bavili-organi-v-rijnu
Jack Bush. November #19 Oscar's Death. Výřez. wikiart.org

Čím se bavili orgáni v říjnu

Vymotala jsem se z Havlíčkova Brodu na silnici E15, která mě měla zavést až do Prahy. Slabé dvě hodiny cesty. Měla bych tu znát už pomalu každý kámen, ale vždycky znovu si čtu v téhle známé krajině jako v obrázkové knížce, kterou prohlížím často a ráda a kterou přesto nikdy nepoznám tak důvěrně, abych mohla zavřít oči a vykládat zpaměti, co mě čeká, až obrátím list a vyjedu na kopec a pak zas z něho sjedu do údolí. Ale jak míjím všechna ta místa, každou zatáčku, obecní zvoničku, aleje javorů a jeřabin, je mi v říjnovém poledním slunci dobře z toho, že je zase vidím, patří sem, jedu správnou cestou. Jen ty cedule, že volíme mír, hlásaly posledně asi něco jiného a pak ta šestsettrojka tak násilně zaparkovaná v protisměru jako by tu rušila. Skutečně, tak podivně tam stojí! Nemám čas o tom přemýšlet, už mne staví hlídka Veřejné bezpečnosti – dva muži v uniformě a jeden světle oblečený civil v pomerančové košili – a já si zajišťuji shovívavost skromnou otázkou: Snad jsem něco neprovedla?

– Silniční kontrola, vaše doklady... občanská legitimace, řidičský průkaz, technické osvědčení.

Pečlivě obracejí moji občanku a čtou z ní někomu něco do vysílačky. Resumé: prohlídka vozidla. Poslouchám pokyny, otvírám kapotu i kufr. Zdá se, že je víc zajímá líska s padanými jablky, pár brambor, bednička červené řepy než moje lékárnička a rezervní žárovky. A je tu vysvětlení:

– Ztratily se obrazy, ano, obrazy, vysoké umělecké hodnoty, hledáme pachatele. Jste v podezření, že s tím máte něco společného.

Divím se.

– Na místě činu byl viděn trabant světlé barvy, pražské poznávací značky. Provedeme prohlídku všech zavazadel, oznamují. Nebudete-li souhlasit dobrovolně, obstaráme si souhlas prokurátora. Dál vás rozhodně nepustíme.

Je to jasné. Mají všechny mé doklady. Jsem na holé silnici a nemohu odtud ani pěšky. Propána, a já mám být v půl třetí v Praze! Na požádání předvádím tedy tašky, košík hrušek od souseda, proberou je do dna, psací stroj a košík ze samoobsluhy s všelijakými papíry, nekradený, poctivě zaplacený. Dívají se pod koberce na podlaze, prohlížejí prostor pod sedadly, pytlík na hever, dutiny. Košík s papíry si přejí vyndat na kapotu.

– Ale v tom přece nemohou být žádné obrazy. Nevešly by se tam!

Jsem poučena. Obrazy mohou být všude, mohou být docela malé, stočené do ruličky, no přece vyříznuté, píše se o tom často v novinách, anebo mezi papíry může být nějaká zpráva, vzkaz, pozvání někam, sjednaná schůzka související s krádeží obrazů.

– Dobře.

Prohlížejí tedy všelijaké mé papíry a čtou si: „...kdežto pomyšlení, že zítra mám jít do Bartolomějské, mě otravuje. Co mně zas můžou chtít?..." z fejetonu Ludvíka Vaculíka. A pak fejeton Mojmíra Klánského Jak jsem učil Vaculíka psát a pak fejeton Zdeňka Mlynáře Jak jsem narazil na Ludvíka Vaculíka a kterak se ho dodnes zbavit nemůžu a další fejetony.

– Co to je?, ptají se.

– No přece fejetony.

Dostávám příkaz vrátit košík na sedadlo a odjet o pět metrů dál. Čekat.

– A co světla, blinkry?, ptám se dočista hloupě.

Bez obvyklého nadšení je tedy kontrolují. Čekám. Povídají někomu něco vysílačkou. Kolem nás přejíždějí trabanty světlých barev. Nikoho už nezajímají. Přichází pomerančová košile. Upozorňuji na to, kolik vozů přejelo. Nevěnuje mé zprávě pozornost.

– Potřebujeme s vámi ještě něco sepsat. Nemáme tu momentálně auto. Svezete mě do Čáslavi, bude to rychlejší, spěcháte přece.

Odmítám.

– Ne, to v žádném případě neudělám, nezlobte se, ale nepovezu vás.

A tak se čeká na dopravu. Zase povídají někomu něco tou vysílačkou. A pak provázena VB vjíždím do doširoka otevřeného čáslavského náměstí a na určeném místě zastavuji. Na silnici u Drobovic se už dokontrolovalo. Na vyzvání vystupuji, zamykám. Pomerančová košile natahuje ruku pro mé klíčky.

– To má snad znamenat, že mi je chcete zabavit? Tak to tedy ne, klíče neodevzdám. Na to bych od vás musela dostat pořádné potvrzení, víte!

– Vy jste ale nedůvěřivá!

– Pane, povídám, – do této chvíle vím docela jistě, že v mém trabantu není ani jeden obraz. Chci tuhle jistotu mít dál.

(...)

Nakladatelství Triáda vydalo knihu české televizní a rozhlasové reportérky a pozdější disidentky Otty Bednářové (* 1927). Svazek nese název "Jak jsme hledali obrazy" a obsahuje šestnáct jejích menších próz z období let 1968-1988.

Bednářová je známá jako odvážná reportérka z období obrodného procesu, ale málo se ví, že se i v letech normalizace věnovala psaní próz a literárních reportáží.

Kniha shrnuje její texty včetně několika dosud nepublikovaných (například Srpnový týden v pražských redakcích, Loučení s Jaroslavem Seifertem nebo text, jehož titul dal název celé publikaci, Jak jsme hledali obrazy). Obsahuje také soupis rozhlasových a televizních prací autorky a její medailon.

TPL_ESW_EASYPEASY_ADDITIONAL_INFORMATION

Glosy

  • Urážka státu do hlavy

    Martin Jan Stránský

    Vydavatel Přítomnosti Martin Jan Stránský komentuje pohoršení, které svým textem vzbudil v několika čtenářích, těmito slovy:  Moje poslední glosa,[1] která souvisela s první,[2] naštěstí splnila mé...

  • Pan Žáček je možná trochu cvok, ale je to cvok hezký!

    Jan Cigler

    Lidé si ovšem rozhodně nechtějí kazit dojem o konopí nějakými mozoly, když mohou lenošit s brčkem ve stínu věkovité lípy a smát se jako „normální šílenci“... I tak je pan Žáček inspirativní. Třeba...

  • Učešte mi uši

    David Bartoň

    V době, kdy je lidské slovo vzácné, mi zní až neuvěřitelně inspirativně, co pověděl A. Mitrofanovovi jeden z hrdých Rusů a nemnoha přátel naší země Viktor Fajnberg[1]: „Jste-li v bezvýchodné...

  • Lid může hýkat, konečně se zbavil elit

    Jaroslav Erik Frič

    Od své nominace (nevím, kým vůbec podané) na Cenu Magnesia Litera za mé „blogové“ psaní v loňském roce a která se předává pod egidou pro mne zcela nepřijatelných sponzorů, jsem se distancoval...

  • Trpíte taky idiosynkrazií?

    Jiří Stránský

    Všechny vás zdravím v příjemně ochlazeném podvečeru. Před chvílí jsem vypnul televizor, což v poslední době dělám čím dál častěji: nejsem už ochoten přistoupit na řeči žen a mužů, na nichž poznám ještě...

  • Hanět člověka, počátek vraždy

    Radio Vaticana

    Papež František při ranní mši v kapli Domu sv. Marty komentoval evangelium (Mt 5,20-26), kde stojí: »Dohodni se rychle se svým protivníkem, dokud jsi s ním na cestě, aby tě tvůj protivník...

  • Proč To komentovat?

    Pavlína Havlová

    Vydavatel Přítomnosti M. J. Stránský se ke spálení červených trenýrek na Hradě sice vyslovil poněkud expresivně, jeho glosa však plně koresponduje s úvahou, kterou jemnější formou vyjádřil na svém...

  • Ten blbec četl moji glosu v Přítomnosti

    Martin Jan Stránský

    Ten blbec na Hradě četl moji glosu v Přítomnosti!! (viz odkaz níže) Nejen to, dokonce se rozhodl pro mimořádné gesto. Nemohl jsem tomu uvěřit, tak jsem musel zhlédnout video z této události...

Podporují nás:

                                                      30 05 2018 KJ                 30 05 2018 Uprazeno

Partneři:

logo pozadi cervena udalostiart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big