TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT
tahle-zeme-umre-na-pytliky
Sloupová síň kláštera Sanahin, Arménie. Foto: Tereza Soušková

Tahle země umře na pytlíky

Pokud milujete nedotčené hory a starodávné opuštěné kláštery kdesi v srdci divočiny, obojí najdete v Arménii. Vyrazíte-li ještě před rozbřeskem do kopců, nepotkáte živáčka a východ slunce můžete sledovat v kamenné sloupové síni kláštera Sanahin, kde první ranní paprsky slunce dopadají uzoučkým okénkem přímo na náhrobky na podlaze. Člověku se otevře zcela jiný svět. 

Když slunce odhalí i kouty svatyně, padnou oči návštěvníka naladěného na vznešené sféry na haldu odpadků, odhozených přímo u zdí stavby z 10. století. A opodál další. A tak to vypadá všude. Pohádková příroda zanesená skládkami. Místa, která na první pohled vypadají, že tam nikdy nevkročila lidská noha, pokrývají vajgly. Nejčastěji narazíte na igeliťáky. Plastové sáčky a tašky, které se pevně nalepily na místní kulturu konzumu. Koupíte-li sebetitěrnější věc, vždycky vám ji dají do tašky. Je jedno, jestli je to jablko na trhu, které chcete hned sníst, zubní pasta v drogerii, která v uzavíratelném obalu už je a ještě má papírovou krabičku, nebo žvýkačky v supermarketu. Než se stačíte vypořádat s placením a přepočítat 1000 dramů na 45 Kč a zda vám prodavačka správně vrátila, když vám do dlaně nasypala plnou hrst drobných (do tisícovky mají v Arménii jen mince o jedné velikosti, pouze desetníky vedou ve dvou velikostech), tak vám pytlíkář, tj. speciální zaměstnanec, všechno nalifruje do pytlíku, a nejlépe hned do několika. Žvýkačky zvlášť, láhev vody zvlášť, chleba, který mimochodem už v pytlíku je, dá ještě do zvláštního pytlíku. A aby to bylo sichr, tak celý zapytlíkovaný nákup dá do ještě většího finálního pytlíku. Takže když přijdete domů, začnete odpytlíkovávat. Podlaha pak vypadá, jako kdyby na ni čerstvě nasněžilo plastem.

Pro průměrného Čecha, který všechno možné hází do směsného odpadu a sem tam třídí plast a nevratné láhve od vína, protože se mu to jinak nevejde do popelnice, a taky aby trochu uchlácholil svědomí, je tohle jako rána mezi oči.

My tři Středoevropanky jsme se rozhodly, že to tak nenecháme. Tříděný odpad je tu jako zaklínadlo z pohádek. Občas někdo i tuší, že to někde tam za sedmero horami a sedmero řekami směrem na západ existuje, ale nikdo neví, jak to přesně funguje. Jakmile se nám během prvního týdne doma naplnila obrovská taška plná igeliťáků, rozhodly jsme se je recyklovat. V místních podmínkách to znamená při nákupech odmítat nové pytlíky a vybavit se vlastními. Ve Vanadzoru, městečku na severu Arménie, kde momentálně žiji, to vyvolalo pravé pozdvižení. Místní nejdřív mému požadavku „nepotřebuji pytlík“ nerozuměli. Domnívali se, že na vině jsou moje bídné jazykové schopnosti a s blahosklonným úsměvem mi dál všechno ládovali do nových igeliťáků. Když jsem vytáhla vlastní, vytřeštili oči. Jsem ta cizinka, co si nosí vlastní sáčky – to asi nevěřím těm jejich?

Chtěla jsem si koupit koláčky na váhu. Prodavačka mi ochotně vysvětlila, jaké náplně mají, kolik stojí a zeptala se, kolik bych jich chtěla. Když jsem se vytasila s vlastním sáčkem, šokovalo ji to. Nedůvěřivě se na mě dívala a mého igeliťáku se odmítla dotknout. Pak si na pomoc zavolala další prodavačku a spolu se začaly živě dohadovat, co se mnou mají dělat. Co to sem zase ti cizinci tahají za móresy! K tomu se přidala ještě uklízečka a pokladní, načež se vzrušená debata opět přesunula směrem ke mně. Všechny se na mě usmívaly, jako se usmíváte na blázna na útěku a vy ho na cukrátko lákáte zpátky do bezpečí jeho zamřížovaného pokoje. Pokladní vysvětlovala, že jejich sáčky jsou dobré a kvalitní a opravdu není potřeba nosit si vlastní. Za shovívavého přikyvování celého obchodu si ode mě vzala můj pytlík a strčila mi ho do kapsy kabátu. Pak navážila koláčky a pomalými opatrnými pohyby, aby mě nevyplašila, je dala do jejich igeliťáku. K pokladně mě doprovodily všechny čtyři – a já raději ani nepomyslela na to, že bych ráda zaplatila kartou, což je v tomhle městě snad ještě větší problém. Dohlédly taky, aby mi pytlíkář igelitku s koláčky poctivě vložil do plastové tašky a teprve pak mě společně vypustili do civilizovaného světa na ulici.

Když jsem tuhle příhodu vyprávěla svému arménskému kamarádovi, nejdřív nic nechápal. Pak se strašně smál a pak uznal, že odhazování veškerého odpadu všude je velký problém, se kterým se ale prý začíná něco dělat – i v menších městech nedávno instalovali odpadkové koše, které pravidelně vyvážejí. Ve školách začali dělat osvětu.

Jenom ty igeliťáky budou asi čekat až na další generace... V téhle zemi jsou ty nejmenší věci jako big deal a opravdové složitosti, na které bychom my v Čechách potřebovali kupu času, se vyřeší raz dva.  

Picture1

Klášter Sanahin, Arménie. Foto: Tereza Soušková

TPL_ESW_EASYPEASY_ADDITIONAL_INFORMATION

Glosy

  • Urážka státu do hlavy

    Martin Jan Stránský

    Vydavatel Přítomnosti Martin Jan Stránský komentuje pohoršení, které svým textem vzbudil v několika čtenářích, těmito slovy:  Moje poslední glosa,[1] která souvisela s první,[2] naštěstí splnila mé...

  • Pan Žáček je možná trochu cvok, ale je to cvok hezký!

    Jan Cigler

    Lidé si ovšem rozhodně nechtějí kazit dojem o konopí nějakými mozoly, když mohou lenošit s brčkem ve stínu věkovité lípy a smát se jako „normální šílenci“... I tak je pan Žáček inspirativní. Třeba...

  • Učešte mi uši

    David Bartoň

    V době, kdy je lidské slovo vzácné, mi zní až neuvěřitelně inspirativně, co pověděl A. Mitrofanovovi jeden z hrdých Rusů a nemnoha přátel naší země Viktor Fajnberg[1]: „Jste-li v bezvýchodné...

  • Lid může hýkat, konečně se zbavil elit

    Jaroslav Erik Frič

    Od své nominace (nevím, kým vůbec podané) na Cenu Magnesia Litera za mé „blogové“ psaní v loňském roce a která se předává pod egidou pro mne zcela nepřijatelných sponzorů, jsem se distancoval...

  • Trpíte taky idiosynkrazií?

    Jiří Stránský

    Všechny vás zdravím v příjemně ochlazeném podvečeru. Před chvílí jsem vypnul televizor, což v poslední době dělám čím dál častěji: nejsem už ochoten přistoupit na řeči žen a mužů, na nichž poznám ještě...

  • Hanět člověka, počátek vraždy

    Radio Vaticana

    Papež František při ranní mši v kapli Domu sv. Marty komentoval evangelium (Mt 5,20-26), kde stojí: »Dohodni se rychle se svým protivníkem, dokud jsi s ním na cestě, aby tě tvůj protivník...

  • Proč To komentovat?

    Pavlína Havlová

    Vydavatel Přítomnosti M. J. Stránský se ke spálení červených trenýrek na Hradě sice vyslovil poněkud expresivně, jeho glosa však plně koresponduje s úvahou, kterou jemnější formou vyjádřil na svém...

  • Ten blbec četl moji glosu v Přítomnosti

    Martin Jan Stránský

    Ten blbec na Hradě četl moji glosu v Přítomnosti!! (viz odkaz níže) Nejen to, dokonce se rozhodl pro mimořádné gesto. Nemohl jsem tomu uvěřit, tak jsem musel zhlédnout video z této události...

Podporují nás:

                                                      30 05 2018 KJ                 30 05 2018 Uprazeno

Partneři:

logo pozadi cervena udalostiart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big