Hlavní informace
ci-jsou-hory-kavci
Antoni Tapies. Roba interior. 1972. Výřez. wikiart.org

Čí jsou hory Kavčí?

Naše! Naše! Chtělo by se říct, když člověk pozoruje rozzářené a rozesmáté tváře z dnes už kultovního pořadu Československé televize Silvestr na přání, aneb Čí jsou hory Kavčí? Kultovního ve smyslu divácké oblíbenosti a častého televizního opakovaní jednotlivých písniček, scének, skečů.

Přesně před 40 lety, kdy se tato gala show reálného socialismu poprvé objevila na obrazovkách, tam byli všichni, kdo tehdy přináleželi k takzvaným elitám společenského a kulturně zábavního života. Neboli špičky normalizační televize v čele s jejím ústředním ředitelem, nositelem Řádu práce a kandidátem ÚV KSČ soudruhem Janem Zelenkou. Ale i hlasatelé zpráv, moderátoři, sportovní redaktoři, a především populární herci a zpěváci, muzikanti, tanečníci. Inu miláčci národa, kteří se předváděli na jevišti, ale i v amfiteátru největšího televizního studia. Neboť na povely režiséra pořadu Jána Roháče hráli role i jako diváci. Smíchy se proto zalykali, plácali se do kolen, popadali se za břicha, radostně slzeli. Byla to přece zasloužená taškařice, švanda, psina, prča, tak proč si ji neužít? Vždyť i pracující u televizních obrazovek se zajisté bavili od Aše až do Košic.

Mimo plnění tvůrčích a dramatických úkolů, jak se tenkrát oficiálně nazývalo hopsání před kamerami s mikrofonem, anebo jako major Zeman s pistolí či jako prodavačka Anna Holubová s tácem chlebíčků v ruce, si vstupenku na tuto show zasloužili i něčím jiným. Jako jeden muž i žena v tom důležitém roce 1977, kdy opět vystrčila drápky zákeřná reakce, totiž rezolutně podepsali v Národním divadle i v Divadle hudby tzv. Antichartu.

Ano, soudruzi, Kavčí hory jsou naše, nebojte se! Zněl tehdejší vzkaz z této estrády k napjatě vystrčeným uším na pražském nábřeží Ludvíka Svobody, kde sídlilo ÚV KSČ. Nešlo jen o Chartu 77, nastával přece i rok s osmičkou na konci. Neboli nevyzpytatelné kulaté výročí internacionální pomoci spřátelených armád klepalo na dveře. I proto letělo éterem neméně důležité a nepřeslechnutelné poselství pracujícímu lidu ČSSR: Vidíte, i vaši miláčci a oblíbenci jdou s námi, republiku si ruku v ruce s kulturní frontou rozvracet nedáme!

To všechno je naštěstí minulostí. I když na jak dlouho? Česká televize leží v žaludku současných mocipánů už delší dobu. Přesněji řečeno dnešní Kavčí hory stále nejsou jejich. A přitom by to mohlo být velice jednoduché. V posledním pořadu pseudonovináře Jaromíra Soukupa Týden s prezidentem, vysílaném na TV Barrandov 21. 12. 2017, chasník z Hradu popsal návod jak na to, jasně a srozumitelně. Stačí, když Sněmovna dvakrát nepřijme výroční zprávu ČT, prohlásil ten lišák mazaný a významně se usmál. Což při aktuálním složení dolní komory s neoficiální, ale funkční, hlasovací koalicí ANO, SPD a KSČM, by měla být hračka. Tak jako následné jmenování nové Rady i vedení ČT.

Co by nastalo potom? Lze si to živě představit při pohledu na devótně rozesmáté obličeje hostů i zaměstnanců Československé televize během pořadu Silvestr na přání, anebo Čí jsou hory Kavčí. Takoví šéfové, novináři i umělci nevymřeli, nepatřili pouze k období reálného socialismu. Jsou pořád tady a čekají na svou šanci. Co třeba Jiří Ovčáček, není to ten pravý na funkci vedoucího zpravodajství? Má přece novinářskou praxi z Haló novin a myslí správným směrem. Televize, kterou si sami platíme, by tak nabízela politicky bezproblémové programy. Samozřejmě čas od času okořeněné taškařicí, švandou, psinou a prčou. A pěkně všechno na povel jako za starých dobrých časů, kdy jsme si republiku rozvracet nedali a byl klid na práci.

Další informace

Glosy

  • Politická situace: Kolik je vlastně hodin?

    Jaký čas vlastně ukazuje politický orloj České republiky? Obvyklá odpověď zní: „Je za pět minut dvanáct“. Naposled s ní přišli aktivisté z „Milionu chvilek pro demokracii“. Není to nic...

  • 6. DODATEK ÚSTAVY ČESKÉ REPUBLIKY

    Předseda Ústavního soudu Rychetský oživil dosud zatím nepoužitý 6. dodatek Ústavy české republiky. Tento dodatek může být aktivován jen za určitého kritického vývojového stupně státního...

  • Komokřesťanství – komunistická verze křesťanství v Číně

    V zemi, kam se náš prezident „jezdí učit, jak stabilizovat společnost“, už zas „zítra znamená včera“. Komunisté po století krvavých represí dovolí vyznávání i jiných kultů a náboženství na území své...

  • Ďáblové ve SMEČKÁCH

    Papež nedávno vyhlásil, že Peklo neexistuje. Novopečení bezdomovci našli briskně dočasný azyl v Galerii Smečky v Praze na výstavě manželů Preclíkových. Zdeněk Preclík, sochař, jeden z posledních vládnoucích...

  • I stromy mají vztahy

    Kdybyste si v tyto dny vzali na procházku do lesa stetoskop a přiložili jej k jakémukoliv stromu, uslyšíte křehké, leč nepřetržité šumění. Po zimním spánku se totiž probouzejí i ti největší velikáni...

  • Nejsem srnka

    Nepřestává mě šokovat nepřítomnost svatých Evangelií v životě, myšlenkách a četbě zřejmě zdrcující většiny lidí. Co jiného najít? Co jiného hledat? Lidé „milují přírodu“, nadchýnají se Vesmírem a...

  • Demošky na Václaváku aneb vzpomínka na Láďu Kantora

    Víte, jaký je rozdíl mezi listopadem 89 a dubnem 2018? Tehdy jsme mohli svobodu získat a dnes ji můžeme ztratit! Dějinné zvraty, kterým se někdy až eufemisticky říká revoluce, mají vždy své výrazné...

  • Nejdůležitější vzkaz Miloše Formana

    V neděli ráno mi volala má „kdysi milovaná“ žena: „Honem si pusť televizi… je tam úžasný pořad o Formanovi!“. Televizi jsem si nepustil, protože jednak jsem měl rozdělanou práci, kterou jsem nemohl...

Další informace

Nový život výstav

    krizek

Podporují nás:

2018-01-30 Logo KJ font-numbers-colour

Partneři:

logo pozadi cervena Puvodni-staticke-logo-bile-pozadi casablanca logoudalostireflexespolecnost-j-chart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big