TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT
funkcni-nefunkcni-demokracie
Carlo Carra. The Drunken Gentleman. 1916. wikiart.org

Funkční nefunkční demokracie

Být demokratem bylo až do roku 1989 v českém kráteru sice nepohodlné, ale snadné a patřičně povznášející. Komu se nechtělo splynout s aparátníky, veksláky a zbývajícími uzenkáři, mohl se dostat do vybrané společnosti pouhou volbou jistého a očividného postoje. V dobách mého dospívání byli demokraty lidé charakterní, odvážní, citliví a inteligentní, kteří se od masy na první pohled odlišovali prakticky vším: řečí, vystupováním, držením těla, pohledem. V tramvaji, ve vlaku, v restauraci je nebylo možné přehlédnout. Seznam členů tohoto elitního klubu by byl nutně neúplný, proto si ho musí ctěný čtenář doplnit sám z lidí z vlastního okruhu. Pokud se s nikým podobným v životě nesetkal, budiž mu budoucnost lehkou. Fantazii klade meze realita, ochotě nikoli. Demokratů až do roku 1989 neustále ubývalo, protože gentlemanství je náročné a nevýnosné.  Po roce 1990 se to tvory, kteří se ostentativně zaklínají demokracií, jen hemží. Že by úměrně přibylo i radosti, se říct opravdu nedá.

Demokracie má doslova magickou přitažlivost pro obyvatele autoritativních, diktátorských, theokratických a totalitních režimů. Jakmile se tento způsob správy věcí veřejných ujme vlády, vycházejí najevo věci méně pohledné, z lidských povah vyplývající. Věci příliš složité, které nelze ulovit do osidel definice, se většinou stávají srozumitelnými popisem toho, čím nejsou. Demokracie není vládou lidu. Pouze demagog, a právě tím se prozrazuje, je schopen tvrdit podobný nesmysl. Etymologie v tomto případě nefunguje, démos je pouze abstraktní pojem, nezbytný koncept pro zákonodárce a vykladače zákona, kteří jménem lidu sepisují ústavy, vydávají zákony a vynášejí rozsudky. V 21. století je v našem kulturním okruhu demokracie politickým uspořádáním, jehož hlavní přednost spočívá v tom, že poskytuje právní ochranu jedinci, který se dostane do konfliktu s okolím. Možnost bránit se nejen před spoluobčany, ale dokonce i proti státu, je v historii cosi nevídaného – a proto si zasluhuje obranu. Pokud tomu tak není, jedná se o nějaké jiné než demokratické zřízení i tehdy, když demokracii propašuje přímo do svého názvu. Lidově demokratické Polsko v době Jaruzelským vyhlášeného stanného práva nebo současná Demokratická republika Kongo jsou pouze dvě srozumitelné ukázky toho, co lze bezostyšně tvrdit. V systému, kde o správcích věcí veřejných rozhoduje největší a nejaktivnější menšina, je třeba definovat podmínky fungování s koňskou dávkou obezřetnosti. Opatrnost je tedy nejen na místě, ale dokonce není od věci ji prosazovat a vyžadovat.    

Chimérické projekty nápravy věcí lidských své kouzlo neztrácejí ani v současnosti. Vždyť i antický problém trisekce úhlu pomocí pravítka a kružítka stále ještě vábí koumáky jak svíčka můry, ačkoli její neproveditelnost matematicky doložil Evariste Galois už v roce 1830. Bohužel nelze s jistotou vyloučit, že i demokracie je pouze jedna z mnoha utopií. Ale i v tom případě je v tuto chvíli lepší zůstat jejím zastáncem, byť se zaťatými zuby. Alespoň na truc komunistům, fašistům, národním socialistům, náboženským fanatikům, fundamentalistům a zastáncům vlády tvrdé ruky. Nejen krasoduchové, ale i lidé méně ušlechtilí mají potíže se vypořádat s tím, že pomalejší se zkrátka nemůže přizpůsobit rychlejšímu, nešikovný šikovnějšímu, hloupější bystřejšímu, neschopný nadanému…  Uznat, že snižování laťky a nivelizace zdola jsou bohužel neodmyslitelnou součástí současné podoby demokracie, je pro mnoho obránců demokratického uspořádání myšlenka tak kacířská, že ji raději zavrhnou. Každý názor, včetně prokazatelně škodlivých, si nalezne fanatické vyznavače a výmluvné obhájce. Což teprve věci prospěšné a užitečné. Lidí, pro něž se demokracie stala posvátným a tudíž nedotknutelným pojmem, nebude o mnoho méně než jejich nepřátel. Bohužel polis, jejíž členové trvají na dogmatech neboli tvrzeních, o nichž je pod hrozbou trestu zakázáno pochybovat, je z mého pohledu horší než polis, která se jich pod tlakem okolností vzdala. Jakákoli idea se stává špatnou v okamžiku, kdy je na její obranu nutné tutlat fakta a falšovat historii. Uložením bobříka mlčení nepohodlné otázky nezmizí. Jestliže skutečně platí, že demokracie je dialog, pak je to především dialog sama se sebou o tom, jak bránit škůdcům páchat neplechu.

Zkoumat, jaké podmínky musí být splněny, aby se alespoň ve vzdálené budoucnosti potomci dožili fungující demokracie, je první předpoklad k její realizaci. Bohužel se ukazuje, že podobné úvahy jsou pro fundamentalistické demokraty nepřípustná hereze, kterou nutno bez milosti vymýtit. Přesto platí, že zastupitelská demokracie ve své současné podobě nemůže dělat nic jiného než rozšiřovat a nabízet možnosti, ale na rozhodování jednajících postav už vliv nemá. Tíha odpovědnosti, kterou tak na občany klade, je pro mnohé nesnesitelná. Dokonce ani prokazatelně horší společenská uspořádání nemají prostředky, jak občany přinutit ke zlepšování kvality alespoň vlastního života. Proto dnešní podoba demokracie zůstává kolbištěm, které spoustě občanů zkrátka nevyhovuje, protože po nich vyžaduje volbu, kterou nejsou ochotni udělat. Marxistickou hypotézu, že spolu s životní úrovní poroste i touha po vzdělání, už praxe bezpečně vyvrátila. Nezdá se, že by v zemích, jimž se podařilo vymýtit bídu i hlad, ubývalo zločinců a přibývalo lidí schopných samostatného myšlení. Učitelsko-profesorská iluze, že rozdíly v lidských kvalitách je možno zredukovat výchovou, naopak přežívá s umíněností, kterou by mohl závidět i islámský terorista. Mnohokrát ověřený fakt, že psychopaty nelze napravit, že sériovým sadistickým vrahem může být i člověk z dobré rodiny, jemuž se dostalo patřičné výchovy a prvotřídního vzdělání, je třeba překřičet, aby neutrpěla obecně sdílená víra v člověka obecně, a prostého člověka obzvlášť. Pro milce lidstva nejsou ani fanatici zaštítění nějakým spasitelským učením dostatečně přesvědčivým důkazem, že se nestačí narodit do blahobytu a mít volný přístup ke vzdělání, aby ničivý běs sám od sebe vyprchal. Naštěstí i víra v polepšitelnost člověka je pořád jenom víra, čili věc, na níž není od věci zastávat odlišný názor.

Bylo by ztrátou času zabývat se nehoráznostmi novopečených a rychlokvašených demokratů, v postkomunistickém, ale také třeba asijském, latino-americkém, severoamerickém nebo africkém kontextu. Lépe jest si připomenout, že tito hluční obhájci voleb, právního státu, lidských práv a ostatních vymožeností, se převážně rekrutují z řad oddaných služebníků předchozích diktatur. Chytat je za slovo, vyžadovat dodržování slibů a zjišťovat, jaký cíl momentálně sledují je pouze jeden z mnoha způsobů, jak hájit duševní zdraví. V mnoha případech vyjde rychle najevo, že hlavním hybatelem není veřejný zájem, ale ukájení nepříliš hluboko utajených destruktivních sklonů. Přestože lhát je tak snadné a na předstírání byly vytvořeny celé štáby školených specialistů, je v silách průměrného občana odlišit autentického demokrata od diktátora, tyrana, oligarchy nebo plutokrata, který se za něj pouze vydává.

(Pokračování brzy)

TPL_ESW_EASYPEASY_ADDITIONAL_INFORMATION

Glosy

  • Kozí mejdan

    Stanislav Penc

    Vážení, za tři měsíce proběhne již 18. ročník kulturně společenské slavnosti Kozí mejdan. Letos od čtvrtka 23. do neděle 26. srpna 2018. Setkání, které je od začátku koncipováno netradičně a zcela...

  • Zemanův účet v mezisoučtu

    Redakce Přítomnosti

    1) Excesy vyplývající z povahových vlastností Opilecké potácení kolem korunovačních klenotů Vulgarizmy ve sdělovacích prostředcích Lhaní o Karlu Schwarzenbergovi při prezidentské kampani (soudně...

  • Kudy z nudy?

    Jaroslav Erik Frič

    Potíž je v tom, že nevíme opravdu nic. Jistě, snažíme se pochopit, nahlédnout hlouběji do problémů, do výbojů si troufáme na mnohý způsob, skutečností ovšem zůstává, že jsme zoufale nevědomí o...

  • Projev jak ze slučovacího sjezdu ANO, KSČM a části ČSSD

    Petr Havlík

    Žít svobodně ve svobodné společnosti by měl být úplný základ naší existence. Svoboda je nedělitelná, ta buď je, anebo není. Auto může jet na půl plynu, ale půl svobody a půl nesvobody již svobodou...

  • Kam se to řítíme? Viděno z Ameriky

    Eva Dřízhalová

    Jsem na druhé straně zeměkoule a přemýšlím, někdy jako romantik, někdy cynik, ale také jako optimista (u vás se říká „sluníčkář“), jak to s námi na této ze­mičce dopadá. V roce 1975 jsem se...

  • Nemáme architekturu, jenom „konstrukce“

    Jaroslav Erik Frič

    Mně by vlastně ani v zásadě nevadilo, kdyby se tu a tam bouralo něco historicky cenného (s logickým omezením samozřejmě), ale vadí mi, že dnešní doba není schopna ničím adekvátně cenným to...

  • Kavárna POTMĚ s nevidomými kavárníky vyráží na turné po Česku

    Jan Charvát

    Unikátní mobilní Kavárna POTMĚ, ve které obsluhují nevidomí kavárníci na palubě zatemněného autobusu, zaparkuje už v sobotu v sobotu 19. května před budovou Českého rozhlasu na Vinohradské ulici v...

  • Potřebujeme idejí,

    Bohumil Sláma

    živých a velikých idejí a nebudeme malí (TGM) Cituji z článku prof. Dvořákové Myslet kriticky a v souvislostech, který vyšel v posledních Listech: „…Chci upozornit na zajímavý přístup k uchopení...

Podporují nás:

2018-01-30 Logo KJ font-numbers-colour

Partneři:

logo pozadi cervena Puvodni-staticke-logo-bile-pozadi casablanca logoudalostireflexespolecnost-j-chart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big