TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT
jak-se-jevime-mimozemstanum
Max Ernst. Compendium of the History of the Universe. 1953. wikiart.org

Jak se jevíme mimozemšťanům

Představme si následující situaci. Z vesmírných dálek a hlubin konečně přiletěli zástupci mimozemské civilizace. Poněvadž ale mají daleko vyšší inteligenci i technologické možnosti než encyklopedický homo sapiens, červený koberec i trubače slavnostních fanfár nechali prozatím odpočívat a prozíravě se maskují vesmírnou nicotou těsně za hranicí exosféry. Tedy v pustých a chladných místech, kde už nepůsobí zemská gravitace, ale odkud je nádherný a ničím nerušený výhled i doslech všeho, co se dole děje. Už druhý vesmírný zákon o stupni inteligence přece říká: Důvěřuj, ale prověřuj.

Poté, co mimozemšťané prozkoumali a zanalyzovali všechno možné, velitel výpravy pronesl minulý týden poslední rozkaz. „Chlapi, ještě oťukejte, jak se ti dvounozí exoti staví k tomu, co dělali a čím byli dříve! Podle toho se vždycky nejlíp pozná, co je to za lidi.“ „Sire, to ale bude těžké, je jich tam dole jako much,“ namítl první analytik. „Tak se zaměřte na nějaký menší vzorek, údaje pak hodíme do compu a něco obecného nám z toho vyleze. Než navážeme komunikaci nebo navždy odletíme, musíme zkrátka vědět, s kým máme tu čest. Přece už třetí vesmírný zákon o stupni inteligence říká: I vůl se dokáže ze svých chyb poučit.“

„Sire, ale ta jejich Země je dost veliká, čítá pět světadílů, z jaké škály zaručené pravděpodobnosti výběru vhodného vzorku máme vycházet?“ namítl první geograf a bezradně zašermoval chapadly nad čtyřrozměrnou mapou Zeměkoule. „Z jaké, z jaké, to mám všechno rozhodovat já? Tak to zkuste třeba tady!“ vyhrkl velitel a zabodl párátko doprostřed jednoho kontinentu. Z neviditelných reproduktorů se vzápětí ozvalo: „Kráter po dopadu meteoritu v druhohorách dnes nazývaný Česká republika, rozloha 78 866 km², počet obyvatel 10,56 milionů původu keltsko-slovansko-germánsko-tatarsko-romsko-švédsko-francouzsko-maďarsko-židovského…“ „No, vidíte, mládenci,“ přerušil umělý hlas počítače spokojený velitel, „není to moc velké a zároveň to obsahuje tolik různých ingrediencí. Panečku, to je vzorek! Na druhou stranu se to tam bude určitě matlat všechno dohromady, projeďte proto jenom posledních padesát šedesát let, což bude vrchovatě stačit. Jdu si dát šlofíka a než obletíme tu kouli pod námi, chci mít befel ve svém compu.“

Za nějaký čas to ve Velínu decentně zarachotilo a nad polním lůžkem se rozsvítila jedna z prostorových obrazovek. Nejvyšší důstojník otevřel pouze čtyři oči, zbytek zrakových orgánů nechal zaslouženě odpočívat a začal číst:

Výběr se na mou věru povedl, Češi jsou opravdu reprezentativním vzorkem této podivné planety. Co do počtu, historie, vzdělanosti i kultivovanosti, totiž nepatří ani k velkým, ani k zanedbatelným národům. Například písmo jim oproti australským Aboridžincům přinesli jistý Cyril s Metodějem už skoro před více než tisíci léty, avšak na rozdíl od zmíněných Aboridžinců se dodnes běžně titulují animálními výrazy typu „ty vole, ty krávo“, přesně jako v temných dobách předcivilizačních. Dlouho taky patřili k horlivým vyznavačům jediného Boha, nyní už nevěří ničemu. Nejsou ani zaostalí, ani progresivní, výbojní či apatičtí, měli své slavné krále ale i období temna, dokáží se rychle zmobilizovat a ještě rychleji vzdát, zkrátka naprosto vyhovující průměr pro náš výzkumný program.

Co se týče zadaného úkolu, zjistili jsme následující:

V určeném období žili čtyřicet let pod diktaturou jediné vládnoucí strany, jejímž cílem byl ráj na Zemi. Říkají tomu doba totality a za tuto totalitu zodpovědné spoluobčany označují názvem komunisté. Posledně jmenovaní po převzetí moci a v zájmu svého cíle vraždili, zavírali, taky znárodňovali a kolektivizovali (tyto dva výrazy znamenají, že kradli jako straky) a dalšími způsoby vyháněli ze společného života všechny, jimž se ta jejich vláda a doba tak či onak nezdála. Po několika letech krutovlády se inkriminovaní komunisté sice trochu zklidnili, což ale naopak neznamená, že by do konce své vlády už nezavírali, nevyhazovali z práce či jinak nešikanovali své odpůrce a jejich rodinné příslušníky. Než všeho do času, jak říkávají přesličky ze souhvězdí Kasiopeji, neboť komunisté byli v roce 1989 od moci odstraněni a začalo tak budování nového státu.

Na tomto místě velitel mimozemšťanů zpozorněl a otevřel další dvě dosud spící oči, poněvadž správně vytušil, že se zpráva blíží k meritu věci.

Budování nového státu z našeho pohledu začalo dobře i špatně.

Vrchní důstojník se rozpačitě poškrabal za čtvrtým uchem a znovu si tu větu přečetl. Co mají podřízení na mysli, ale rychle pochopil další četbou.

Komunismus byl podle nových zákonů mladého státu sice vyhlášen za zločinný a protiprávní režim, Federální parlament taky přijal deklaraci o době nesvobody, ale komunistická strana, světe div se, zakázána nebyla. Navíc druhý prezident osvoboditel jmenoval za předsedu vlády nového demokratického zřízení starého komunistu Čalfu, což platí i o postu ministra obrany, kam dosedl doposud straně věrný rudý generál Vacek. Do toho vlivný politik jménem Pithart volá, že slyší trávu růst, když mají být odvoláváni z funkcí neschopní ředitelé komunistických podniků. Druhý prezident osvoboditel tuto epochu, v níž byl za předcházející vraždění, zavírání, bití a pronásledování, potrestán spíše symbolicky a velmi mírně jediný komunista, jakýsi Štěpán, proto označil hrdým sloganem: Nejsme jako oni!

No toto, pomyslil si velitel a obrátil všech šest očí v sloup.

Potom si Češi schválili nejen zákaz propagace toho komunismu, ale i zákon o jakémsi lustrování, jenž měl zamezit, aby se do vysokých státních i ekonomických funkcí nevraceli bývalí komunisté a příslušníci tajné zločinecko-teroristické organizace, vystupující v době komunismu pod názvem Státní bezpečnost. Zároveň s tím ale v celostátních televizích začali vesele pouštět komunistické seriály, především jakýchsi Třicet případů majora Zemana nebo jakousi Ženu za pultem, které vesele propagují komunismus i praktiky oficiálně zavržené organizace StB. Tečku za sloganem „Nejsme jako oni“ pak završil samotný druhý prezident osvoboditel, když prodal svůj rodinný palác zvaný Lucerna bývalému agentu StB jménem Junek.

Dobře, tak to byly porevoluční zmatky, ale co teď, proletělo třetím mozkem nejvyššího důstojníka, otevřel další dvě oči a jako ostatní čilé zrakové orgány je nelítostně zabodl do obrazovky.

Takto se Češi vyrovnávají s minulostí už skoro třicet let. Šlendrián, který vznikl, vhodně ilustrují například udělená vyznamenání osobnostem v den státního svátku 28. října. Po druhém prezidentu osvoboditeli, jenž alespoň v tomto směru zastával úzus, že někdejší krutovládci a jejich posluhovači se nevyznamenávají, jeho nástupci ve funkci zavrhli i toto pravidlo. Na jakémsi Hradě tak od nich obdrželi vysoká vyznamenání jak zasloužilí bojovníci proti komunismu a disidenti, tak i významní komunističtí funkcionáři anebo hvězdy popkultury či filmových pláten, kdysi nadšeně propagující nyní zákonem zakázaný režim.

Veliteli, naše mozky toto mentální uspořádání českých mozků opravdu nechápou?!

„Nejenom vaše mozky, hoši,“ zabroukal si pod vousy oslovený velitel a četl dál.

Totální zmatek v pojmech jako pravda, spravedlnost, lež a zločinnost, ale i zjevná nedůslednost i neochota vyrovnat se s minulostí, vyniknou na nejčerstvějším příkladu. Když se stal poprvé prezidentem současný prezident a jmenoval vládu, všichni ministři museli prokázat svou bezúhonnost negativním lustračním osvědčením. Viz výše zmíněný lustrační zákon. „Žádné výjimky zákon nepřipouští a prezident republiky splnění všech podmínek pro jmenování členů vlády vyžadoval a nadále vyžaduje,“ tehdy prohlásila jeho mluvčí. O dva roky později pak samotný prezident vysvětlil neudělení dekretu profesora jistému I. Ošťádalovi takto: „Když jste placeným agentem StB, pokud i vaše manželka je agentem StB, pokud se u obou uchoval vázací akt a kromě toho jste byl držitelem propůjčeného, neboli konspiračního bytu StB, pak se z těchto důvodů můžete ptát, zda výchova studentů tímto člověkem je úplně v pořádku.“ No, a tentýž člověk se již dvakrát pokoušel procpat do významné funkce jistého K. Srpa, jenž byl rovněž spolupracovníkem StB. Aby toho nebylo málo, nedávno dokonce jmenoval předsedou vlády dalšího spolupracovníka StB, tentokrát slovenské provenience, jakéhosi A. Babiše. Čechům to vysvětlil slovy, že obyčejní agenti StB přece bývalé zlo neorganizovali, což naopak dělali jejich nadřízení vysocí důstojníci, které ale na pranýř nikdo nikdy nepostavil, natož aby je někdo obtěžoval stíháním. Přitom byl tento politik za druhého prezidenta osvoboditele premiérem a stíhání mohl za své vlády klidně rozběhnout. To už ale asi nikoho nezajímá, neboť se v médiích šíří hlasy, že StB je pro mladé lidi už dávno retro, většina už neví, co to znamenalo, a mělo by se na to raději zapomenout. Což hlásá jakýsi mediální magnát a prezidentův nohsled Soukup.

Říkáme si, k čemu tam dole mají takzvané školy? No jo, chlapi, jenže vy jste z jiného světa a uvažujete úplně jinak, pomyslel si nejvyšší důstojník a obrátil poslední stránku.

Shrnutí celého úkolu je proto následující: Na území bývalého kráteru už neplatí žádná morálně volní pravidla či takzvané zásady. Míra důvěry je tam taková, že když někdo někomu řekne „dobrý den“, což je jejich běžný pozdrav, oslovený se nejprve obezřetně rozhlédne a přesvědčí, zda je opravdu den, a teprve pak něco zahuhlá. Na mnoha místech mají pomníky obětem toho komunismu, o teroru a potlačování jejich tzv. lidských práv vychází jakási odborná literatura i beletrie, natáčejí se filmy, hrají divadla, pořádají diskuze. Současně však většina vrahů, mučitelů, vysokých stranických funkcionářů i důstojníků StB v klidu dotáhla své životy k nevyhnutelnému konci, anebo si ještě spokojeně užívají vysokých penzí, píší paměti a pořádají o svých pamětech populární diskuze. Například bývalý dlouholetý komunistický premiér vystupující pod jménem Štrougal. Nehledě na to, že pohrobek KSČ, dnešní KSČM, se hrdě hlásí ke své minulosti, tato strana se za nic neomluvila. A po celou dobu od ztráty mocenského postavení je zastoupena v parlamentě, jako by se nechumelilo.

Kritériem správného češství tak není soudnost, smysl pro spravedlnost, zodpovědnost, solidarita se slabšími i se spojenci, ale heslo „Kdo neskáče, není Čech“. To se pravidelně scházívají na náměstí svých měst a, když jejich hokejisti vstřelí gól, komunista nekomunista začnou nadšeně poskakovat, hýkat a navzájem se objímat. Tento zvláštní rituál upevnění národní jednoty nám silně připomíná třeštění kobylek při východu slunce na planetě M38 v souhvězdí Andromédy.

„To stačí!“ řekl sám sobě velitel výpravy, vypnul obrazovku a chvíli mlčky pozoroval tmavnoucí nanovlákna. Kdy už konečně narazíme na normální bytosti, pomyslil si a dlouze vzdychl. Kobylky na M38 měl stále v živé paměti a jako každá správná bytost osvícená vyšším stupněm inteligence pocítil k jejich lopotné nevědomé existenci i nyní nezměrný soucit. Potom se podíval z okna přes maskovací mrak nicoty dolů na tu krásně zbarvenou kouli. Oproti kobylkám žijí v ráji, napadlo ho, z kterého si sami dělají peklo. „Hm, co se dá dělat?“ zeptal se dálkového ovladače řízení korábu a v duchu si odpověděl: „Nic“. Už první vesmírný zákon přece říká: Komu není rady, tomu není pomoci! Nato přikázal nažhavit superiontové motory třetí generace a v pikosekundě zůstala kousek nad hranicí exosféry už jenom prázdná nicota.

TPL_ESW_EASYPEASY_ADDITIONAL_INFORMATION

Glosy

Podporují nás:

                                                     30 05 2018 KJ                 30 05 2018 Uprazeno             

Partneři:

logo pozadi cervena udalostiart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big   cze-logo    Peroutak logo1