TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT
pobe-z-me-si-pro-pana-ka
David Alfaro Siqueiros. The March of Humanity. 1971. Výřez. wikiart.org

„Poběžme si pro panáka!“

Jsem rodilý Vinohraďák a stále mě to do toho mého nádherného rodiště táhne. A se zájmem si pak pročítám Noviny Prahy 2, abych aspoň trochu zůstával „ve vobrázku.“ Letos jsem nemohl  v červnovém čísle  přehlédnout zprávu o oslavách 130. narozenin Sokola Královské Vinohrady, a ta mi připomněla mé vlastní jubileum, jubileum vzpomínek. Vedle těch sto třiceti let Sokola vypadá mých pouhých sedmdesát spíš skromně, přesto si dovolím o nich rozumovat. Ta léta 1947–48 byla zcela jistě nejen pro mne osudová.

Listuji teď v klavírním výtahu „Naše hračky“ –  cvičení pro žáky a žákyně od 6 do 8 let. V příspěvku Luďka Jirsáka k 115. výročí vzniku Sokola Královské Vinohrady z roku 2001 se dočteme, že tato cvičební sestava Jany Berdychové s hudbou Jana Seeháka získala na soutěžní „předváděčce“ vystoupení připravovaných pro XI. všesokolský slet v Praze 1948 za přítomnosti prezidenta Dr. Edvarda Beneše a jeho choti 1. cenu. To se odehrálo a odcvičilo v roce 1947. Sám jsem se této soutěže nezúčastnil. Jen tak tak jsem se věkově na dolní hranici kvalifikoval pro účast na samotném sletě.

Teď si tedy osvěžuji vzpomínky pomocí textů J. Hostáně doprovázející notový materiál:
„Jsme na ulici velkoměsta! Pozor, pozor auto jede, ať nás tady nepřejede! Když přecházíš ulici, choď jak chtějí strážníci!“

Nebo v tempu allegretta graciosa:
„Poběžme si pro panáka!“ Podotýkám, že tento panák nezvlažuje hrdlo, nýbrž bije pokličkou a poskakuje uličkou.

Obzvláště blízké jsou mi sólové party:
„Mňau já jsem kocourek, vyběhnu si na dvorek tiše, tiše za myší, ať mě nikdo neslyší.“
„Mňau já jsem kočička, klíží se mi očička, vemte si mě do klína, tam se krásně usíná.“

Z fotografií tehdejší doby vyzařuje naše důvěra v okolní svět. Stejně jako z očiček „naší“ osiřelé kočičky, která teď právě nakukuje dveřma naší terasy a očekává laskominy a pohlazení. Promiňte, nesmím ji zklamat a přinesu jí snídani. Hned jsem zpátky...

Rok 1948 začal pro mě nejprve idylicky. S rodiči, kteří holdovali lyžování už před válkou, jsme se na prkýnkách tužili na Bobích loukách (na „Bonvískách“, Bohnwiesen) v Krkonoších. Tam jsem v rozhlase poprvé v životě uslyšel někoho, jak mi to připadalo, nenávistně hulákat. Byl únor, později označovaný jako vítězný, a rozlíceného řečníka odměňovalo tisícihlavé posluchačstvo frenetickým souhlasem, což mě vyděsilo. Nechápal jsem, o co jde, ale instinktivně jsem se začal bát. Šestý smysl? Pár dní po Vítězném únoru přišel táta předčasně z práce, výraz jeho tváře nevěstil nic dobrého: „Sebrali nám obchod“ (prodej střižného zboží). „Kdo? Zloději?“ byla prý moje reakce. Ti zloději byli dva, oděni v kožených kabátech à la gestapo a řekli mému otci: „Dejte nám klíče a zítra už sem nemusíte chodit!“

Sedmého března se slavily narozeniny TGM. Připomněli jsme si také jeho slova adresovaná starostovi ČOS Dr. Scheinerovi před VII. sletem v roce 1920: ...nedali jste se odstrašit hrozícími obtížemi a slet jste uspořádali... Slet je velkou národní školou energie, podnikavosti a kázně… Nazdar! T. G. Masaryk.

Několik týdnů později jsme my, Sokolíci, stáli na Újezdě pod Petřínem a vzdávali čest jeho synovi v rakvi zahalené ve státní vlajce vezené na lafetě. Prý spáchal sebevraždu. Avšak od té doby je čeština obohacena o výraz „být skočen z okna“.

Sletové cvičení se vydařilo. Co se dělo v zákulisí, jsme nevnímali. L. Jirsák píše, že komunisté chtěli cizině ukázat, že se u nás „nic nestalo“, ale byli policejně i vojensky „vždy připraveni“ hájit zájmy dělnické třídy. Ucpat hrdla stotisícům na Strahovském stadionu – cvičícím i přihlížejícím – skandujícím v bláhové naději „Ať žije prezident Beneš!“ – se jim tenkrát ještě nepodařilo.

Jak to bylo dál? Na podzim jsem se stal prvňáčkem a zanedlouho „studoval“ z učebnic, které byly na prvních stránkách ozdobeny dvěma portréty mužů smělých tváří. Jedna z těch tváří patřila, jak jsem se dozvěděl, onomu odstrašujícímu rozlícenci, jehož hlas jsem znal z rádia. Byl teď už prezidentem republiky a jeho blízký spolupracovník tvrdil, že má pod čepicí. Zlí jazykové tvrdili, že se z hlavy pod tou čepicí linulo aroma opojných nápojů, které posilovaly  odhodlanost onoho jejich konzumenta zakroutit krky všem nepřátelům lidu, jak to už údajně veřejně sliboval v předválečném parlamentě. To zřejmě udělalo velký dojem na slovanskou holubičí náturu části obyvatelstva, a tak se stal tento odhodlaný muž už po volbách 1946 premiérem a později prezidentem republiky, kterého prostí lidé při procesech s velezrádci a -zrádkyněmi ve stovkách písemností žádali o co nejpřísnější tresty šibeničního rázu.

Ne všem bylo plně vyhověno. Spravedlivý a velkorysý společenský řád poslal řadu těžkozločinců dokonce na léčení, především do Lázní Jáchymov. Bylo to ideální místo, kde se daly kombinovat osvědčené terapie pracovní činností (Arbeit macht doch frei) s působením radioaktivního záření. Ne všichni pochopili upřímnou snahu strany a vlády ukázat provinilcům správnou cestu radostného budování... Těm, kteří pochopili, zářným příkladem byl Gustáv Husák, dala pak strana dokonce možnosti z nejvyšších míst normalizovat naše, podvratníky ohrožované a zápaďáky se závistí sledované, nejdokonalejší společenské zřízení všech dob. To ovšem až po roce 1968.

Jedním z těch, kteří se nenechali vyléčit, byl bratr Z., který nás, nejmladší žáky vinohradského Sokola, připravoval svědomitě, láskyplně a s elánem na strahovské sletové vystoupení. Můj kamarád a spolucvičící Zdeněk L. se s tímto, námi kluky obdivovaným mužem, který vedle svého civilního zaměstnání jako číšník svůj volný čas věnoval činnosti podporující sokolské ideály, náhodou sešel někdy začátkem šedesátých let v jedné restauraci. Amnestie oněch let dopřála těm muklům, kteří přežili „Jáchymov“ pobyt „na svobodě“. Většinou ne na dlouho. Ani zdatní sportovci (viz knížku Josefa Haslingera „Jáchymov“ popisující tragédii našeho klukovského ideálu Bóži Modrého, brankáře čs. slavného hokejového týmu) neměli šanci v boji proti smrtelným dávkám dlouholetého ozařování v uranových dolech. Bratr Z. podle Zdeňkova svědectví také podlehl. Bývalý atlet, ztělesnění Tyršova hesla „ve zdravém těle zdravý duch“, se vrátil jako lidská troska.

Abych nezapomněl na tu druhou tvář z našich učebnic vis à vis našeho prvního dělnického prezidenta. Zastupoval dubisko, o které jsme se chtěli opírat na věčné časy. Proto bylo jeho jméno zvěčněno do závratných výší stupňovaným přejmenováváním Sokola Královské Vinohrady:

1949: Závodní tělovýchovná jednota Sokol ČKD Stalingrad
1953: Dobrovolná sportovní organizace Spartak ČKD Stalingrad
1954: Tělovýchovná jednota Spartak Stalingrad
(1955: Zase jsme cvičili, tentokrát povinně, na Strahově. Ne na sletě, nýbrž na spartakiádě.)

Škoda, že se potom v Sovětském svazu ze Stalingradu stal Volgograd. Pro socialistické organizátory tělovýchovy to na Vinohradech znamenalo konec světovosti a návrat k malým českým poměrům:

1963: Tělovýchovná jednota ČKD Praha
1966: Tělovýchovná jednota Bohemians ČKD Praha, později vynecháno ČKD
1969: Základní tělesná výchova Sokol (!)
1974: Základní a rekreační tělesná výchova (ZRTV)

A konečně 1990 zase Sokol a s ním rozvoj pestré palety aktivit odpovídající odkazu Miroslava Tyrše, který formuluje poslání Sokola jako spojení krásy těla a ducha ve smyslu jím tak obdivované starořecké kalokagathie.

Vzpomínka na M. Tyrše v zářijovém čísle Kulturního Klubu naznačuje široké pole působnosti tohoto jedinečného muže: kritik, historik umění, estetik, profesor dějin na UK a na České vysoké škole technické (dnes ČVUT), … a jeden ze zakládajících členů Sokola. Stostránková monografie Josefa Bartoše (Tyrš byl pro něho „konstruktivním idealistou“) v edici Zlatoroh z roku 1916 nám přiblíží i v jednotlivostech bohatý, byť ke konci tragický, Tyršův život.

Na závěr si dovolím tuto poznámku: Se vzrůstajícím věkem spojeným s tělesnou těžkopádností si uvědomuji stále častěji reciprocitu Tyršova „ve zdravém těle zdravý duch“. Říkám si, že je „kolem zdravého ducha zdravé tělo“. K udržení duševního zdraví jistě přispívá řada věcí, je třeba vycítit, co na koho působí. Přeji všem, kteří tyto věci hledají a případně už pěstují, hodně úspěchu. Nazdar!

V Gablitzu, říjen 2017

Literatura:
Noviny Prahy 2, květen 2017
Sokol Královské Vinohrady, příspěvek k 115. výročí vzniku SKV
Kulturní Klub Čechů a Slováků v Rakousku, 9-10 2017
Naše hračky, Sbírka sletových cvičení, XI Všesokolský slet v Praze 1948
Miroslav Tyrš, Zlatoroh, Jos. Bartoš 1916.

TPL_ESW_EASYPEASY_ADDITIONAL_INFORMATION

Glosy

  • Proč To komentovat?

    Pavlína Havlová

    Vydavatel Přítomnosti M. J. Stránský se ke spálení červených trenýrek na Hradě sice vyslovil poněkud expresivně, jeho glosa však plně koresponduje s úvahou, kterou jemnější formou vyjádřil na svém...

  • Ten blbec četl moji glosu v Přítomnosti

    Martin Jan Stránský

    Ten blbec na Hradě četl moji glosu v Přítomnosti!! (viz odkaz níže) Nejen to, dokonce se rozhodl pro mimořádné gesto. Nemohl jsem tomu uvěřit, tak jsem musel zhlédnout video z této události...

  • Mají se Nové pořádky čeho bát?

    Bohumil Doležal

    Volební průzkum agentury Kantar TNS z 10. června t.r. (Volební model pro volby do Poslanecké sněmovny) se na první pohled nijak nápadně neliší od toho, co dosud přinesly jiné agentury. Výrazně (s...

  • Národ idiotů?

    Martin Jan Stránský

    Na nedávném sjezdu na Žofíně se Miloš Zeman opět vyřádil v rámci kauzy Peroutkova článku „Hitler je gentleman.“  Jeho výlet do zaplevelené zahrady vlastní děravé paměti pokračoval přes vlastní...

  • Malá, blbá, ale naše

    Petr Schwarz

    Ostře sledovaný bude – i kvůli kauze Čapí hnízdo – post ministra spravedlnosti, na který podle svých slov Babiš zvažuje dva kandidáty. Podle zákulisních hlasů má být jedním z těchto kandidátů do...

  • V šílícím světě

    Ladislav Heryán

    Celou republikou nedávno cloumala kauza nechvalně proslaveného divadelního představení, ve kterém údajně „Ježíš znásilní muslimku“. Jak potom řekne Tomáš Halík, vlastně to nakonec ani nebyla...

  • Volební program ANO: „Dejte mi vaše peníze, udělám z nich svoje.“ Váš Andrej.

    Petr Havlík

    Je to prosté a kupodivu to funguje, je to vlastně zásadní produkt Babišova uchvácení státu, ono navyšování osobního majetku jde ruku v ruce s navyšováním moci a vlivu. Jak je to možné? Stát je...

  • Masakr na náměstí Nebeského klidu

    Liao I-wu

    Časně ráno 4. června 1989 mobilizovala čínská vláda lidovou armádu, aby potlačila mírovou demonstraci desetitisíců studentů, kteří požadovali větší svobodu a demokracii. Níže naleznete ukázku z knihy Kulky...

Podporují nás:

                                                      30 05 2018 KJ                 30 05 2018 Uprazeno

Partneři:

logo pozadi cervena udalostiart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big