TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT
etika-jo-moralizovani-ne
Giorgione. The Three Ages of Man. 1500–1501. Výřez. wikiart.org

Etika jo, moralizování ne

S ideály je potíž – nemizí, jen ustupují a vracejí se

Tvrzení, že morálka není vulgární slovo, mnoho lidí, zejména z podnikatelského a uměleckého prostředí, buď pobouří, nebo rozesměje. Přesto na něm trvám a pokusím se vysvětlit, proč úvahy o morálce považuji za pravý opak moralizování.

Žádné společenství se doposud neobešlo bez nějaké soustavy pravidel, zákazů, ideálů a povinností – dokonce ani mafie a gangy ne, natož instituce tak všemocné, jako jsou moderní státy. Něco se vytyčovat a hlásat musí, i kdyby znásilňovaná realita kvílela bolestí. Schopné a výkonné hlasatele, obhájce a interprety jakéhokoli přístupu není obtížné za pár privilegií a špetku slávy naleznout. Vskutku amorální je výhradně lůza, jejíž příslušníci postrádají spodní hranici, jejímž překročením by se vůdce v jejich očích zdiskreditoval natolik, aby mu upřeli přízeň.

Zásady, jimiž se v běžném životě řídíme, jsou u každého z nás tvořeny chuchvalcem ideálů, tradic, zvyklostí vzniklých v různých dobách i kontextech. Každý jednotlivec vychází z určitých premis, navazuje na nějakou tradici, je přitahován jistými vzory a odpuzován některými myšlenkami. V okruhu a v čase, v nichž je nám dáno žít, se jedná o složitou směs zvyků, rituálů, reakcí i předsudků, jak je vyprodukovala evropská historie i globalizace.  V praxi to znamená, že žebříčky hodnot jsou povětšinou sestaveny z podivné směsi křesťanských přikázání v katolické, protestantské i pravoslavné interpretaci, renesančního humanismu, osvícenských zbožných přání, marxistické iluze nezadržitelného pokroku a zkušeností vyplývajících z obou světových válek. Dokonce neplatí, že komunisté popřeli morálku, protože podle leninsko-trockistického přesvědčení, je mravné vše, co slouží revoluci, což se nápadně připomíná jezuitskou představu účelu světícího prostředky. Morálek je tedy celá řada, navíc různě propletených. Důraz se různě přesouvá, každá z nich má své vyznavače, občas dokonce fanatické nebo dogmatické, nemající často ani zdání o tom, kde k nim vlastně přišli. Další z mnoha potíží s tímto tématem souvisejících spočívá také v tom, že se vždy naleznou lidé vyznávající etiky, jejichž škodlivost už byla experimentálně prokázána. Vždyť i národním socialistům šlo především o blaho národa a rasy, jenže pak se jim to jaksi vymklo z pracek vztyčených k árijskému pozdravu. Lidská schopnost zlehčovat, relativizovat, omlouvat a různě vykládat zdá se býti neomezená. Obvyklým projevem tohoto přístupu jsou výlevy začínající slovy: „Myšlenka byla dobrá, ale…“ Zapálených nadšenců časem neubývá, pouze militantní zápal se přelévá do staronových trendů. S ideály je potíž, protože nemizí v propadlišti dějin, pouze střídavě ustupují do pozadí a vystupují do popředí. V naprosté většině případů se tedy jedná spíše o nereflektovanou reakci na momentální převládající diskurs, k němuž se člověk buď z tajuplných soukromých důvodů přimkne, nebo ho oportunisticky využije ve svůj prospěch, případně odmítne a zaštítí se etikou, jež momentálně upadla do nemilosti. Mocná vlna antiklerikalismu a ateismu předcházející I. světové válce a trvající ještě nějaký čas po ní, byla na prvním místě protestem proti velmi hmatatelnému konání rozličných církví převážně křesťanských. Duševní pochody věřících komunistů, socialistů a anarchistů ochotných obětovat sebe i ostatní pro ideál spravedlivější společnosti se stávají pochopitelnými, jakmile se seznámíme s duchem a praxí tehdejší doby. A protože pro bojovné, nadějí na lepší svět posedlé tvory, nesmí mít nepřítel nikdy pravdu, stává se pravý opak neodolatelně přitažlivým. Uhlířská víra v samospasitelnost tržního hospodářství je podobně emotivní odpovědí na výsledky desítky let trvajícího centrálního plánování. Veškeré reakce mají svůj původ v emocích, ale to pořád není důvod se nechat jimi vláčet, protože člověk byl vybaven nástrojem umožňujícím uniknout z jejich područí. Fakt, že pouze nemnozí dokáží pomocí reflexe udržet své pocity na uzdě, je ovšem poněkud tvrdší oříšek. Připustit, že by nejen protivník, ale dokonce i zločinec nebo psychopat mohli přispět k lepšímu pochopení sil ve hře, dokáže jen málokdo. Realita, kritérium skeptiků, přijde v půtkách s nadšenci nebo naopak vyděšenými zoufalci obvykle zkrátka. Pohyb kyvadla v opačném směru je tudíž logickou příčinou úmorných věčných návratů. Není určující, do které z historických epoch zasazujeme zlatý věk, protože bez idealizace zůstane každá epocha pouze pokusem o překonání rozporů. 

A protože se svou troškou do mlýna mohou v dnešní době přispěchat i hinduisté, maoisté, šamani i vyznavači různých okultních věd, jak o tom svědčí obliba horoskopů, je o zábavu postaráno. Nepřehlednost je vedlejším, třebaže nechtěným následkem procesů, které naši předci uvedli v život. Spor, jehož jsme každodenními svědky i aktéry, probíhá spíše mezi odlišnými životními styly než mezi jednoznačně formulovanými soubory pravidel nebo dokonce jasným přihlášením k té či oné filosofické nebo náboženské tradici. Každý, kdo si najde čas o podobných věcech uvažovat a nespokojuje se pouze s kopírováním okolí, nutně vychází z určitých předpokladů, z nichž pak vyplývá přístup ke světu jako takovému. K jiným závěrům dojde člověk přesvědčený o existenci nesmrtelné duše, k jiným ten, kdo věří v reinkarnaci, k jiným bytost přesvědčená o historické nutnosti a k jiným třeba nedogmatický ateista camusovského ražení. Rozdíly jsou dány spíše sklony a niterným založením, náhodným setkáním a vlivy, jimž jsme vystaveni. Rozložení lidských povah je patrně neměnné. Oportunista zůstane vždy oportunistou, fanatik může vnucovat prakticky jakékoli učení. Nerealizovatelné ideály mívají pohříchu horší následky než jejich absence. Pouze militantního stoika, taoistického diktátora či zenbuddhistického inkvizitora není lehké si představit. Skeptik nemá nic, co by mohl vnucovat, taoistu nelze přimět k podílu na moci, zenbuddhista nevěří v dobrodiní povinné školní docházky.

Důležitější než hodnoty samotné je tím pádem spíše obecně uznávaný rámec umožňující seberealizaci všem jednotlivcům, kteří ho uznávají.  Teprve porušení této dohody by bylo záhodno trestat. V konfrontaci s civilizacemi, pro jejichž obyvatele například tolerance, úcta k životu v nejrůznějších obměnách nebo respekt soukromí žádnými hodnotami nejsou, se jedná o poměrně náročný úkol.

pokračování

28 6 2018 obr1

Giorgione. The Three Ages of Man. 1500–1501. wikiart.org

TPL_ESW_EASYPEASY_ADDITIONAL_INFORMATION

Glosy

Podporují nás:

                                                     30 05 2018 KJ                 30 05 2018 Uprazeno             

Partneři:

logo pozadi cervena udalostiart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big   cze-logo    Peroutak logo1