TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT
digitalni-detox-to-se-lehko-rekne

Digitální detox? To se lehko řekne

Závislost na sociálních médiích jako neřešitelný problém.

Mým filtrem na nevyžádanou poštu proklouzávají anonce k tweetům dvou nejmenovaných českých žurnalistů, jejichž práce si vážím. Proto jsem se na jejich Twitter párkrát mrknul, abych si postupně s hrůzou uvědomil, kolik času tam stráví. K tomuto článku mě pak vyprovokovala diskuse, kde si pochvalovali, jak je tato diskusní platforma nutí ke stručnosti. Podle mne je to hloupost, či spíše, odpusťte ten slovník, totální pitomost. A nic na tom nemění to, že tweetování dnes evidentně patří k výkonu novinářské profese, jak jsem si i u jiných (a dle mého dobrých) novinářů ověřil.

Já osobně v tom nevidím nic než časově neskutečně náročné tlachání, kde se občas objeví elegantní politický, společenský či jiný postřeh, a někdy prima fórek. A to je všechno, což je tedy hodně málo. Vzhledem k omezení na nízký počet znaků pro jeden tweet nic z řečeného nepřekročí, a ani nemůže, rámec jakéhosi kraťoučkého verbálního klipu.  Debaty často mění téma a různě se větví, čímž vším diskuse vplouvá do chaosu obklopeného kontextovým a informačním vakuem. Neodpustím si tu drobnou jízlivost, když řeknu, že by si novináři místo exhibic na Twitteru, jakkoliv začasté duchaplných, měli raději dělat domácí úkoly.

Pak by si třeba všimli, že zahraničním tiskem už dlouho naopak rezonuje téma závislosti na sociálních sítích, a napsali by na to konto pořádný článek. V porovnání se zahraničím je u nás totiž tato tematika zpracována nesmírně chudě. Z českých médií z letoška a loňska mi prohlížeče při zadání různých variant klíčových slov nabídly ubohoučké články, v nichž najdete taková objevná sdělení, popřípadě titulkové výkřiky do tmy jako „na sociálních sítích jsou závislé tisíce Čechů“ nebo „nejrizikovější skupinou jsou mladí lidé“. Božíčku, takovou časovou zpozdilost a informační chudost aby jeden pohledal. Takováto vágní sdělení, byť obě uvedená jsou pravdivá, ostře kontrastují s obrovskou a detailní pozorností, která se na toto pole upřela na Západě – v anglickém jazyce se to na internetu jen hemží výzkumy, daty, popisy příznaků, terapeutickými radami aj. (Jen za posledních 5 nebo 6 týdnů se tématu věnovaly jednou Timesy a Financial Times a 2krát Guardian.) U nás patrně jako první vystoupil s kvalitním textem z řady Respekt[1] (případně opomenutým se omlouvám), který v jednom svém čísle ze začátku srpna učinil z tzv. digitálního detoxu ústřední téma. Tato sonda je široká a kompaktní, a ačkoliv i v ní některé podstatné informace chybí, rozhodně stojí za přečtení.

Digitální pandemie

Celosvětový počet uživatelů sociálních sítí činí okolo 3 miliard lidí, tedy něco kolem 40 % světové populace (sic). Na základě nejrůznějších průzkumů (mimo jiné OSN) se udává, že závislostí na digitální komunikaci trpí zhruba 200 miliónů lidí.[2] Již samo o sobě je to svou výškou alarmující číslo, které však vynikne o to více, když ho porovnáme se závislostmi „klasickými“, tj. na alkoholu a drogách, kde jde o 160 miliónů, z čehož přibližně stovka přináleží alkoholikům.[3] (Jinde lze najít čísla podstatně nižší, když mimo alkoholickou skupinu má být drogově závislých „jen“ cca 30 milionů.[4]) Dneska se tedy nemůže od chytrých telefonů odlepit zhruba 2,7 % z lidiček, kteří pobíhají po tomto světě. Těžko to nazvat jinak než jako „velkej průšvih“.

Existují ale i jiné statistické úhly pohledy, které problém zpřístupňují obrazněji. Na začátku prázdnin zveřejnila organizace Oxfam výsledky průzkumu, v němž publikovala svá zjištění, že v průměru si Britové zkontrolují svůj telefon každých 12 minut a celkově stráví na sociálních sítích 24 hodin týdně.[5]To jsou 3,5 hodiny denně, měsíčně pak 105 hodin, tzn. 6 dnů v bdělém stavu za měsíc (na spánek jsem vyčlenil 7 hodin). Takto podáno to poskytuje dost děsivý obrázek. Nicméně věc má samozřejmě ten háček, že lidé se k sociálním sítím připojují v pracovní době, když už se tedy na svůj účet musí mrknout po 12 minutách. Takže se sociálním sítím věnují i v práci, což má za následek její nízkou produktivitu. Ta např. v USA předloni úplně stagnovala a loni vzrostla zhruba jen o 1 %.[6]

Z hlediska anomálně vysoké míry sociální sebereflexe se tu nabízí zmínit mentální anorexii, ačkoliv ta mezi závislosti řazena není. V kořenech této známé poruchy příjmu potravy stojí potřeba přizpůsobit vlastní vzhled momentálnímu společenskému ideálu, který, především po ženách, vyžaduje hubenost. Tytam jsou meziválečné mile decentní fotografické akty (pár mi jich doma na zdi visí), kde jsou zachyceny krásné dámy, které by však dnes byly přinejmenším za boubelky. Do tohoto kontextu pak zapadá pro mě šokující informace z průzkumu mezi americkými plastickými chirurgy, že polovinu jejich zákazníků přivádí do jejich ordinací přání, aby vypadali co nejlépe na „selfie“(sic).[7] Aplikace Instagram má v sobě zabudovány tzv. filtry určené k tomu, aby na fotografiích vypadali lidé co nejlépe. A po plastických chirurzích se žádá, aby zvláště na tvářích vytvořili „přirozený filtr“ – např. vysedlé lícní kosti či aplikace botulinu. A opět se tu bavíme zejména o velmi, velmi mladých ženách!

Medicínsko-sociální detox I. – fyziologie a diagnostika

Jediný rozdílem digitální závislosti oproti „klasickým“ návykovým látkám (cigarety, alkohol, měkké a tvrdé drogy) je to, že se látky vzbuzující příjemné pocity nevpravují do těla tělesnou konzumací, ale že jsou vyvolány určitou aktivitou, která stimuluje organismus, aby si takové substance tvořil sám. Dříve se do této souvislosti dával pouze přenašeč nervových vzruchů jménem dopamin, nyní ale vědci hovoří ještě o skupině tzv. přirozených opioidů. Nyní panuje ten názor, že (ve zjednodušeném podání) vlastní libost způsobují opioidy, kdežto dopamin stimuluje chuť něco se dozvědět, přijít věci na kloub, provokuje zájem a iniciativu,[8] tedy motivuje k další činnosti, která produkci opioidů stimuluje.To vede k potřebě dalšího dopaminu. Tím se okruh uzavírá, či lépe vyjádřeno je to vlastně spirála, poněvadž vše probíhá ve zvyšujících se obrátkách, kdy se nároky na přísun podnětů zvyšují.

Ze stručně popsaných fyziologických mechanismů vyplývá, jak profil poruchy nabývá psycho-sociálního charakteru, kdy její ústřední příčinou je strach, že o něco aktuálního přicházím či že u něčeho podstatného budu chybět (tzv. FOMO – Fear of Missing Out). Jinak řečeno je to obava, že minu šanci k tvorbě dopaminu s následnou aktivitou provázenou produkcí „privátních opiátů“. 

Ale jak rozpoznat, že můj vztah k on-line prostoru již nabyl patologických rysů? Paleta příznaků závislosti na sociálních sítích je široká, ale žádnému jejich uživateli by neškodilo určité sebezpytování, zda u sebe neobjeví následující nezdravé projevy: (1) Vaše první a/nebo poslední věc za den je kontrola telefonu, (2) podléháte prokrastinaci (tj. odkládání úkolů) kvůli ztrátě času při prohlížení sociálních interakcí, (3) neustále sledujete vlastní tzv. „lajky“ (pozitivní ohlasy) a „shary“ (sdílení Vašich příspěvků), (4) máte stavy úzkosti a nervozity, když nemáte přístup na síť, (5) plánujete, co dalšího na aplikaci podniknete, (6) používáte digitální svět jako únik před problémy nebo pro sebepotvrzení vlastního významu, (7) dochází k poruchám ve Vašich vztazích, (8) fotíte kdeco, (9) máte problémy ve škole či zaměstnání (10) zažíváte bažení (tzv. craving) po spojení se sítí.[9], [10], [11]

To je v kostce výběr těch nejzávažnější varovných signálů, které byste měli vnímat, abyste potřebě být on-line nepodléhali příliš. Je třeba přitom mít na paměti, že nejdůležitější je prevence – podcenit tento již zdánlivě otřepaný fakt se jednoduše nevyplácí; ostatně, jako to je u jiných návykových látek.

Detox od špinavých firemních praktik

V poslední době se stále více ze světa výrobců a provozovatelů digitálních technologií ozývají hlasy tzv. whistleblowerů. Zde čeština nemá ekvivalent (doslova ten, co píská na píšťalku), takže opisně jsou to ti, kteří odněkud vynášejí na světlo nekalé praktiky. Typickými představiteli těch, kteří přinášeli informace z prostředí ekonomických gigantů, byli zaměstnanci tabákových firem. (Ti začasté skončili zruinováni psychicky, profesně i finančně.) Pak přišli Julian Assange s WikiLeaks a solitér Snowden, kteří zveřejnili tajné dokumenty vlády USA. (Dnes jsou z nich již jen zapomenutí štvanci.)

Dnes na píšťalky hvízdají zaměstnanci velkých sociálních sítí. Kritický problém, na který poukazují, jsou – nelze to nazvat jinak – svinské praktiky jejich zaměstnavatelů, kteří zcela záměrně vyvíjejí a zavádějí různé vychytávky, jejichž jediným cílem je připoutat zákazníky k pobytu na aplikacích na co nejdelší dobu. Vše začalo nevinně, když šlo o dobře míněnou snahu produkty uživatelsky zpříjemnit. Příkladem je tlačítko, jehož jedním zmáčknutím dáváte někomu jinému „lajk“.Ovšem když se přišlo na to, že tento a jiné prvky mají adiktivní potenciál, začalo se jejich cíleným výzkumem a vývojem. Tak přišly implementace zvukových a vizuálních upozornění aktivity na účtu, použití příjemných a/nebo přitažlivých barev dobře upoutávajících pozornost aj.[12] Tyto zdánlivé maličkosti mají „skvělé výsledky“ a ještě o nich bude řeč kvůli jejich léčebnému významu.

Medicínsko-sociální detox II. – léčba

Základní principy a metody terapie se nijak neliší od jiných závislostí.[13] Ovšem psycho-sociální charakter této adiktivní poruchy do praktického využití předurčuje ambulantní léčbu s workshopy (tedy kurzy či semináři) a individuální režimová opatření. Ovšem i zde vše začíná oním detoxem, tedy úvodní fází terapie, kdy se obecně řečeno organismus očišťuje od drogy, tedy substance způsobující závislost, nebo v tomto případě se izoluje od podnětů, které poruchové vzorce chování vyvolávají. Mezi jiným je v této fázi důležitým cílem docílit pochopení poruchy a jejích spouštěcích mechanismů.

Zdaleka nelze hovořit o ustálené metodice. Jelikož je to velice mladý adiktologický obor, postupy se u jednotlivých terapeutů liší. Pro ilustraci něco z detoxikační praxe organizace „Replug me“, jak o ní referoval ve zmíněném článku Respekt: „Akce (míněno workshop) probíhá v úplném tichu a zájemce dostane navrch protihluková sluchátka, která ho úplně odstřihnou od zbylých vjemů. Každý má za úkol jednu jednoduchou aktivitu, jako je například hrabání se v písku, čárkování na papír, vybarvování; a tu provozuje do doby, než instruktor ohlásí konec. Tenhle proces probíhá v rozmezí několika hodin a hlavním cílem je zažít, jak se mysl chová a jak se člověk cítí, když ho vůbec nic neruší.[14]

Avšak na rozdíl od např. alkoholika, který se v zásadě již nesmí v životě dotknout pití, aby nedošlo k totální recidivě (míněno jako by žádná léčba a jakkoliv dlouhá abstinence předtím nebyla), tento typ závislých se může do on-line světa navrátit nebo jej ani neopouštět, leč musí se chovat velmi opatrně a disciplinovaně, musí dodržovat pevný režim s řadou zásad, aby nedošlo k návratu závislosti. Zcela zásadní je stanovení denního času na síti, např. 2krát 30 minut denně spolu s nastavením sledování stráveného času na síti či automatické odpojení po překročení stanoveného limitu.  A ještě jednou z Respektu: „Jako první lidé z telefonů většinou mažou aplikace sociálních sítí a na tyto kanály se pak dostávají už jen přes internetový prohlížeč. Velmi oblíbeným pomocníkem je i zrušení automatického přihlašování, vypnutí veškerých notifikací, zbarvení plochy do šedivé barvy (místo původních přitažlivě barevných ikonek)…“ [15]

Samozřejmě absolutně nezbytným předpokladem případného léčebného zásahu je reflexe toho, že daný problém vůbec mám. Ale úplně nejlepší je se do závislosti vůbec nedostat, čili, jak již bylo jednou zdůrazněno, jednat preventivně. Proto je záhodno hlídat si příznaky přílišné aktivity na sítích či on-line obecně. Nebudete pak muset hodinu dřepět v písku…

Vylévání rybníku sítem

 Z toho, co jsem se o problematice dozvěděl, není šance masivní rozsah a rozvoj pobytu ve virtuální realitě nějak zásadně omezit. Onen v miliardách uváděný počet lidí, kteří se domnívají, že kdo není na síti, jako by nebyl, bude vzrůstat; asi ani ne v přílišné nadsázce řečeno každé odpojení stovky lidí nahradí připojení jedné desítky tisíc jiných. Ale nechci alespoň na závěr znít jako fosilie, která by ideál viděla v návratu krásných dopisních papírů a úhledných rukopisů. Digitální svět včetně sociálních sítí přinesl i pozitivní revoluční změny.

Ale bylo by fajn, aby ubývalo, nebo alespoň nepřibývalo těch, co se roztřesou jak ratlíci, když se dostanou někam mimo signál.

12 10 2018 obr2

 

Autor nechce bý jmenován. Možný název díla: Ikony nové české víry v plné kráse. Zdroj: Fotka prošla kulturními stránkami našich nejčtenějších listů, než její špatná kopie skončila u nás.


[1] Andrea Procházková. 2018. Digitální detox. 9. 8. 2108, Respekt: přístupno na https://www.respekt.cz/tydenik/2018/32/digitalni-detox

[2] Mediakix team. 2018 The 8 Social Media Addiction Statistics Everyone Needs To See, Mediakix 2. 8. 2018: přístupno na http://mediakix.com/2018/04/social-media-addiction-statistics/#gs.q2o0L04

[3] Hannah Ritchie and Max Roser. 2018. Substance Use, Our World in data, duben 2018: přístupno na https://ourworldindata.org/substance-use

[4] Timothy Jones. 2016. UN warns of global increase in drug addiction in new report, 23. 6. 2016, DW: přístupno na https://www.dw.com/en/un-warns-of-global-increase-in-drug-addiction-in-new-report/a-19349862

[5] TASR. 2018, Produktivita práce v USA vo 4. kvartáli stagnovala, teraz.sk, 9. 8. 2018: přístupno na http://www.teraz.sk/ekonomika/produktivita-prace-v-usa-vo-4-kvartal/312476-clanok.html

[6] Ibid.

[7] Mia de Graaf. 2017. How SELFIES are driving plastic surgery boom among Millennials seeking a 'natural filter', Daily Mail, 15. 2. 2017: přístupno na http://www.dailymail.co.uk/health/article-4228914/How-Instagram-selfies-driving-plastic-surgery-boom.html

[8] Susan Weinschenk Ph.D. 2012 Why We're All Addicted to Texts, Twitter and Google, Psychology Today, 11.9. 2012: přístupno na https://www.psychologytoday.com/intl/blog/brain-wise/201209/why-were-all-addicted-texts-twitter-and-google

[9] Ibid.

[10] Dr. Kimberley S. Young. 2016, Social Media Addiction: Assessment and Treatment, Psychiatry on line Italia, 28. 2. 2016: přístupno na http://www.psychiatryonline.it/node/6078

[11] Hilary Anderssson. 2018. Social media apps are 'deliberately' addictive to users, BBC Panorama, 4. 7. 2018: přístupno na https://www.bbc.com/news/technology-44640959

[12] Ibid.

[13] Dr. Kimberley S. Young. 2016, Social Media Addiction: Assessment and Treatment, Psychiatry on line Italia, 28. 2. 2016: přístupno na http://www.psychiatryonline.it/node/6078

[14] Andrea Procházková. 2018. Digitální detox. 9. 8. 2108, Respekt: přístupno na https://www.respekt.cz/tydenik/2018/32/digitalni-detox

[15] Ibid.

TPL_ESW_EASYPEASY_ADDITIONAL_INFORMATION

Glosy

Podporují nás:

                                                     30 05 2018 KJ                 30 05 2018 Uprazeno             

Partneři:

logo pozadi cervena udalostiart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big   cze-logo    Peroutak logo1