TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT
hnusne-i-krasne-veci-zpameti
Karel Haloun: Marná práce. Brkola 2017.

Hnusné i krásné věci zpaměti

Marná práce Karla Halouna – román v 5 oddílech – začíná i končí funusem. V ošoupaném manšestrovém saku barvy bláta pohřbívá zkraje osmdesátých let vlasatý autor a vypravěč 3 oddílů knihy milovaného dědu Františka. Soudruh František Fleissig byl až do svojí smrti přesvědčeným komunistou.

Haloun nepíše autobiografii jako vážený pan docent, ale jako „kluk ušatá“ základoškolského věku, který se svým svérázným dědou chodí na procházky a moudra do hospody. Z jiného pohledu a podobně laskavě (!) pana Fleissiga ve 2. oddíle líčí Vojtěch Čech v dopisech Olze, svojí manželce. Pan Fleissig (fleissig je německy pilný) byl totiž za svoje zásluhy spravedlivě potrestán a komunisty vržen do jedné maringotky a ke stejné podřadné práci s filosofem a „nepřítelem lidu“ PhDr. Čechem. Jenže z Čecha se stane dědův „nejmilejší třídní nepřítel“, přezdívá ho uctivě Doktor.

Ke slovu se v Halounově prvotině dostává v celém 3. oddíle informátor – spolupracovník státní bezpečnosti, krycím jménem Juan. Don Juan je nasazen na manželku Vojtěcha Čecha – svést a zneužít proti manželovi. Povede se až do krajnosti. Čtení o hnusné době a hnusných věcech. Zato pak se pobavíte vzpomínkami malého Káji na uzené procházky. Toho samého (?) světa se v „soukromé“ korespondenci chápe i filosof Čech.

Čech v jednom z dopisů svojí ženě píše: „Někdy člověku poskytne nesmyslná slátanina paradoxně daleko víc impulsů než dokonalé dílo.“

Práce Karla Halouna vůbec marná nebyla – není ani nesmyslná ani slátanina, tedy pokud a do jaké míry nevypadají jako nesmyslné slátaniny naše vlastní vzpomínky na naše životy. Pánové Čech, Haloun, Fleissig, každý po svém odmítají „hrát hru“ s režimem a jeho lidmi kolem sebe podobně jako třeba Mersault v Camusově, také románové prvotině, Cizinec. Na funuse se existenciálním otázkám nevyhneme, to ovšem neznamená, že bychom se přitom nemohli „mírně usmívat“.

P. B.

 

UKÁZKA 1/8. oddíl DOPISY OLZE

Nejdražší Olgo!

Dnes jsme s Františkem vedli poprvé „osobní“ dialog, pokud nepočítám jeho vyprávění na pokračování, které nijak nekomentuji, a většinou ani nedávám nijak najevo, jaké postoje k daným tématům zaujímám já. Mám na mysli skutečný rozhovor na „společenské téma“. Když jsem se totiž probudil, seděl už František u stolu, maringotkou voněl čaj s rumem a tvrdý „trvanlivý“ salám — takzvaná imitace. Ten název je mi k smíchu, i když mě lehce dojímá svou přitroublou upřímností. Co má vlastně „imitovat“? Trvanlivost? To těžko, nejspíš tedy nějaký dobrý salám uherského typu. Má tedy naznačit, že se snaží být tak dobrý jako originál, ale zároveň předem odrazit všechny případné výhrady vůči jeho kvalitě. Copak byste, holenkové, chtěli, vždyť je to jenom imitace! Je to velmi výstižné v mnoha dalších ohledech, zvlášť teď — osm let po uchopení moci vším pracujícím lidem, v čele s jeho pokrokovým předvojem, dělnickou třídou ale nějak nemám náladu ani chuť to rozvádět.

František má na stolku rozložené noviny — Rudé právo a Lidovou demokracii, které ve stísněných poměrech maringotky působí jako obří plakáty. „Dobré jitro,“ pozdravil mě a pokračoval: „já jsem už nemohl zvědavostí dospat. Tak jsem si přivstal a skočil do vsi na poštu pro noviny. To byste nevěřil — píšou toho o tom Maďarsku daleko víc, než jsem čekal. Asi chtějí v lidech vzbudit strach a to má taky svoji logiku. Protože ty kontrarevoluční nálady se šířej jako štěnice a svrab. Třeba u nás, ve třiapadesátým, když lidi nepochopili nutnost měny, ani proč ji bylo nutný do poslední chvíle tajit. A nejhorší to bylo v Plzni, kde by se dalo čekat pochopení soudruhů ze Škodovky… Nedávno v Endéer a teď to Maďarsko. Pro veřejnej obraz Sovětů, jakožto pevný hráze proti světovýmu imperialismu a válce, by sice bylo lepší, kdyby se o tom nepsalo do takovejch detailů, ale ze strategie rozhlasu a tisku je patrný, že kontrarevoluce už zvedala hlavu příliš. Takže je potřeba vzbudit strach, to je taky dobrý. Jako při procesech…“

„A vy si, Františku, opravdu myslíte, že si všichni přejí žít v tom, co vy považujete za spravedlivější uspořádání světa?“ zeptal jsem se ho poněkud podrážděně. „Podívejte se, Vojtěchu,“ řekl František a na delší dobu se odmlčel, jako by hledal tu nejpřesnější formulaci, ten příměr, na nějž bude každá odpověď krátká. „My jsme tady sice oba za trest, ale přesto si můžeme jenom těžko rozumět, protože jsme každej vyrůstali v jinejch poměrech a každej máme jinou zkušenost. Vy jste se narodil do blahobytu a bezstarostnýho dětství v dobře zabezpečený intelektuálský rodině. Mě, parchanta, moje matka, kterou znám dodneška jenom z jedný fotky, odložila u starší neprovdaný sestry a zmizela ve službě někde v Německu. Zatímco vy jste si hrál v námořnickým oblečku s vláčky a četl si Malýho lorda, já se musel snažit ubránit klukům u nás na vsi, který chtěli parchantovi nabít, protože tak se to dělá. Parchant přece zasluhuje dostat přes držku. A víte proč? Protože je parchant! To vám nevyčítám,“ dodal, „a není v tom ani žádná třídní nenávist, jak ti hloupí novináři pořád píšou. Je v tom něco mnohem normálnějšího - docela obyčejný třídní nepochopení. A je to pochopitelný: Proč vy byste měl rozumět tomu, že se někdo chce mít líp na váš úkor? a na druhou stranu - proč třeba ode mě čekat, že se nebudu chtít mít líp, než slibuje situace, do který jsem se narodil? a ještě ke všemu stojím na straně většiny, kdežto vy reprezentujete privilegovanou menšinu… ale neberte to prosím vás osobně, Vojtěchu. Jak jsem říkal, jsme tu oba za trest, i když já jsem v určitý výhodě, protože já vím, proč tu jste vy. A svůj místní pobyt si můžu třeba taky vysvětlit tak, že mě tady strana potřebuje. Ale proč jsem tu já, se dozvíte, jenom když vám to řeknu. Což pomalu dělám, protože já nesnáším neprávem poskytovaný výhody a nerovný podmínky k tomu, aby si člověk mohl vytvořit názor. A dělám to na pokračování, abych vám nesebral ani radost z postupnýho odhalování příběhu mýho života, ani témata pro dopisy vaší ženě. Nebo jí o našem místním životě a táčkách nepíšete a věnujete se v dopisech výhradně tématům filosofické povahy?“ zakončil relativně dlouhý monolog a s pobaveným úsměvem mi dlouze hleděl do tváře, v níž se zřejmě neovladatelně střídala celá škála výrazů. „Pokud byste mě chtěl začít podezírat, že jsem s obsahem vašich dopisů seznámenej ‚úřední cestou‘, měl byste mi právě teď uvěřit, že nejsem. Mluví ze mě zkušenost, taky jsem často bejval daleko od rodiny. Dáte si do čaje trochu rumu?“

Musím přiznat, že jsem byl Františkovým monologem zaskočen, avšak ne tolik, abych nestačil odpovědět na několik z jeho řečnických otázek. Ale o tom Ti napíši až příště. Je hluboká noc, oknem maringotky (máme ho od včerejška čerstvě umyté) je vidět množství hvězd v povzbudivě přirozených barvách a nechci už zbytečně dlouho svítit. František sice spí, ale už jsem si stačil všimnout, že spánek má velice lehký. Zatím spí tváří ke stěně maringotky, ale pokud by se obrátil, světlo, ač je velmi tlumené, by ho jistě probudilo. Měj se krásně, miluji Tě.

Vojtěch

 

UKÁZKA 2/39 oddíl DON JUAN

Informátor spolupracovník (dále jen IS) JUAN 11

ZÁZNAM ZE SCHŮZKY

Dne XX. XX. 1957 byla uskutečněna schůzka IS Juana s řídícím orgánem mjr. Novákem v prostorách vinárny U Ježíška v době 20.00—22.30 hod.

Cíl schůzky

Cílem schůzky bylo vytěžení IS Juana po pobytu ve Vysokých Tatrách ve společnosti zájmové osoby (dále jen ZO) Olgy Čechové-Mäggerové, jeho spolupracovníků a agenta-držitele konspiračního bytu.

Průběh a výsledky schůzky

Na dnešní schůzce mě IS informoval o průběhu podnikového výletu do Vysokých Tater, uspořádaného z iniciativy našeho úřadu. Hodnotí ho jako velmi užitečný, neboť podle všech předpokladů pomohl vyvolat v ZO jak romantické napětí, tak značnou uvolněnost, kterou nebyly s to narušit ani silné výčitky svědomí pociťované vůči manželovi. Vycházky do překrásné přírody, ale zejména několik nocí strávených s IS ve společném hotelovém pokoji v ní naplno rozezněly „zasutou romantickou strunu“ (citován IS), díky níž se nyní cítí být do něj osudově zamilována.

Z této, pro vyšetřování jistě velmi příznivé skutečnosti pramení také nabídka ZO poskytnout IS ke čtení dopisy, které jí od začátku svého pobytu na odloučeném pracovišti národního podniku Zemní vrty adresoval její manžel, jakož i všechny následující, jež jí budou doručeny. ZO svoji ochotu porušovat listovní tajemství zdůvodnila tím, že před milovanou osobou (míněn IS) nechce mít žádné tajnosti.

Dále uvedla, že má od manžela svolení korespondenci poskytovat spisovateli J. Š., který by údajně mohl najít v příběhu Františka Fleissiga (nynější nadřízený nepřátelské osoby PhDr. Vojtěcha Čecha (dále jen NO), jenž je od prvního dopisu klíčovou postavou jeho korespondence) dobrou literární látku. ZO proto považuje manželovo svolení předávat soukromou korespondenci ke čtení třetí osobě za dobrý důvod k jejímu úplnému „odtajnění“. IS to přede mnou označil za z její strany sice nehorázné (Jak ta ženská vůbec přemýšlí, soudruhu majore?, položil mi několikrát znechuceně stejnou řečnickou otázku), ale pro nás praktické. Protože nabídka ho zbavila nutnosti zmíněnou korespondenci tajně vyhledávat a pořizovat v chvatu a potají její kopie. Všechny dopisy, předcházející zápis z této schůzky, jsou součástí přílohy a následující budou nadále přikládány k aktuálním zprávám, tak aby je později nebylo nutno pracně přiřazovat k souvisejícím textům.

Vyhodnocení výsledků schůzky

Konstatuji, že návštěva Vysokých Tater splnila, pokud dokonce nepředčila, moje očekávání. Za velmi důležitou informaci považuji ve shodě s IS reakci NO Čecha, který byl po příjezdu do Prahy velmi nemile zaskočen jak nepřítomností své ženy, tak formou, jakou mu dala (nebo, jak se ukázalo, vlastně nedala) svůj nečekaný odjezd na vědomí. Jeho podezíravost se začíná stupňovat a žárlivost se mu daří čím dál obtížněji skrývat pod maskou rozšafného a zkušeného muže.

V souvislosti s tím jsem IS Juanovi doporučil nabádat ZO opatrným způsobem k tajení jeho přístupu k listovním zásilkám, tak aby o něm NO neměla co nejdelší dobu povědomost a nemohla této skutečnosti přizpůsobovat obsah svých písemností.

Spojení

Spojení vzejde opětovně z iniciativy IS. Bude se konat mimo budovu úřadu, přičemž místo srazu vytipuje IS Juan a oznámí ho v dostatečném předstihu řídícímu orgánu (dále jen ŘO), který bude kromě IS jediným účastníkem schůzky a sám dodatečně pořídí zápis o jeho vytěžení. Schůzku vedl a zapsal: mjr. Novák

UKÁZKA 3/54 oddíl DĚDA FLEISSIG

Infarkt a Čimboráso

Teď je to ale všechno jinak, protože děda měl loni infarkt! A to je vážná nemoc, žádná sranda, na tom se shodli U Vlků i U Kučerů všichni. Proto si teď děda taky krájí cigarety žiletkou na tři malý, aby míň kouřil, tak je to vážná nemoc. Děda měl velký štěstí, protože to s ním seklo, když byl v maringotce sám, ale jeho parťák, kterýmu říká Doktor, ale asi z legrace, no řekněte, co by asi dělal doktor v maringotce u zeměvrtnejch, přijel do práce dřív, protože se doma nějak nepohod s megerou. Co je megera, zatím nevím, ale je mi to fuk, hlavně že kvůli ní ten pan Doktor přijel a dědu zachránil. To jsi měl teda z prdele kliku, ty chlape jeden špatná, povídal pan Brož, a vůbec, nevadí ti, že za svůj život vděčíš třídnímu nepříteli? Děda se na něj kouknul, ale jinak než se děda většinou dívá, a povídá potichu: Nemluv před tím klukem jako dlaždič, Rudlo. Ale co byste měli vědět hlavně, děda je teď v invalidním důchodu a to znamená, že je doma každej den! Teda kromě těch dnů, co chodí do špitálu na kontrolu. a to znamená, že na jedno teď chodíme skoro každej den. Babička říká, že ten infarkt jí byl čert dlužnej a že kdyby ty doktoři věděli, jak si bude jejich práce vážit, tak by asi sotva měli chuť pracovat tak efektivně. A to vůbec nemluvím o panu Doktorovi, protože ten by se na tebe rovnou vyprdnul, a já bych mu to vůbec nemohla mít za zlý, říká zbytečně hlasitě babička. Chudák Kája bude z těch tvejch procházek úplně uzenej. Zaplať pánbůh, říká babička, že za devět dnů už je po prázdninách, a sepne ruce, jako kdyby najednou zapomněla, že pánbůh není, až se Maruš dozví, kde kluk trávil celý prázdniny, v životě už ho k nám nepustí, a za to budeš moct ty, protože máš rozumu míň než to dítě. To ale babička nemá pravdu, protože děda má rozumu na rozdávání, i když se ho o to prej nikdo neprosí. To říkala paní Bláhová v Bratrství, zrovna když jsem přišel pro droždí a mlíko do bandasky, ale do tý modrý, menší. Já si to myslím taky, ale že by se nikdo neprosil, to bych se divil. Vemte si třeba jenom tu knihu, kterou si děda udělal, aby se mu líp luštily křížovky. Vo tu by se ho náhodou prosil skoro každej!

Děda v práci používal takový tlustý sešity, v tvrdejch zelenejch deskách, a do toho s panem Doktorem zapisovali všechno, co v práci udělali. No a úplně stejnej si děda koupil v Narpě u kostela, protože je to moc šikovnej sešit, má hodně listů, takže bude tak akorát, říkal děda. Dřív když luštil křížovky, tak si někdy nemohl za živýho boha vzpomenout, jak se nějaká věc řekne jinak nebo co je co, a to jste hned v čudu, když to nevíte, a přitom chcete luštit. Od tý doby, co si děda pořídil ten sešit, tak je všechno jinak, protože si tam podle abecedy zapisuje ty slova, co nezná, a na druhou půlku stránky, jak se řeknou jinak nebo co znamenají, a na každý písmeno abecedy tam má vynecháno spoustu stránek. Já vám dám takovej příklad, abyste tomu rozuměli, protože tohle se fakt těžko vysvětluje. Tak třeba pod Č děda napíše Čimboráso a vedle toho sopka v Ekvádoru. Potom přelistuje až na stránky pro písmeno S a napíše sopka v Ekvádoru — Čimboráso. A má to, můžou se ho v křížovce ptát, z jaký strany budou chtít, a on to stejně bude vědět. Děda taky říká, že co si jednou člověk zapíše, tak si potom daleko líp pamatuje, a ani si to už nemusí znovu číst. On si tam zapisuje věci, na který v křížovkách přijde nebo který si přečte v novinách. Některý taky zapisuje z rádia a já se divím, jak může vědět, že se mu budou hodit, ale on to nějak pozná. Nejlepší jsou pro jeho účely, jak říká, vědomostní pořady v rozhlase, to je přímo zlatej důl a paklíč, před kterým neobstojí ani ty nejtěžší křížovky. Tak to alespoň děda říká a je fakt, že jsem ho nikdy neviděl, že by nějakou nevyluštil. Sešit už je tak plnej, že si bude muset pořídit co nevidět další. Já v něm hodně čtu a dovídám se tam věci, který jiný kluci nevěděj. Například že Alan je Sarmat, ale tohle není dobrej příklad, protože nevím, co je Alan ani Sarmat. Ale vím spoustu jinejch věcí, který vám nebudu vyjmenovávat a který určitě jiný děti nevědí, protože paní učitelka říkala našim na třídní schůzce, že mám nedětskej slovník. Naši se o tom bavili, když si mysleli, že už spím. Táta se rozčiloval a říkal, že paní učitelka je kráva a co je tohle za informace, co tím ta ženská vůbec myslí a jestli to má bejt pochvala, nebo důtka. Mě to ale potěšilo, protože U Vlků v hospodě jsem ze štamgastů jediný dítě, a jistě uznáte, že se mi tam nedětskej slovník může hodit víc než dětskej.

Více: https://www.kosmas.cz/nakladatelstvi/6591/brkola/

TPL_ESW_EASYPEASY_ADDITIONAL_INFORMATION

Glosy

  • Trpíte taky idiosynkrazií?

    Jiří Stránský

    Všechny vás zdravím v příjemně ochlazeném podvečeru. Před chvílí jsem vypnul televizor, což v poslední době dělám čím dál častěji: nejsem už ochoten přistoupit na řeči žen a mužů, na nichž poznám ještě...

  • Hanět člověka, počátek vraždy

    Radio Vaticana

    Papež František při ranní mši v kapli Domu sv. Marty komentoval evangelium (Mt 5,20-26), kde stojí: »Dohodni se rychle se svým protivníkem, dokud jsi s ním na cestě, aby tě tvůj protivník...

  • Proč To komentovat?

    Pavlína Havlová

    Vydavatel Přítomnosti M. J. Stránský se ke spálení červených trenýrek na Hradě sice vyslovil poněkud expresivně, jeho glosa však plně koresponduje s úvahou, kterou jemnější formou vyjádřil na svém...

  • Ten blbec četl moji glosu v Přítomnosti

    Martin Jan Stránský

    Ten blbec na Hradě četl moji glosu v Přítomnosti!! (viz odkaz níže) Nejen to, dokonce se rozhodl pro mimořádné gesto. Nemohl jsem tomu uvěřit, tak jsem musel zhlédnout video z této události...

  • Mají se Nové pořádky čeho bát?

    Bohumil Doležal

    Volební průzkum agentury Kantar TNS z 10. června t.r. (Volební model pro volby do Poslanecké sněmovny) se na první pohled nijak nápadně neliší od toho, co dosud přinesly jiné agentury. Výrazně (s...

  • Národ idiotů?

    Martin Jan Stránský

    Na nedávném sjezdu na Žofíně se Miloš Zeman opět vyřádil v rámci kauzy Peroutkova článku „Hitler je gentleman.“  Jeho výlet do zaplevelené zahrady vlastní děravé paměti pokračoval přes vlastní...

  • Malá, blbá, ale naše

    Petr Schwarz

    Ostře sledovaný bude – i kvůli kauze Čapí hnízdo – post ministra spravedlnosti, na který podle svých slov Babiš zvažuje dva kandidáty. Podle zákulisních hlasů má být jedním z těchto kandidátů do...

  • V šílícím světě

    Ladislav Heryán

    Celou republikou nedávno cloumala kauza nechvalně proslaveného divadelního představení, ve kterém údajně „Ježíš znásilní muslimku“. Jak potom řekne Tomáš Halík, vlastně to nakonec ani nebyla...

Podporují nás:

                                                      30 05 2018 KJ                 30 05 2018 Uprazeno

Partneři:

logo pozadi cervena udalostiart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big