O svaté Kristýně

Tento týden se v Evropě, po světě i u nás připomínají dobrodružství přátel božích a legendy o nich. Připomínaly se po staletí, abychom věděli podle koho se jmenujeme, znali ke komu volat o pomoc a rozuměli o čem vyprávějí namalované příběhy v kostelích a knihách.
Nejproslulejší sbírka legend pochází od Jakuba de Voragine (XIII.st.), z latiny byla přeložena jen část, tak tu nabízíme, co chybí.

Kristýna (Christina) znamená pomazaná – měla totiž balzám libé vůně ve svém jednání a olej zbožnosti v mysli a požehnání v ústech.
Svatá Kristýna pocházela z velmi vznešené rodiny z Tyru v Itálii. Otec ji usadil se dvanácti společnicemi do věže se stříbrnými a zlatými modlami bohů. Jelikož byla převelice krásná, mnozí nápadníci se ucházeli o její ruku. Avšak její rodiče ji nechtěli provdat za nikoho, aby se mohla věnovat uctívání bohů. Ona však byvši poučena Duchem Svatým hnusila si přinášení obětí modlám a schovávala v okně kadidlo, které jim mělo být obětováno. Její společnice přišli za otcem a řekli: „Tvá dcera a naše paní pohrdá oběťmi pro naše bohy, ale tvrdí, že je křesťankou. Otec jí laskavě přesvědčoval k úctě k bohům, avšak ona mu řekla: „Nenazývej mne dcerou svou, nýbrž toho, jemuž náleží oběť chvály. Já totiž nepřináším oběti smrtelným bohům, ale Bohu nebes.“
  Na to otec: „Dcero má, neobětuj pouze jednomu bohu, aby se na tebe ostatní nerozhněvali.“
  Ona odpověděla: „Ačkoli neznáš pravdu, dobře jsi mluvil. Obětuji totiž Otci, Synu a Duchu Svatému“
  „Když se tedy klaníš třem bohům, proč se neklaníš i ostatním?“
  „Ti tři jsou jedním božstvím.“
Potom Kristýna rozbila modly otcových bohů a stříbro i zlato rozdala chudým. Otec se vrátil poklonit se modlám bohů,  nenalezl je, ale od služebnic uslyšel, co s nimi Kristýna udělala. Rozkázal ve hněvu, aby Kristýnu vysvlékli a dvanáct mužů aby ji tlouklo dokud se sami neunaví. Tehdy pravila Kristýna otci: „Jsi bez cti a bez studu, Bohu odporný; ti, kteří mne bijí, jsou již unaveni; žádej pro ně sílu u svých bohů, můžeš-li.“ Tehdy ji rozkázal spoutanou uvrhnout do žaláře. Když o tom uslyšela její matka, roztrhla svá roucha a odebrala se k vězení a padla své dceři k nohám řkouc: „Dcero má, Kristýno, světlo mých očí, smiluj se nade mnou!“ Ona jí odpověděla: „jak mne můžeš nazývat svou dcerou, nevíš, že nosím jméno svého Boha?“ Nemohouc ji k ničemu přesvědčit vrátila se matka ke svému muži a oznámila mu, co jí Kristýna odpověděla. Tehdy ji otec přikázal přivést před svůj soud.
  Řekl jí: „Obětuj bohům, sic budeš trpět mnohá mučení a nebudeš napříště zvána mou dcerou.“
  Ona na to: „Prokázal jsi mi velikou milost, neboť mne již nenazýváš dcerou ďáblovou. Co se rodí z ďábla je démonické a ty sám patříš k Satanovi.“
  Tehdy rozkázal, aby jí tělo drásali háky a aby její něžné údy roztrhali. Kristýna pak vzavši ze svého masa vmetla je do tváře otci se slovy: „Vezmi si, tyrane, sněz tělo, jež se z tebe zrodilo“
  On ji nechal položit na kolo, zapálit oheň olejem, ale vyšlehl plamen a zahubil mnoho lidí.(V latinském originále (i ve francouzském překladu) stojí „flamma exsiliens MD viros occidit“ tedy: „plamen vyšlehnuvší 1500 mužů zabil“, kteréžto číslo se zdá být velmi nepravděpodobné a spíše jej lze připsat chybě opisovačů (?)...) Otec to vše připisoval jejímu kouzelnickému umění. Přikázal, aby byla znovu vsazena do vězení a nadcházející noci ať jí přiváží k hrdlu veliký kámen a s ním ať je vržena do moře. Když to bylo provedeno, ihned ji přijali andělé, Kristus k ní sestoupil a v moři pokřtil řka: „Křtím tě v Bohu, mém Otci, v sobě Ježíši Kristu, jeho Synu a v Duchu Svatém.“ A přikázal archandělu Michaelovi, aby ji přivedl na souš.
  Což když uslyšel její otec, bil se v čelo a volal: jakým čarodějnictvím toto konáš, že i na moři děláš svá kouzla?
  Ona na to: „Nešťastný hlupáku, přijala jsem tuto milost od Krista.“
  Tehdy přikázal, aby byla zase dána do žaláře a zítřejšího dne měla být sťata. Té noci však jejího otce Urbana nalezli mrtva. Na jeho místo nastoupil bezbožný soudce jménem Elius. Ten nechal zapálit v železné kolébce pryskyřici, olej a smůlu a tam vhodili Kristýnu. Čtyři muži pak měli kolébkou pohybovat tak, aby byla rychleji strávena. Christina chválila Boha, jenž ji chtěl před nedávnem znovuzrozenou jako děťátko kolébat. Tehdy jí rozhněvaný soudce dal oholit hlavu a nahou vést přes město až k Apollonovu chrámu, kde Kristýna přikázala modle, aby se skácela a ta se pádem rozpadla na prach. Toho se soudce ulekl a strachem zemřel. Po něm nastoupil soudce Julianus. Ten nechal rozpálit pec a Kristýnu hodit dovnitř, kde zůstala pět dní (V původních aktech píše Alphanus místo pěti dní tři hodiny) zpívajíc s anděli a procházejíc se beze škody. Soudce Julianus to připisoval čarodějnému umění. Nechal k ní vhodit dvě kobry, dvě zmije a ještě další dva hady, ale kobry olizují její nohy, zmije nikterak neškodící visí jí u prsou a hadi obtáčejíce se kolem krku olizují pot. Julianus vzkřikne na zaříkávače: „Zdali i ty jsi čaroděj? Rozdráždi hady!“ Když se o to zaříkávač snažil, hadi na něj zaútočili a okamžitě ho zabili. Tehdy Kristýna přikázala hadům, aby odešli na pustá místa a uštknutého zaříkávače vzkřísila. Julianus pak rozkázal, aby byly Christině uříznuty bradavky, z nichž však místo krve vytékalo mléko. Dále jí nechal vyříznout jazyk, avšak Christina kvůli tomu nikterak nepřišla o schopnost mluvit, vzala ze země svůj jazyk a vmetla jej Julianovi do tváře. Zasáhnuvši jeho oko, oslepila jej. Julianus ve hněvu vyslal dvě střely k jejímu srdci a jednu do jejího boku. Těmito střelami zasažená, odevzdala Kristýna svého ducha Bohu kolem léta Páně 287 za císaře Diokleciána. Její tělo spočívá v jednom hradu, který se jmenuje Bolsenum a nachází se mezi městy Civitavecchia a Viterbo. Věž, která stála naproti tomu hradu, se celá zřítila.

Překlad: Immanuel Mariae

Vloženo dne 25. 7. 2012