Voda nebo plyn

Když kapitán Cook navštívil v roce 1774 Velikonoční ostrovy, poznamenal si do deníku, že příroda byla k domorodcům neobvykle krutá: byli „malí, hubení, plaší a ubozí“ a živořili na sopečných pahorcích bez bohaté vegetace a palem, tak běžných na ostatních ostrovech Polynésie.

Uplynula zhruba dvě století a vědce čekalo překvapivé zjištění: z analýzy pylu v sedimentech jezer vyplynulo, že příroda byla k domorodcům naopak štědrá. Palmy kdysi na ostrově běžně rostly, ale domorodci je vykáceli na palivo a stavbu lodí. Se ztrátou palem se z ostrovů ztratila biodiverzita, dešťová voda vzala zbytky úrodné půdy do moře, už nebylo z čeho stavět lodě na lov ryb a kdysi prosperující populace s téměř 30 000 lidmi se v devatenáctém století scvrkla na 111. Dřevo se začalo dědit z otců na syny a výraz pro „dřevo“ nabyl v místním jazyce podobného významu, jako má „zlato“ nebo „diamanty“ v kultuře naší. Upřímně míněnou lichotkou pak mohlo být i sousloví „ty jsi moje dřevo“.

Kdo a jak rozhodl o pokácení poslední palmy se nejspíš nikdy nedozvíme, tento učebnicový příklad vzestupu a pádu civilizace však rezonuje pod horou Říp čím dál tím hlasitěji, protože Česká republika stojí před podobným rozhodnutím, kdy se oním slovem vyjadřujícím cosi vzácného a cenného může snadno stát slovo „voda“. Jako blesk z čistého nebe se v našich luzích a hájích totiž objevily zahraniční jezinky, které nabízejí skleněné korálky za výhradní právo na těžbu plynu z břidlic.

Technologie hydraulického štěpení je malý technologický zázrak. Jedná se téměř o vrchol lidské vynalézavosti a umu, pohybuje se na samotných hranicích lidských možností. Těžaři vrtají do hloubky až několika kilometrů, kde vedou vrt horizontálně a kde jsou schopni směsí vody, písku a chemikálií rozbít skálu, ze které se uvolní plyn. Není to snad ukázka úžasného technologického pokroku?
Špičkovosti technologie odpovídá i emocionální síla marketingové masáže. „Kdo je proti břidlicovým plynům, je vlastizrádce, protože chce způsobit naši závislost na plynu z Ruska,“ hlásá mezi řádky jistý vlivný deník bývalého uhlobarona. „Těžba je, nebo v brzké době bude, naprosto bezpečná a kdo je proti je zpátečník, který nám brání v tom, abychom se stali Norskem střední Evropy.“ „Snížíme emise CO2.“

Fakta o těžbě plynu z břidlic hydraulickým štěpením jsou však neúprosná. Za tu krátkou dobu, co se těží poblíž lidských osídlení, již stihly vzniknout studie, které prokazují kontaminaci vody (studie Duke University 1, EPA 2) a kontaminaci vzduchu (studie Colorado Public School of Health 3). Bylo prokázáno, že tato metoda způsobuje zemětřesení (U. S. Geological Survey 4, studie Cuadrilla resources 5), což je problém hlavně pro vrt samotný, který přes sebelepší opatření prostě proti následkům zemětřesení zajistit nejde. Stačí jeden vrt, i průzkumný, a trocha nestandardních okolností, jako nezjištěný zlom v litosférické desce – viz zemětřesení v létě 2011 v hrabství Lancashire 6 - a může dojít ke kontaminaci podzemních vod v celé pánvi.

O vlivu na životní prostředí by se daly citovat další a další studie, včetně těch, které dokládají, že metan z břidlic prokazatelně zhoršuje změnu klimatu, ale pro naše účely se spokojme se slovy klasika, který praví, že „další stránky studií jsou bohužel ohořelé“.
Obecně však lze říci, že nebezpečí této metody přímo pramení z úspěšnosti, s jakou dokáže rozprášit podloží a vycucat z něho poslední zbytky uhlovodíků. Je tím podobná atomové bombě, která je také velmi pokročilou zbraní, ale při jejím masovém použití už bývá zřídka kdy o co bojovat.

Nebezpečná je i rychlost, s jakou těžaři vyvinuli tlak na úřady a média, jak výborně zdokumentoval Robert F. Kennedy junior na případu investigativních novinářů z NY Times 7. Existují případy, které poukazují na korupci politického procesu. Je proto obdivuhodné, že některé země, jako Francie a Bulharsko, nebo provincie a státy, jako Vermont, Nový Jižní Wales v Austrálii a Québec, vyhlásily buď moratorium, nebo těžbu zákonem úplně zakázaly.

V České republice byla průzkumná území vytyčena na Trutnovsku (včetně Adršpachu, Police nad Metují, Broumova a Náchoda), na Valašsku a Berounsku. Na Trutnovsku se díky včasné reakci starostů, koalice Stop HF 8 a nebývalému občanskému odporu podařilo podat rozklad proti již vydanému povolení Ministerstva životního prostředí na průzkumnou těžbu a povolení zrušit.  Na Valašsku a Berounsku ohrožení stále trvá, i když vše nasvědčuje tomu, že pan ministr Chalupa platnost rozhodnutí rovněž zruší, protože jak sám prohlásil „zrušení na Trutnovsku je pro mne precedentní“. Aby nebylo možné vytyčovat další území, pokusí se prosadit dočasné moratorium. Díky desetitisícům podpisů se také podařilo vyvolat jednání v Senátu a senátoři Pakosta, Oberfalzer a Trpák navrhují zákon na celkový zákaz, stejně jako Koalice STOP HF, která se svým návrhem míří do dolní komory Parlamentu.

Vyhráno tedy zdaleka není. Například ve Francii, která vydala zákaz již před rokem, byly z 81 vydaných povolení zrušeny jen 3. Z těžařů se stali lingvisté a z „hydraulického štěpení“ se stalo „rozbíjení mateční horniny“, či „nekonvenční těžba metanu“. Svět, který jsme si vytvořili, je blízko těžbě břidlicových plynů stejně, jako je člověk závislý na heroinu blízko další dávce, i když pro její pořízení okrade svou vlastní rodinu. Fosilní energie je stále dost, ale bude čím dál tím hůř dostupná. V kauze břidlicových plynů tedy jde jen o to, jak daleko jsme schopni zajít v drancování vlastního příbytku, než obrátíme svou pozornost a úsilí na zdroje udržitelné a obnovitelné.

Tento obrat bude velmi bolestivý, protože fosilní paliva, ve své podstatě zahuštěný a zakonzervovaný svit pravěkého slunce, mají až téměř „pohádkovou“ energetickou hustotu a zatím nic, co známe, se jim ve všech směrech nevyrovná. Celkový globální energetický výkon, tedy doprava, průmysl, služby a domácnosti dohromady, se pohybuje odhadem okolo 15 TeraWattů (výpočty profesora MIT Daniela Nocery), z toho 80% pokrývá ropa, uhlí a zemní plyn. Když bychom pěstovali biomasu na veškeré obdělávatelné půdě na planetě, na které se nepěstuje jídlo, její energetický výkon by byl pouze 5-7 TW. Vodní elektrárny se v současné době podílejí na výkonu zhruba 0,8 TW s technicky dosažitelným maximem 1,6 TW. Výkon větru do deseti metrů nad zemí má teoretické maximum 2 TW, do 100 metrů nad zemí 6 TW.  Jádro? Na vytvoření výkonu například 8 TW by se musel po čtyřicet let každý druhý den spustit jeden blok Temelína. Určitou naději skýtá energie z thoria, kterého je hodně a nemá tak bouřlivou reakci jako uran. A samozřejmě energie sluneční, kde je teoreticky využitelný výkon 800 TW, ale kde stále zůstává zádrhelem otázka skladování.

Bezhlavá honba za energií je přirozený proces. Když kvasinky objeví velké množství energie ve formě cukru, začnou se rozrůstat do té doby, než cukr spotřebují, nebo než zahynou ve svých vlastních výkalech. Rozdíl mezi kvasinkami a člověkem je v tom, že alespoň teoreticky by si člověk mohl být vědom toho, co dělá. Experiment na Velikonočních ostrovech tomu příliš nenasvědčuje, na druhou stranu valná většina ostrovů v Polynésii si rovnováhu s životním prostředím udržet dokázala. Bude zajímavé sledovat, zda se v našich končinách budeme řídit při rozhodování krátkodobým, nebo dlouhodobým myšlením. Každopádně nám jde o život, protože voda je život.

3. 6. 2012