421848 cm čtverečních bez andělů strážných

Dvorak Sec Contemporary - Mikuláš Medek – ČSA Košice 1963-1964
16.5. do 13.6.2012
Otevřeno od pondělí do pátku 10 - 18h

V Praze je poprvé vystaveno panó Mikuláše Medka pro reprezentační prostory ČSA v Košicích. Z realizací Mikuláše Medka pro veřejně přístupné prostory jsou známy především oltářní obraz v Jedovnicích (1963) a křížová cesta pro kostel v Senetářově (1971). Košická realizace (architekti K. Bubeníček, K. Filsak, J. Louda a I.Skála) obsahovala ještě díla Jana Koblasy, Karla Nepraše a jeho ženy Emily Medkové.

Medkovo panó se skládá ze čtrnácti pláten o celkovém rozměru 248 x 1701 cm (jeden díl má rozměr 248x121,7 cm). V interiéru košické ČSA byla plátna slícována k sobě, avšak rozdělena do dvou částí. První se skládala z deseti dílů a druhá ze zbývajících čtyř. Dnes jsou všechny díly jednotlivě orámovány a v Dvorak sec contemporary instalovány s drobnými rozestupy na třech stěnách. Ani v Košicích nebylo  možné přehlédnout panó jedním pohledem a to nejen kvůli rozdělení, ale především díky dvěma nosným sloupům v interiéru kanceláře.

Karel Srp v textu nazvaném Vteřiny bez tíže o obrazech panó píše: “znamenají důležitou a podstatnou součást celého jeho díla... šlo o nosné zakázky, jejichž motiv a podobu si autor sám zvolil, i když jim možná nepřikládal stejnou závažnost.” Karel Srp na jednu stranu vyzdvihuje honorář (považte !50 000! Kč) a na druhou stranu zdůrazňuje skepsi Medka nad vlastním dílem. Medek se něj zřejmě ani nejel do Košic podívat. A jakoby se chtělo dodat, vždyť dílo zůstalo beze jména! To je v tvorbě Medka spíše raritní vyjímka. Medek v jednom ze svých textů napsal: ”Extrémní péči názvu obrazu věnuji proto, že zaměnitelnost smyslu (obrazu) je tak snadná, že jeho název je jako jeho strážný anděl.” V případě ostatních obrazů pro ČSA tomu ale tak není (Průnik prostoru pro Damašek, Křehkost (modrá rotace vesmíru) pro Paříž a Velká Iviška pro New York). 

Cyklus nebyl dosud v Praze vystaven a to ani v rámci velké Medkovi výstavy v roce 2002 v pražském Rudolfinu. Veřejné zakázky pro ČSA tvoří jistý vryp a trhlinu v aureole autora mučedníka, která Medka (oprávněně) provází. Opomíjení Medkových prací pro ČSA tak vypovídá spíše o preferencích Medkových vykladačů než o Medkovi, protože v rámci jeho tvorby tyto práce představují zajímavou interpretační výzvu.

Tyto obrazy přináší největší odklon od figury ke struktuře, Medek v nich dochází na jistou mez co se sdělnosti týče. Chybí zde ono znepokojující napětí mezi názvem díla a dílem samým. Jsme postaveni před mlčenlivou drásavost monumentálních pláten, která připomínají spíše pohledy do hlubin Kosmu k jakési vybuchující supernově, zachycené Hubbleovým teleskopem o tři desítky let později.

V představeném cyklu se dostává Medek na dotek k soudobé abstrakci. Figura mizí, vrypy, škrábance, trhliny objevující se na preparovaných obrazech a následované rastry a kruhovými terči cyklu Náhlé příhody jsou dominantními prvky celého cyklu. Karel Srp zdůrazňuje variování prvků v rámci tohoto cyklu - kotouč/ kruh, čtverec “z nichž se později stala koule a krychle” a které představují dlouhodobě Medkovo nosné téma...

Karel Srp ponechává stranou jednu hypotetickou možnost. Na sloupech před panó byly zavěšeny plastiky Jana Koblasy, údajně tematizující Ikarův pád. Při interpretaci obrazů zmiňuje Medkovu poznámku k červené, která se týká oltářního obrazu pro Jedovnici, červená “je symbolem lidského života s veškerou tmou a žárem.” Pokud Koblasa zpracovává toto téma, Medek o tom s největší pravděpodobností věděl. A nabízí se tak možnost vztáhnout toto téma i na Medkovo panó. Obrovský kotouč rozdělený skoro zcela černými plátny jako Ikarovo oslepení, vlny na desáté části moře zalité sluncem, čtverce labyrint z kterého první vzduchoplavci unikají.

Ve zbylých prostorách galerie je vystaveno dalších dvanáct Medkových prací. Mezi nejznámější patří Nahý v trní (1956) a Hlava projektanta věží I (1968). Tato druhá část výstavy tak velmi dobře ilustruje zvláštnost panó v kontextu Medkova díla.

Na závěr je nutné pochválit kvalitně provedený katalog, v kterém je celé panó reprodukováno.

3. 6. 2012