Kdesi mezi Gulagem a Edenem, v čase vymezeném každodenností ne vždy šťastného lidského údělu a věčností, v jiném časoprostoru než jiné politické strany, komunistická strana byla, je a zřejmě bude: Věrná sama sobě a stále sebe samu zrazující, někdy zapírající vlastní jméno, jindy se k němu hrdě hlásící, všeho se chápající a sama neuchopitelná, umírající a přežívající svou vlastní smrt, nejasná ve svých cílech a zároveň tolikrát děsivě, krvavě jasná v demonstraci prostředků použitých k jejich dosažení. Za tuto zvláštní pozici, jež ji situuje do dějin a současně nad ně, pod ně, mimo ně, za tuto odlišnost, komunistická strana vděčí neméně zvláštním okolnostem svého zrodu a mlhám, jimiž je obalen vlastní záměr jejích spirituálních otců.

publikováno: 15. 10. 2011