Kdy vlastně člověk začne uvažovat jako ekonom? Je to, zdá se, jen tehdy, když má strach. Většinou strach, že nevyjde s penězi. Výjimečně je mu dopřán strach, že nevyužije plně momentální příležitosti k zisku. Občas taky tehdy, když si chce pojistit dnešní standard proti budoucí ztrátě, tedy poklesu. Vždycky nějaký strach. Pokud nemá strach, myslí člověk jinak, neekonomicky v dnešním smyslu tohoto, původně řeckého, slova. Homo oeconomicus je dnes homo anxius – člověk úzkostný, člověk bez minulosti a přítomnosti, ale ve strachu z budoucího. „… lidé začínají mít strach…“ hlásal celá desetiletí den co den dovětek každé zprávy na Nově a teď se to hodí. „Lidé“ chytli strach a ekonomové – profesionálové strachu jim ve svých výkladech jejich strachy vysvětlí