Podceňovat vlastenectví nechci. Už proto, že jsem v životě poznal, jak je to důležitá věc, lépe řečeno jak nepříjemné a bolestné je, když chybí nebo když je zmrzačené či pokroucené (klasický příklad je vlastenectví „československé“, vedlo nakonec k tomu, že Československou, posléze socialistickou, republiku obývalo deset milionů Čechoslováků a pět milionů Slováků).

Minulý týden proběhla v LN anketa o českém vlastenectví. Vlastenectví se poměřuje podle toho, jak hodně a na co všechno jsme hrdí. Nepřipadá mi to úplně v pořádku.

České vlastenectví v lepším slova smyslu se odvíjí od toho, jak ho pojali a co pro ně udělali Havlíček a Masaryk. Člověk se narodí do nějakého národního společenství. Nevybral si ho, spadl do něho. Kdyby si by

publikováno: 4. 10. 2012