Pavel Vošický je až nesnesitelně politický živočich a daleko méně něco jako „umělec“ ve smyslu konvenčním. Nechtěl vystavovat svoje práce, protože nevěří, že by jeho obrazy, jejich sdělení a sentimenty (zejména moderovaný vztek) mohl pochopit někdo jiný. Má pravdu do té míry, že jeho život je tak výjimečný, že se zahrnutím do obecných dějinných schémat vzpírá. Ideologie a jejich režimy, stejně jako státní školská nalejvárna potřebuje „dějiny“ pro všechny a pro nikoho. Takový výklad nemůže nikdy názor samostatného člověka vzít jinak, než jako diverzi. Vošický v diverzi vyrostl a vytrval. Do vězení přišel v začátku 60 let za veřejné projevy„čiré nenávisti k socialistickému zřízení“, kterých se dopouštěl pravděpodobně od dětství. Za totéž jej poslali po umístěnce na Borech i k