Uplynul rok od úmrtí Václava Havla, prvního prezidenta České republiky. Což je příležitost vyrovnat se z jakéhosi odstupu s tím, co pro ČR znamenal a co jeho odchodem ztratila.

Když si odmyslíme všechny oficiality z té či oné strany, zůstanou člověku v paměti ty tisíce lidí, kteří loni do pozdního večera stály v dlouhých frontách od Královského letohrádku až po Vladislavský sál. Nikdo je nenutil, přišli sami a spontánně. Velmi se odlišovali od uřvaných demonstrantů, které čas od času shromažďuje ČMKOS k nenávistným orgiím na Václavák. Taky nepochybně neměli pocit, že v listopadu 1989 vystřídali jedni gauneři jiné, či že všechno proběhlo ve společné režii CIA, KGB a Mossadu. Vedlo je přesvědčení, že zesnulý se snažil stvořit lidštější společenství,

publikováno: 22. 12. 2012