Přečetl jsem si v Přítomnosti s chutí pěkný článek Z. Rykra nazvaný ,,Současná situace malby´´, která se mu jeví náramně neutěšená. (…) Cožpak by teprve říkal, myslil jsem si, kdyby měl takhle z povinnosti referenta probíhat pražskými výstavami? Bývají někdy až tři do týdne. Přiznávám se bez mučení, že mne, mírně řečeno, 90% té produkce nudívá upřímně, ba až smrtelně. Věru že si té pozornosti, která se jí z nesmírné galantnosti vůči umění přináší, vlastně zhola ničím nezaslouží, a že se jen tak pohodlně veze s sebou. Ani se to vypovědět nedá, jak ukrutně může být ubohý lidský tvor znuděn tím, čemu se ze zvyku říká umění. – Mám naříkati, mám se litovati? Zadržme nemužných nářků! Referentské zaměstnání, zrovna tak jako každá nebezpečná

publikováno: 9. 1. 2013