S odporem k Zemanovi se roztrhl pytel. Na druhé straně se zase činí třeba Jakl. Kdo si začal je podružné. Podstatné je, že podobný mustr určil celý průběh druhého kola voleb, přinejmenším. Průběh kola prvního je totiž vysvětitelný tím, že kandidát Fischer sice domněle obsadil pozici „druhého“ a vedl kampaň, jako by se vše mělo rozhodnout už v prvním kole, ale přitom nebyl sám ani v nejmenším s to naplnit úlohu Zemanova protikandidáta. Zvláště proto, že nikdo nepochyboval o tom, že Zeman v prvním kole 50 procent nezíská, takže proti němu zkrátka půjde volit i nadále. Nebyl tak důvod volit proti němu někoho, u koho moc jiných důvodů nepřipadalo v úvahu. Druhé kolo se ale už stalo totální válkou, existenčním bojem proti fantomatickému nástupu jednoho nebo druhého kandidáta.

publikováno: 30. 1. 2013