Počínaje nástupem nového prezidenta ČR žijeme ve změněném světě. Zemanovo vítězství bylo přesvědčivé. Vyhrál v přímé volbě, což znamená faktické (nikoli nominální) posílení prezidentských pravomocí, zvlášť když se tak děje v situaci, kdy další hráči vysoké politiky tomuto trendu nechtějí a ani nejsou schopni společně čelit. Uspěl díky tomu, jak se voličům představil: totiž jako zastánce českých národních zájmů, české demokracie a myšlenky sociální spravedlnosti proti silám reakce, aristokracii, sudetoněmeckým revanšistům a křesťanským církvím (zejména té katolické). Základní dějinný zlom v této ideologii je vítězství spojenců (USA, Velké Británie, SSSR, ad.) nad nacistickým Německem. Dnešní mezinárodní instituce (např. EU) je třeba chápat na těchto základech. Zkrátka, dějiny pro nás neskončily, jak se domníval Francis Fukuyama, až v devadesátých letech, nýbrž