Když před dvěma lety Rada bezpečnosti OSN ve své rezoluci 1973 otevřela cestu k zásahu v Libyi, jednalo se o zlomový historický okamžik. Poprvé zde totiž došlo k vymáhání principu odpovědnosti chránit (Responsibility to Protect, R2P) prostřednictvím použití síly. Tuto zásadu, na půdě OSN poprvé formulovanou v roce 2005, je možno považovat za nejvýznamnější vznikající normu mezinárodního práva. Jejím obsahem je, zjednodušeně řečeno, povinnost států chránit vlastní obyvatele před nejzávažnějšími zločiny. Za předpokladu, že toho stát není schopen (nebo tyto zločiny dokonce sám páchá), přebírá odpovědnost za osud těchto osob celé mezinárodní společenství. Jednou ze snah autorů R2P bylo posílit morální rozměr diskusí na téma sankcionování totalitních a k vlastním obyvatelům nepřátelských režimů, a upozadit tak jejich výrazně politický charakter.