Posledních několik let slýchávám stále častěji z médií, od přátel i od mého zaměstnavatele o existenčních problémech. Může za ně prý globální finanční krize, ze které zatím neumíme najít cestu ven. Představa nižšího výdělku, zvyšujících se poplatků a propuštění z práce na mne působí dost neblaze, takže se v zaměstnání chovám tak, abych o ně v žádném případě nepřišla. Na konci pracovní doby pociťuji efemérní radost z toho, že jsem zdárně přečkala další den (na rozdíl od kolegů, kteří byli odejiti) a termín finanční krize podvědomě chápu jako existenční ohrožení. Dlouho jsem si neuvědomovala, že pro starosti s finanční krizí přehlížím úplně jiný problém, jenž se mě dotýká neméně osobně: výsledky mé práce mi v zajetí byrokratického prostředí, kde pracuji