Nedávné veřejné pozdvižení kolem kauzy Ivy Špírkové, české učitelky v mateřské školce v Lišově na Českobudějovicku, která po přestoupení na islám počala nosit hidžáb, přináší hlubší implikace, než jen podle mne do velké míry nesmyslnou debatu, či spíše vzájemné překřikování, na téma, zda je islám hodné či zlé náboženství. Strach z nezastání První věcí, co mne na celé kauze udeřila do očí, byla snaha starosty Lišova nechat si poradit, co má s muslimkou ve škole dělat, od občanů. Obraz bezradného komunálního politika, který v konfrontaci se situací, která jej přesahuje, žádá o radu (či snad verdikt?) své občany, budí přinejmenším rozpaky. Copak mají v tomto případě občané právo něco rozhodnout? A co vlastně, když se z pohledu zákona ani nic