Fotografie se někdy sbližuje s malířstvím, jindy naopak; někdy aranžuje, jindy nikoli; chce být dokumentem, a současně chce znepokojovat náznaky. To nejsou krajnosti, nýbrž sama podstata fotografie, která je dvojí: je ikonická, to jest podobá se tomu, co zachycuje, a je indexikální, protože jako natažený prst ukazuje k tomu, co zde již není. Obojí se však nepopírá, nýbrž doplňuje – a proto je možné spatřit mezi obojím vztah symetrie.

Dvojobraz je jeden, i když je mezi dvěma obrazy třetí a dohromady tvoří triptych. Hledáme, čím se tyto obrazy odlišují, a musíme si přiznat, že jsme na špatné cestě, protože to, co máme před očima, je obraz jediný. Anebo se pokoušíme dešifrovat zvláštní kompozici a zjišťujeme, že téma a kompozici nemůžeme od sebe oddělovat. Anebo se

publikováno: 11. 6. 2013