Mezi pokřiky, které se nyní rozléhají nad touto nešťastnou zemí, nechybí ovšem: pryč s humanitou! Volá se to tak silně, jak je kdo právě při hlase. V podstatě rovná se toto heslo šípu, jež má protknouti památku jistých mužů. Někteří soudí, že se má přestat s falešnou humanitou. (…) Ani se nikdo ještě neodvážil z toho volání vyvodit logické důsledky a říci: teď, když je třeba s humanitou přestat, všichni jsou oprávněni počínat si nehumánně, tj. nelidsky a krutě. (…) Počínali bychom si jako snílkové, kdybychom k tomuto druhu dravých lidí přistupovali s úvahami, majícími nějaký vztah k duchu. Jsou však nepochybně i zcela řádní a rozumní lidé, kteří se obávají, abychom pro nějakou špatně pochopenou humanitu nezapomněli na národní