Výstava obrazů „, které nás do sebe vtáhnou se stejnou rychlostí, jak predátor požírá svou kořist“. Richard Konvička v Topičově salonu. Zde v Topičově salonu kráčíme zase o pár podstatných kroků dále po cestě Richarda Konvičky. Richard neztrácí nic ze svého elektrického neklidu, do svých obrazů vkládá stejnou břitkou intenzitu myšlení, cítění, prožívání života. Jízlivá barevnost, čirá expresivnost a soustředěná reflexe riskantního podniku zvaného život tu zůstávají v neměnné míře. Existenciální drama člověka, vedoucí kamsi do temnoty neznámého, nás tu bere do svého dráždivého objetí. Z úlomků figury, z propletených vrstev paměti, z výbušných pohybů štětce, se tu skládá symbolický portrét – konfesní portrét autora i zobecněný portrét lidstva samého. Těsně před bránou do pekel se nám zostřuje pohled na