K nejúžasnějším a zároveň nejnespornějším zkušenostem patří, že se zlo ukáže — často překvapivě brzy — jako hloupé a neúčelné. Neznamená to, že každému jednotlivému zlému činu jde v patách trest, ale že zásadní porušení božích přikázání domněle v zájmu pozemské sebezáchovy je skutečnému vlastnímu sebezachování právě protichůdné. Tuto naši zkušenost lze vykládat různě. V každém případě však odtud plyne jistota, že v lidském soužití platí zákony silnější než všechno to, co by se rádo povýšilo nad ně, a že je proto nejen nesprávné, nýbrž i nemoudré těchto zákonů nedbat. Odtud rozumíme, proč aristotelsko-tomistická etika povýšila moudrost na jednu z kardinálních ctností. Moudrost a hloupost nejsou eticky indiferentní, jak nás chtěla učit novoprot

publikováno: 9. 12. 2013