Když chtěl Sókratés přiblížit povědomí o ctnosti, nemohl vycházet z kalkulování prospěchu, neboť „pravý“ prospěch nemá nic společného s množstvím výhod. Nemohl ale vycházet ani ze zdravého rozumu – sófrosyné, ten totiž nehledá „dobro“, ale zdraví, harmonii, soulad protikladů. Nemohl jít ani Parmenidovou cestou, která vede k existenci transcendentního světa. Aby měl aspoň nějaký model pro sebevědomí, resp. svědomí, užívá Sókratés, a to je u něho zase něco nového, obraz řemeslníka. Tak, jako třeba stolař musí vědět, co je to dobrý stůl, než svůj stůl začne vyrábět, musí člověk předem vědět, co je „dobré“, než může skute�

publikováno: 28. 12. 2013