Potřeboval jsem prostředí a okolí, které jsem od útlého mládí těžko nalézal, protože bohužel není normální: prostředí klidu, vlídnosti, jistoty, svobody. Maminka se pořád něčeho děsila, vlídnost byla něčím stejně vzácným v našem životě jako ústřice na stole Boženy Němcové. Jistota? Chodců po tenounkém ledu! A svoboda? Svoboda?! Těžko je probojovávat se k svobodě v národě, který má ve svém znaku ochočeného lva. Když se otec podruhé ženil, bylo mi dvanáct. Jeho vyvolená byla nemožná po všech fyzických i psychických stránkách. Každá buňka a každý můj nerv křičely: Pryč! Avšak místo abych klidně a rozhodně řekl, že je nad mé síly snášet se s ní, skrýval jsem svůj naprosto pochopitelný a oprávněný odpor k oné ženské, jako kdyby to byla