Nejúděsnější zážitek pobytu v předlistopadové společnosti nespočíval v nedostatku politických práv a svobod „o sobě“, ale v tom, jak se nesvoboda a omezení občanských a obecněji lidských práv a svobod promítaly do každodenního života společnosti. Nejpočetnější její složkou byli zaměstnanci, ovládaní, nebo jak se říkalo nadneseně „pracující“. Jejich faktická práva byla mizivá. Nebylo například vůbec jednoduché měnit zaměstnání, takže „pracovní kolektivy“ byly namnoze nedobrovolná uskupení lidí, kteří trpěli ponorkovou nemocí a navzájem se nenáviděli. Pokud měl někdo kádrový škraloup (jako autor těchto řádků), neměl vůbec šanci. Pak tu byli zaměstnavatelé, instituce, a osoby, které je ve styku se zaměstnanci představovaly. Ti lidé byli sami (ve vztahu k tě

publikováno: 16. 1. 2014