Podle Masaryka se demokracie střetly s teokraciemi ve Světové válce. Historici si často nárokují právo si ho za to dobírat. Vždyť právě pravoslavím běsnící carské Rusko doneslo svou kůži na trh dějin, kde se její cena právě ukázala, na straně oněch demokracií, zatímco Německo už za Bismarcka tvrdě potíralo činnost církví úplně stejně jako politických stran a Itálie se v zásadě svým uspořádáním nijak nelišila od Británie. To mají asi pravdu, nedá se nic dělat. Tedy, pokud měřítkem, v němž je věc viděna, je sama Světová válka, a pokud se Masarykův výklad považuje výslovně za pokus o osvětlení příčin vytvoření dvou jejích bloků – Spojenců a Centrálních mocností. Jenže o to asi vysloveně Masarykovi nejde. Pro něj je i Světová